Autoforum

/

Foto: Robert Michael, PA

Zelení se rozhodli v Německu zavést stotřicítku na dálnicích, jako u nás a snížit i maximální možné tempo na okreskách a ve městech. Byl to ale možná až příliš ambiciózní pokus o utažení šroubů.

Pokud Německu můžeme něco závidět, pak jsou to dálnice. Staví se totiž rychlejším tempem než čtyři kilometry za rok, vyšší je zároveň i jejich kvalita. A co více, na většině úseků nemusíte sledovat přístrojový štít, ale jednoduše jet tak, jak dovolují vaše schopnosti, auto, okolní provoz a aktuální podmínky vůbec.

V Německu to funguje, tamní dálnice jsou statisticky nejbezpečnější v Evropě. Přesto je neomezená rychlost dlouhodobě trnem v oku zejména aktivistům a zástupcům zelených politických stran, neboť - když už nefunguje bezpečnostní rétorika - má vyšší rychlost aut znamenat vyšší spotřebu paliva a tedy více emisí CO2. Německý parlament je tak stále častěji svědkem hlasování o zachování či zrušení daného privilegia a tento týden se jím stal opět.

Včera byl na jeho půdě projednán další návrh Zelených, který měl zavést na všech Autobahnech jednotný limit 130 km/h. Mimo to měla začít na okreskách platit osmdesátka a ve městech dokonce pouze třicítka. Radnice by nicméně dostaly možnost maximální rychlost navýšit v místech, kde to okolnosti dovolují.

Jakkoliv ale návrh měl podporu německé federální agentury KBA či ministryně pro životní prostředí Svenji Schulze, její vlastní strana SPD se již postavila proti němu. Stejně jako ministr dopravy Andreas Scheurer či kancléřka Angela Merkel a jejich partaje CDU a CSU. Zelení tak ve výsledku zůstali osamocení, načež bylo omezování limitů pro tuto chvíli zamítnuto. Německá kancléřka ostatně již v srpnu avizovala, že momentálně jsou tyto diskuze bezpředmětné, země řeší důležitější věci.

Neznamená to však, že neomezené limity budou díky tomu v Německu zachovány na věčnost. Zelení proti nim vystupují stále častěji, přičemž jednou mluví o maximální rychlosti 120 km/h, podruhé o oné stotřicítce. Stejně tak se různí i důvody, proč by na omezování mělo dojít, přičemž nejčastěji je výhybka přehazována mezi ochranou životního prostředí a navýšením bezpečnosti. Už při této nekonzistenci se nelze neúspěchu divit, jednou to ale zkrátka vyjít může a cesty zpět už bude jen stěží.

Zdroj: Focus

Petr Prokopec