Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Jde o jednu z nejžádanějších ojetin v České republice, přičemž konkurencí jsou jí leda její starší provedení. Dává smysl? Podle německých novinářů ano, Němci ji ale stejně nechtějí.

Když Volkswagen loni oznámil, že prodeje jeho dieselových motorů v Německu začínají opět růst, byli jsme překvapeni. Přece jen jde o strůjce kauzy Dieselgate, v jejímž důsledku celý aktuální hon na naftové čarodějnice vznikl. Vypadalo to ale, že lidé už zapomínají, nakonec emise NOx dnešních dieselů jsou téměř nulové.

Dojem, že do Německa se konečně vrátil rozum, ale rychle zmizel. Záhy vyšlo najevo, že lidé jsou ochotni přehodnocovat své negativní stanovisko jen za cenu enormních slev a dění v letošním roce nemusíme připomínat. Koronavirové problémy znamenají bezprecedentní přerozdělování a pobídky hlavně pro elektrifikovaná auta, které diesely tlačí dále na okraj zájmu.

Za tohoto běhu událostí kolegové z německého Auto Bildu otestovali Škodu Octavia třetí generace s motorem TDI a nájezdem téměř 200 tisíc kilometrů. Pokud byste čekali odpor, jste na omylu, Němci český vůz považují za dobrou volbu a přisoudili ji čtyři hvězdičky z pěti. Jednu ztracenou má na svědomí hlavně hnací ústrojí, ovšem ne proto, že je na naftu. Octavia totiž nebyla osazena nejžádanějším dvoulitrem, nýbrž jedna-šestkou se 110 koňmi, o jejichž přenos se navíc stará automatická převodovka DQ200.

Dle kolegů tato pohonná jednotka nepředstavuje problém, pokud jste po většinu času ve voze sami a netoužíte jezdit rychleji než okolní provoz. V takové chvíli toto auto jezdí za průměrných 5,2 l/100 km a zrychlením na 100 km/h za 11,1 s. Nicméně jakmile zatížíte zadní sedadla a navíc cestující nepojedou nalehko, budete potřebovat minimálně 150 koní dvoulitru. A jakmile zatoužíte ještě po připojení přívěsu, bude vaším ideálem čtyřkolka, ideálně pak Scout s ještě výkonnější (184 koní) pohonnou jednotkou.

S vyšším výkonem by diesel byl podle Němců dokonce perfektní volbou. S ním by sice vzrostla i cena, na druhou stranu však lze ušetřit vynecháním automatu a volbou manuálu. Převodovka DQ200 navíc tradičně není příliš chválena, zejména za studena má problémy s řazením. Jakmile se však dostane do tempa, mnoho ji toho vytknout nelze. Tedy za předpokladu, že bude funkční - jakákoliv závada však bude drahá. I proto se manuál zdá být lepší volbou.

Zmínit lze ještě skutečnost, že rané modely měly poněkud tužší podvozek, testovaný vůz byl navíc osazen střešním oknem se špatnou izolací. Obojí však můžete eliminovat tím, že si „šíbr“ odpustíte a díky tomu navýšíte vlastní rozpočet na samotné auto, který pak bude stačit i na mladší ročník. Pokud pak navíc ještě přesunete finance z kolonky automat směrem k výkonnější jednotce, dočkáte se výborného rodinného auta. A to i při vyšším nájezdu - při řádné údržbě neznamená ani 200 tisíc km na tachometru pro Octavii ztrátu většiny původních vlastností.

Když si k tomu přidáme, že díky rostoucímu odporu Němců k naftovým motorům je tento vůz u našich západních sousedů k mání levněji než kdy dříve, měli by z něj být jen nadšeni. Jenže nejsou. Po testu jim zůstala ale jen hořkost v ústech, a to právě kvůli odporu domácího publika k tak povedeným, univerzálním autům. Dokonce říkají, že mohou jen závidět těm, kteří si dnes ojetou dieselovou Octavii III mohou bez obav z budoucnosti koupit, neboť třeba u nás bude stěží kdo v dohledné době zakazovat vjezd takových aut kamkoli.

Co tedy není dobré pro Němce, to může být dobré pro Čechy. Rané exempláře s vyššími nájezdy, jako ten jimi testovaný, dnes přijdou v Německu v přepočtu i na méně než 150 tisíc Kč, a to klidně jako kombíky. To vypadá jako slušný tip na dostupné auto v době, kdy se zatěžování rodinného rozpočtu investicí do čehokoli dražšího může jevit přinejmenším nekomfortním.

Zdroj: Auto Bild

Petr Prokopec