Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Výkonný mladoboleslavský kombík je jedním z českých automobilových ideálů a Němci v zásadě říkají, že právem. Některým exemplářům ale bude lepší se vyhnout.

Před několika týdny Škoda začala prodávat čtvrtou generaci svého bestselleru a teď už láká na jeho ostrou verzi. Tyto kroky se logicky dotknou i trhu s ojetinami, jakkoliv je nyní těžké předpovědět, jak moc ceny třetí generace zamíří dolů. Mladoboleslavská novinka je pohlednější než její předchůdce, nabízí ještě více místa pro cestující i jejich zavazadla a pod kapotou najdeme pohonné jednotky, které stále ještě vesměs vzbuzují spíše touhu, nikoli odpor. U ojetin se tak spíše dá očekávat výraznější pokles, řada lidí jistě rázem chce měnit.

Jako na zavolanou proto přichází test německého Auto Bildu, který si vzal na paškál právě Škodu Octavia třetí generace, a to rovnou její vrcholné provedení RS. Automobilka přitom v uplynulých letech nabídla celou řadu variant, neboť od roku 2013 bylo k dispozici provedení naladěné na 220 koní. Po faceliftu však výkon o 10 koní poskočil (a ještě před ním byl k dispozici pro variantu RS230), kromě toho navíc byla k dispozici i vrcholná verze s 245 koňmi, které záhy dostala všechna benzinová eReSa. A aby to nebylo málo zapeklité, došlo také na dieselové provedení (vždy 184 koní, později i s pohonem 4x4), stejně jako možnost volit mezi liftbackem a kombíkem.

Němci se rozhodli zaměřit na praktičtější variantu s benzinovým motorem, které můžete nad zadní nápravu naskládat 610 litrů ve standardu a 1 740 litrů při sklopených zadních sedadlech. Nepřekvapivě doporučují hlavně nejsilnější verzi s 245 koňmi, k dispozici ale měli kousek před modernizací, kdy bylo maximem zmíněných 220 nebo 230 kobyl.

Takové Octavie RS jsou dnes už docela dostupným zbožím, obvykle ale neztratily nic ze své přitažlivosti neobyčejně univerzálního stroje, který dokáže zastat roli čehokoli od rodinného přibližovadla až po docela zábavný stroj se sportovním šmrncem. Němci sáhli po kousku z roku 2015 se 79 tisíci najetými km po prvním majiteli, s bezvadnou servisní historií a nula evidovanými nehodami. Na palubě byla manuální převodovka a 220koňový motor.

Hodnocení tohoto auta není špatné, stále dokáže zastat všechny výše zmíněné role. Vůz dokonce vytáhli na Sachsenring, kde přišel vhod sportovní režim. Přitom dodávají, že i základní nastavení je dostatečně komunikativní, nicméně možností přiostření řízení či odezvy motoru v takových podmínkách rozhodně nepohrdli.

Zároveň však z vlastních zkušeností dodávají, že pokud předchozí majitel dělal pravidelně totéž, tedy tlačil Octavii na limit hlavně na okruzích, pak byste od takového vozu měli dát ruce pryč. Problémy pak je možné očekávat od motoru, podvozku a spojky. Ani exempláře s vysokým nájezdem nejsou dobrou volbou - nájezd se dostatečně neodráží v ceně a problémy jsou mimo jiné se stavem brzd, u každého více ojetého kusu pak spíše počítejte s nutnou výměnou pružin, které nevydrží tolik, kolik bývá zvykem.

Uvnitř již bylo nalezeno méně důvodů ke kritice, Auto Bild poukazuje jen na typické nesnáze s příplatkovou výbavou. Před koupí byste tak stoprocentně měli zkontrolovat funkčnost zpětné kamery, vyhřívání sedadel a tempomatu - tedy za předpokladu, že je vyhlédnutý vůz má. Obložení či čalounění jsou ale již hodnoceny jako vysoce kvalitní, problém pak nebudete mít ani se sportovními sedadly či volantem se zploštělou spodní částí.

Lze už jen dodat, že ceny v Evropě startují pod 12 tisíci Eur (cca 300 tisíc Kč), v takovém případě vám ale pane bude říkat kombík „pouze“ s 220 koňmi a vyšším nájezdem. Vrcholné varianty pak sice nejsou daleko, ovšem jde o nabourané exempláře. Ani novější kousky v perfektním stavu s ještě celkem nízkým nájezdem ale váš rozpočet nezruinují, v Německu je lze pořídit od nějakých 18 000 Eur (asi 460 tisíc Kč). Testovaný exemplář přišel na 18 700 Eur, (cca 478 tisíc Kč) a na vůz z dolního okraje nabídky zajímavějších alternativ se jevil jako bezproblémová koupě.

Zdroj: Auto Bild

Petr Prokopec