Autoforum

/

Foto: The Pokémon Company, tiskové materiály

Drzost některých lidí fascinuje a u policistů zaskočí o to víc. Dva strážci zákona navzdory volání k loupeži vyrazili za virtuálními postavičkami, lhali o tom a ještě chtěli po soudu, aby nařídil jejich opětovné přijetí.

V roce 2016 zachvátila svět herní mánie, jaká se od těch předchozích přeci jen trochu lisila. Po hráčích se totiž již nechtělo, aby seděli ve svých domovech za klávesnicí, nýbrž aby vyrazili takříkajíc do světa. Respektive kamkoliv do svého okolí. Cílem bylo s pomocí GPS lokalizovat a vycvičit Pokémony, jež následně šlo poslat do souboje s různými virtuálními příšerami. Co přitom uživatele do hry vtahovalo nejvíce, to bylo ono propojení s realitou - jednotlivé postavy se totiž zobrazovaly do obrazu z kamery telefonu.

Této hře skutečně propadla značná část světa, jen v roce 2016 se dočkala více než 500 milionů stažení. O dvě léta později pak měla na kontě 147 milionů aktivních uživatelů a na počátku roku 2019 byla překonána meta jedné miliardy stažení. S Pokémony tedy de facto přišel do kontaktu každý sedmý člověk planety, i když mezi ně započítáme batolata, důchodce či třeba Amiše. Na tom pochopitelně není nic špatného, pokud by se lidé hře věnovali jen jako volnočasové aktivitě. Jenže to se v případě Louise Lozana a Erica Mitchella nestalo.

Oba pánové svého času pracovali pro losangeleskou policii. V dubnu 2017 je přitom jejich nadřízený vyslal, aby jako nejbližší hlídka zasáhli při právě probíhající loupeži v obchodě Macy's. Na toto volání zareagovalo množství strážců zákona, dokonce i ti, kteří v daný moment vyšetřovali jiné případy jako třeba vraždy. Ovšem Lozana a Mitchella, kteří se v dané lokalitě přímo nacházeli a mohli tak zloděje chytit přímo při činu, nechala loupež chladnými. Místo zásahu začali v její blízkosti jezdit v kruzích, což zdánlivě nedávalo smysl.

Jak se ale posléze ukázalo během vyšetřování, Lozano a Mitchell byli pohlceni právě hrou Pokémon Go. Následně pak o svém jednání lhali a místo toho, aby přiznali, že honěním virtuálních postav strávili 20 minut, uvedli, že navštívili „akci na sociálních médiích“. Proti nim ale hovořila nahrávka jejich rozhovoru přímo z auta, ve kterém popisovali jak své skutečné konání, tak těžkosti, které trénování Pokémonů obnáší. Ani jedno pochopitelně nesouvisí s výkonem služby, za kterou jsou či spíše byli placeni daňovými poplatníky.

Oba policisté tak byli po zásluze vyhozeni, přičemž pokud by šlo o soudné lidi, došlo by na omluvu, případné věnování několika měsíčních platů na charitu a poté na opětovnou žádost o přijetí do sboru. Místo toho se však Lozano a Mitchell obrátili na soud, který měl jejich vrácením práce sboru přikázat. Přitom se odkazovali na případ doktora Skellyho, zaměstnance losangeleské policie, který v roce 1975 pravidelně při práci popíjel alkohol při obědě a v důsledku toho nebyl k dispozici po celou dobu služby.

Soud tehdy rozhodl, že Skellyho prohřešek neměl podstatný vliv na službu veřejnosti. V případě Lozana a Mitchella tomu tak nebylo, oba totiž oním lhaním zdiskreditovali postavení strážce zákona. U obou by tak již nemohlo dojít třeba na důvěryhodné svědectví u soudu. Všemu pak korunu dodala ona skutečnost, že místo aby se věnovali své práci, ignorovali veškeré povinnosti a uvrhli tak ostatní v nebezpečí.

Zdroj: Jalopnik

Petr Prokopec