Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Německá DUH obvinila Opel, že i jeho vozy používají při měření emisí jiné řízení motoru než mimo něj.

Vývoj kauzy Dieselgate nadále sledujeme, více než pár článků do týdne ji ale již věnovat nechceme. Jsme přesvědčeni, že ve své podstatě jde o blud, který se postupně vyvíjí v šaškárnu a od začátku ji není nutné brát zase tak vážně. Přesto se občas objeví zpráva, která nás nutí se k celé kauze alespoň krátce vrátit a tato je jednou z nich.

Včera ráno obletělo svět obvinění německé DUH (neplést s hnutím Duha, jakkoli cíle zde asi budou podobné - jde o organizaci celým jménem Deutsche Umwelthilfe), která ve spolupráci s technickou univerzitou ve švýcarském Bernu udělala něco ještě prostšího než kdysi ADAC. Vzala Opel Zafira 1,6 CDTi, podrobila jej standardnímu měření emisí v rámci testu NEDC na dynamometru. Ten vykázal nějaké výsledky, poté ale uskutečnila tentýž test na témže dynamometru, jen s tím, že uměle poháněla zadní kola vozu.

Jinými slovy - poprvé uskutečnila standardní test, podruhé jen „vozu nalhala”, že se pohybuje celý. Teoreticky by to výsledky měření čehokoli nemělo ovlivnit vůbec, protože zátěž pro auto je v obou případech stejná. Jenže ovlivnilo: DUH tvrdí, že v druhém měření byly zjištěné emise NOx až 17x vyšší (viz přiložený graf) a k tomu dodala, že dramaticky rostou v jakémkoli režimu po překročení rychlosti 150 km/h. Ta se jinak neobjevuje při měření v jakémkoli obvyklém testu, CADC nevyjímaje a pro výrobce jde v podstatě o „rychlostní zónu”, ve které auto nikdy nebude standardně měřeno a s kýmkoli srovnáváno.

Závěry DUH jsou logické - také Opel musí používat nějaké „odpojovací zařízení”, které vozu dovolí rozeznat moment testu a tomu přizpůsobit řízení motoru. Jen tak může pouhé zapojení zadních kol do chodu něco změnit. Mimo test pak vůz primárně emise „neřeší” a zaměřuje se na jiné, zákazníkům bližší záležitosti, především výkon a provozní efektivitu. V tomto případě se jednalo o vůz se vstřikováním močoviny a DUH říká, že Zafira její použití mimo měřící cyklus a ve vysokých rychlostech prostě omezí, z výše zmíněných příčin.

Jestli jsou tvrzení DUH pravdivá, netušíme, rozhodně bychom se ale nedivili, kdyby byla. Už dřívější zjištění více než naznačila, že svá auta testům „nějak” přizpůsobují snad všichni výrobci a Opel by byl jen jedním z nich. Tohle na celém případu zajímavé prostě není, pozoruhodná je ale reakce rüsselsheimské automobilky.

Už několikrát jsme se divili především tomu, že se Volkswagen k jakémukoli pochybení přiznal. Nikdo proti němu nevytáhl nic silnějšího než to, co včera DUH proti Opelu, VW ale kapituloval - po delším boji, přesto obtížně pochopitelně. V prodejích aut je to sice VW, kdo dává lekci Opelu, v případě reakce na podobná zjištění ale Opel jednoznačně vyučuje VW.

V rychlé reakci výrobce stojí, že závěry DUH jsou „zjevně nepravdivé a nepodložené” a že závěry vlastních testů odhalují, že emise Zafiry jsou „absolutně korektní a v souladu se zákonem”. Aby nezůstalo jen u slov, Opel nechal jinou Zafiru podrobit testům u TÜV Hessen se „správnými výsledky”, o které se v podrobné podobě brzy podělí.

Kdo má v tomto sporu pravdu, nevíme a upřímně řečeno - je nám to ukradené. Věnovat pozornost má smysl především reakci Opelu na celý problém ve stylu: „Potíž? Neexistuje, všechno je perfektní. Máte studii? My máme jinou, dokazuje opak.” Však jde o tak komplikovanou problematiku, že žádný opravdu pádný, pro širokou veřejnost uvěřitelný důkaz o ohýbání pravidel nemůže existovat. Tedy krom vlastního přiznání, kterého se dopustil Volkswagen.

Podobně jako Opel měl VW s velmi podobnou věcí zacházet dodnes a žádná Dieselgate by nebyla - podobné hádky s environmentalisty by si jinak zasloužily sotva pár vět v denní zpravodajské svodce...

Zdroje: DUH, Opel

Petr Miler