Autoforum

/

Foto: Tisková kancelář prezidenta Turecké republiky

Když se vás někdo zeptá, kde začíná a končí Evropa, nejspíš mu budete schopni dát celkem slušná zeměpisná vodítka. To je ale zeměpis. Jakmile do hry vstoupí politika, rozhodnou jiné definice. Evropou pak může cokoli, co je schopna pojmout naše představivost.

Evropské hospodářské společenství, posléze jen Evropské společenství vzniklo jako dobře míněná iniciativa, o tom nemá smysl vést debatu. A po dekády tak fungovalo. Postupem času se ale přetvořilo v to, co dnes známe jako Evropskou unii. Ta stále více připomíná jedno z historií mnohokrát znemožněných přebyrokratizovaných uspořádání, které se postupem času víc než o ty, kteří mu dali za vznik, stará hlavně o přežití sebe sama. A to skoro za jakoukoli cenu.

Tak se stalo, že Brusel dnes už bez uzardění pracuje pod rouškou zeleného náboženství na destrukci mnoha průmyslových odvětví, která se významnou měrou podílí na místním blahobytu. My se pochopitelně budeme držet automobilové branže, která dostává na frak hlavně kvůli snaze EU zakázat spalovací auta a nařídit ta elektrická. Je to od začátku tak pitomé, že je s podivem, že se kolem toho vůbec vede nějaká debata (ona se také vede čím dál míň, z jedné strany je to diktát, z druhé házení hrachu na zeď), ale takhle jsme zkrátka dopadli.

I když by tedy jedinou moudrou cestou bylo tuhle stupidní doktrínu škrtnout a nechat dění řídit vědeckotechnickou evoluci s trhem, Brusel se pořád nechce pustit otěží. A automobilky mu je v s chutí nechávají v rukou. Místo zásadní změny směřování se tak ladí drobné úpravy globálně nesmyslného a nerealizovatelného záměru. Posledním děním je strategie „Made in Europe“, která je přesně tak hloupá, jak hloupě zní.

EU v jejím rámci usiluje o to, aby se tu náhodou nerozmohly čínské elektromobily, čehož ale zjevně dosáhne jen tak, že se tu nerozmohou už žádné elektromobily. Brusel chce totiž zavést pravidlo, že 70 procent komponentů (s jistými úlevami pro baterie, ale to dnes není podstatné) elektrických aut musí pocházet ze starého kontinentu, aby se kvalifikovaly do dotačních programů. Jinak smolík. Automobilky tak v podstatě stojí před rozhodnutím prodávat tu dráž dotované elektromobily draze vyrobené ze 70 procent v Evropě, nebo tu prodávat dráž nedotované elektromobily vyrobené z víc než 30 procent levně mimo Evropu. To zaručeně nakopne prodej těchto aut jako raketu do tmy.

Při pohledu na tohle dilema je celkem jasné, o co budou automobilky usilovat - no aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Tedy aby mohly maximum ze svých aut levně vyrábět mimo Evropu, současně je ale formálně vyrábět právě v Evropě. Jak z toho ven? No stačí si pohrát s definicí toho, co „Evropa” vlastně je. Na podobné kejkle je v institucích EU vždy mistrů spousta.

Takže „Made in Europe“ je fajn, ale o co to je? O tom se dnes vede hlavní debata, jak popisuje Daily Sabah. Automobilky mají pocit, že pro Brusel je Evropa pouze EU, což se jim samozřejmě nelíbí. Mnozí totiž mají své fabriky ve Velké Británii a především v Turecku, které je mnohem levnější. Mezi takové patří i Ford, který již dal najevo, že tyto země by do bruselské iniciativy měly být zahrnuty.

„Ford podporuje posílení evropské průmyslové základny, ale plánovaná pravidla ‚Made in Eurpe‘ musí zůstat otevřená důvěryhodným partnerům, jako jsou Spojené království a Turecko,” řekl podle Daily Sabah šéf evropské divize Fordu Jim Baumbick. „Naše evropské továrny jsou závislé na hluboce integrovaných dodavatelských řetězcích ve Spojeném království a Turecku a jejich vyloučení by oslabilo výrobu v samotné EU,” dodává skoro dojemně.

Účelovost z jeho slov stříká, ale není divu - Turecko je mimo jiné rodištěm Transitu, Transitu Custom a Courieru, tedy pro značku klíčových modelů. V Británii se pak pro změnu vyrábí motory, převodovky či elektrické pohony. Přičemž není sám, pro koho je hlavně Turecko klíčové - továrny tam má rovněž Hyundai, Renault, Stellantis nebo Toyota. No jo, ale je to Evropa?

EU to není jistě, geografické hledisko je ale složité, žádná jasná hranice mezi Evropou a Asií nikdy neexistovala a dodnes neexistuje, je to v podstatě jeden kontinent. Někteří řeknou Borspor a Dardanely, pak v Evropě leží jen 3 procenta Turecka a zbytek je součástí asijského kontinentu, historicky je to ale mnohem složitější. A ani současné vnímání není jasné - z Turecka podvědomě uděláme asijskou zemi, ale třeba takový Ázerbájdžán, který leží východně od něj, se s chutí (a nejen sám) označuje za východoevropskou zemi.

Právě tohle nakonec dává EU možnost se k věci postavit, jak bude zrovna třeba. Evropou se tedy bude moci stát najednou cokoli. Co třeba Japonsko? Nebo Čína? Však je to jedno, mistři formálních definic v tomto ohledu neznají hranic. Však na nesmysly má EU patent a tento by byl jen dalším v hodně dlouhé řadě.

Zdroj: Daily Sabah

Petr Prokopec