Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Němci byli donedávna k elektromobilům velmi nekritičtí, ani oni už ale nemohou ignorovat realitu skrytou za fasádu extrémních dotací. Bateriový pohon opravdu nepřinese lepší životní prostředí či nezávislost na autoritářských režimech, natož pak ekonomické výhody.

V předloňském roce se jaderné elektrárny podílely na energetickém mixu Německa z 13,3 procent. To již není taková porce jako před dekádou, kdy došlo na neštěstí ve Fukušimě. Právě tehdejší incident přiměl naše sousedy k úvahám o bezpečnosti těchto elektráren a nakonec k oznámení, že jaderná energetika v Německu skončí. Původně se tak mělo stát již ke konci loňského roku, nakonec však má kvůli krizi dojít k odpojení posledních tří reaktorů 15. dubna. Tedy za necelé dva měsíce. Otázkou nicméně je, zda Němci následně zvládnou jádro nahradit obnovitelnými zdroji.

S největší pravděpodobností se tak ovšem nestane, zvláště v momentech, které s čistou energetikou příliš nekorespondují. Stačí totiž, aby málo foukalo a málo svítilo sluníčko, a Němci již rázem budou muset daleko více přitápět pod kotly uhelných elektráren. To je ovšem v příkrém rozporu s jejich touhou po uhlíkové neutralitě. Spotřeba elektřiny bude navíc oproti minulosti bude jen narůstat, neboť do provozu se dostává stále větší počet elektrických aut. Ty nicméně nejezdí na vzduch, ale právě na elektřinu, kterou je někde třeba vyrobit.

O tom, že s bateriovým pohonem opravdu nelze spojit spásu celého světa, jsme mluvili již mnohokrát. Takto smýšlející považují někteří za dinosaury, kteří brání pokroku a nejraději by celou Zemi zničili. Tak to ale pochopitelně není a proti politickým tlakům se začíná vzdouvat stále větší odpor. Rebelovat začínají dokonce i dříve poslušná německá média. Takový Focus aktuálně zveřejnil článek propírající tři největší klamy, které jsou s elektromobilitou spojené. Nejde o nic nového, přesto překvapí, že více než oslava je zmiňována kritika.

Jako první jsou kolegy zmiňovány nulové emise. Za těmi stojí jen to, že Evropská unie se rozhodla měřit škodlivost aut pouze na základě výfukových zplodin, které jsou tady pochopitelně nulové. Zátěž životního prostředí danou mnohem náročnější výrobou samotných aut i obvykle velmi „nečisté” elektřiny již politici vůbec nereflektují, což nicméně až tak překvapivé není. Stačí jen vzpomenout na boj s plastovými brčky, které měly být pro naši planetu stejným zlem jako spalovací motory. Jak se ale následně ukázalo, jejich papírová náhrada je ještě horším řešením.

Přesunout se můžeme ke klamu číslo dva. Dle politiků totiž lidé po elektromobilech touží. Jak nicméně potvrdilo už několik průzkumů, ve skutečnosti jde o zhruba pětinu až čtvrtinu německého národa, tedy těžkou minoritu. Vše navíc ještě zkreslovaly velkorysé dotace. S těmi ovšem bude od září letošního roku konec v případě firem, na Silvestra pak skončí jejich udělování všem. To ovšem povede k růstu cen a tedy k poklesu obliby, k čemuž přispívá i zdražení elektřiny.

Nelze navíc předpokládat, že do budoucna tomu bude jinak. Pokud totiž elektrická auta budou postupně nahrazovat ta spalovací, začnou klesat daně spojené s prodejem pohonných hmot. Daný výpadek bude třeba nějak nahradit, přičemž není ani třeba spekulovat, na koho se politici obrátí. Pokud totiž elektrický pohon bude tím jediným povoleným, pak logicky ani nebude třeba jej podporovat. Místo toho stát nahradí spalovací dojné krávy těmi bateriovými.

Jsme u třetího bodu v pořadí, a to toho vůbec nejpopulističtějšího. V posledních měsících se totiž od rána do večera mluví o tom, kterak je třeba, aby Evropa zredukovala svou závislost na arabských zemích či Rusku. S tím mají pomoci elektromobily, které k pohonu nevyžadují tamní ropu. To by fungovat mohlo, kdyby ovšem elektromobilitu neměla pod palcem Čína. Prakticky veškerá rafinace vzácných kovů potřebných na baterie probíhá v této zemi. Automobilky pak sice mohou zmiňovat, kterak vystaví na starém kontinentu továrny, ovšem pokud do nich nebude proudit lithium, nikl, měď a další materiál, pak jde jen a pouze o další zbytečné plýtvání zdroji. Nedá se přitom předpokládat, že by Čína v budoucnu prodávala klíčové kovy někomu, kdo s ní nebude zadobře.

Politici tedy pouze mění spolupráci s některými (z podstaty ne zcela vyzpytatelnými) autoritářskými režimy za kooperaci s jinými režimy podobného ražení. A životní prostředí tím opravdu nešetří. Čínský průmysl je totiž postaven hlavně na spalování uhlí, díky čemuž země produkuje více emisí CO2 než zbytek světa. A jak vždy dodáváme, tyto emise neznají hranic.

Pokud si uvědomíme, že automobilová doprava má na globálních emisích pouze 0,9procentní podíl (a ještě musíme většinu těch přirozených ignorovat), pak tu nemáme vytloukání klínu klínem. Místo toho bude s elektromobilitou jako s jediným povoleným řešením spojeno zhoršení celosvětové situace. I Němci proto již mluví o tom, že je třeba zatáhnout za záchrannou brzdu a nechat promluvit zdravý rozum. V roce 2026, kdy má dojít na přehodnocení návrhu EU, totiž prý už bude pozdě.

Zdroj: Focus

Petr Prokopec