Autoforum

/

Foto: Arkansas State Police, CC0 Public Domain

Sporné zákroky policie nejsou ničím výjimečným, nad tímto ale skutečně zůstává rozum stát. Výsledkem je naprosto zbytečné ohrožení řidičky i dalších účastníků provozu. A také žaloba na policii.

Je stále zřejmější, že americká policie musí přijmout zásadní změny. Již déle než rok je pod drobnohledem médií kvůli sporným zásahům, které končí zbytečnými zraněními či úmrtími zatýkaných a nezdá se, že by tato šňůra měla skončit. Dnes si nicméně nehodláme posvítit na další spornou střelbu, nýbrž na jinou kontroverzní praktiku - stále četnější použití tzv. PIT manévru.

Za touto zkratkou se skrývá dříve detailně popisovaný taktický manévr, kdy policista svým vozem lehce narazí do zádi pronásledovaného auta tak, aby jej roztočil a v podstatě nechal nabourat. Policie pro tento zásah nemá sjednocená pravidla, místo toho ve většině států ponechává rozhodnutí přímo na strážcích zákona, kdy je adekvátní po něm sáhnout. Ti pak zjevně již začínají být frustrovaní z veškerého tlaku, a proto mnohdy spíše škodí než pomáhají a chrání.

Přesně do tohoto ranku spadá i případ Nicole Harper, která nyní žaluje arkansaskou policii. Její příslušník Rodney Dunn byl totiž při vymáhání zákona nesmyslně horlivý. A co více, aktuálně se zdá, že jej spíše porušil. Řidičku chtěl totiž loni zastavit kvůli rychlé jízdě, to je v pořádku. Žena přitom po rozsvícení majáků zodpovědně přejela do pravého pruhu, zpomalila a aktivovala výstražná světla s cílem zastavit na bezpečném místě. K tomu jí nicméně policista nedal prostor a místo toho skončila na zcela opačném konci vozovky na střeše.

Důvodem je pochopitelně onen PIT manévr, ke kterému se Dunn uchýlil už necelé dvě minuty poté, co poprvé zapnul policejní maják. Harper přitom pouze hledala bezpečné místo, kde by mohla zastavit, neboť odstavný pruh vedle dálnice byl příliš úzký a exit necelou míli daleko. Dojet k němu bezpečně tedy nebyl žádný problém.

Na něco takového ovšem strážce zákona nehodlal slyšet ani poté, co pomáhal ženu z havarovaného vozu vyprostit. Místo toho jí oznámil, že má zastavit okamžitě, kdy jí to policie přikáže, a pokud by tak udělala, neskončila by ve svodidlech a hlavou dolů.

Problémem pro Dunna je nicméně to, že Harper udělala přesně to, co stojí v instrukcích, které stát Arkansas dává řidičům. Ti mají v případě, kdy jsou zastavování na místě, kde není dostatek prostoru, zpomalit, „vyhodit blinkry” na znamení, že policisty registrují a dojet s nimi pomalu do bezpečnějších vod. Řidička tedy instrukce do puntíku dodržela, v případě Dunna to vypadá na jasné zneužití pravomoci úřední osoby. Vše je navíc o to horší, že žena byla těhotná a o nenarozené dítě mohla přijít. To se naštěstí nestalo, i tak ovšem člověka při pohledu na zveřejněné záběry z Dunnova vozu mrazí.

Lze přitom pochopitelně vzít v potaz skutečnost, že počet řidičů, kteří se snaží před policií uprchnout, v posledních pěti letech narostl. Nicméně jsou tu ještě další fakta, která přitěžují spíše strážcům zákona. Hned dvě třetiny lidí, kteří jsou zapleteni do policejních honiček, nemají na kontě žádný čin, který je kvalifikován jako násilný. Většina z nich je pak pouze v souvislosti se sporným zásahem poprvé obviněna z útoku na veřejného činitele, což ale soudy ve většině případů smetou ze stolu. Taková je statistika.

Nezisková organizace FairWarning mimo to naznačuje, že zhruba 20 procent všech obětí spojených s policejními honičkami jsou nevinní lidé, kteří se zrovna náhodou nachází na místě daného incidentu a nemají s případem nic společného. Jak jsme tedy zmínili již na úvod, zásadní reforma amerického sboru je nutná. Ostatně jak dodává řidička z této kauzy, policista nemohl ani v nejmenším vědět, že ve voze se nenachází děti. Přesto přistoupil k nebezpečnému manévru kvůli banálnímu přestupku v momentě, kdy řidička dělala přesně to, co dělat měla.

Zdroj: Jalopnik

Petr Prokopec