Autoforum

/

Foto: Bugatti

Musíte se posadit za volant smetánky současných supersportů, abyste okusili akceleraci na stovku okolo 3 sekund. Už v 80. letech ale dodnes nepřekonaný muž rozjel auto za podobný čas na 647 km/h, a to na pouhé čtvrtmíli.

V případě dynamiky aut jsou obvykle sledovány dva údaje, z nichž každý má své příznivce. Jedním je maximální rychlost a druhou akcelerace. Po dekády se ten pravý hon odehrával na poli prvního zmíněného, maximálka zkrátka fascinuje - však kolik z nás jelo aspoň 300 km/h? A to dnes zvládne klidně i rozsáhleji modifikovaný hot hatch s odstraněným omezovačem.

Akcelerace stála v pozadí a byť se v ní soutěžilo též, měla limity dané primárně řadou jiných faktorů. Auta měla po dekády hlavně přední nebo zadní pohon, pneumatiky nebyly zdaleka tak sofistikované jako dříve, vozy s hlavně manuálními předovkami měly problémy s odolností spojek a jejich řidiči s rychlostí řazení... A nakonec výsledkem bylo třeba 4,6 s, co to komu řekne? Krom toho je vždy trochu problém, když platí, že menší číslo je lepší. Jednak to nepůsobí tak dobře a člověk podvědomě vnímá, že tenhle boj má konečnou - nulu, třebaže reálně samozřejmě nedosažitelnou. V případě maximálky jde posouvat limity dál a dál ještě dlouho, než se dostaneme na čísla pro člověka zcela nepředstavitelná.

Přesto se už i v tomto ohledu boj dostal hodně daleko, problémem je ovšem spíše v tom, že stále více šešněrovávaný západní svět už ani neví, co to je vysoká rychlost v autě a je posouvána do stále více negativních souvislostí. Němci si ještě mohou užít neomezených Autobahnů, ale jinak si zkuste vzpomenout, jak vypadaly české silnice před 20 léty a jak vypadají dnes? Narazit na někoho, kdo jede více než 120 km/h na silnici první třídy a více jak 160 km/h na dálnici, je dnes rarita. Neříkáme, že je to špatně, ale je to zkrátka tak.

Akcelerace se tak dostala do popředí, a to i kvůli obratu na poli všeho výše zmíněného - auta jsou nejen stále výkonnější, ale mají stále častěji pohon 4x4, pneumatiky přenesou kde co a „odpálit” z místa vůz s elektronicky řízeným startem a rychlým automatem zvládne i vaše babička. A pochopitelně, i když na dálnici platí limit 130 km/h, nikdo neříká, za jak dlouho můžete takové rychlosti dosáhnout. 2 sekundy? Proč ne, akcelerace je rázem v kursu.

Možná i proto se až teď pořádné pozornosti dostává člověku jménem Sammy Miller, skutečným jménem Samuel Miller Junior. Nepleťte si jej s britským motocyklovým závodníkem, tento Sammy byl americký byznysmen a showman a automobilový nadšenec. Dejte si tyto tři faktory dohromady a snáze pochopíte, jak se dostal k tomu, že začal na sprinterských kláních jezdit rychleji než kdokoli jiný na celém světě, dodnes. Stálo to peníze, byla to legrace a byla to legrace v autech, to bylo něco pro něj.

Jakkoli tedy mnohé rychlostní rekordy padají a padají, nejlépe akcelerujícím mužem světa je dodnes Samuel Miller Jr., který v roce 1984 na britské dráze v Santa Pod zdolal čtvrtmíli za 3,58 sekundy. Tak alespoň praví Guinessova kniha, jenže Miller dokázal být i rychlejší, jen u toho nebyla správně certifikovaná časomíra. Byla u toho ale kamera.

Níže si tak můžete prohlédnout vůbec nejrychlejší kdy natočenou akceleraci auta, znovu z 80. let. Pochopitelně nejde o silniční auto, ale dragster poháněný raketovými motory o výkonu odpovídajícím 28 tisícům koní spalovací jednotky. Oh la la. Auto znovu v Evropě, na okruhu v Zandvoortu vypálí z místa až nepřirozeným kalupem a během 3,22 sekundy na pouhé čtvrtmíli dosáhne 647 km/h. Co k tomu dodat? Tohle bere dech, až šálí smysly, vypadá to jak z jiného světa.

Miller byl na tomto poli aktivní až do roku 1995 a získal si velkou přízeň fanoušků, po sedmileté pauze se pak v roce 2002 na sprinterské dráhy vrátil. Bohužel nakrátko - ten samý rok, přesně 29. října byl zabit při nehodě paradoxně nikoli automobilové, ale pracovní. Když dělal to, co celý život živilo jej, jeho manželku, pět dětí a jeho největší zálibu, tedy pracoval pro svou firmu Applied Force na texaských ropných polích, došlo k explozi, která dva lidi zabila a osm dalších zranila. Bylo mu teprve 57 let a nic dalšího ve světě dragsterů nepředvedl. Jeho životní výkony ale zůstávají a jistě ještě dlouho zůstanou nezapomenuty, jako ten na videu níže.

Zdroj: Motor1

Petr Miler