Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Americký i japonský trh po hybridech šílí, Evropa však favorizuje diesely. I zde je ale prý vidět značný potenciál, což ostatně dokládají i snahy místních výrobců.

Hybridizace a elektrifikace jsou automobilovými tématy číslo jedna. Vůz vybavený dráty, cívkami a vodiči totiž dnes najdeme v portfoliu prakticky každé značky. Koneckonců i takové Porsche má dnes v nabídce hned tři exempláře včetně modelu 918 Spyder. BMW zachází ještě dále, Toyotu a Lexus snad ani není třeba zmiňovat. Japonské automobilky prodaly již více než šest milionů hybridních modelů a rozhodně nemíní své tempo zpomalit, právě naopak.

Jejich šéf Takeshi Uchiyamada tipuje, že velmi brzy by podíl prodaných hybridních automobilů mohl narůst ze současných 13 až 14 na 20 %. Tato předpověď je však zaměřena globálně, přičemž se do značné míry opírá o americký a japonský trh. Právě v těchto oblastech jdou hybridy na dračku, Evropané je zatím výraznou měrou opomíjí. Přestože loni došlo k 40procentnímu růstu na 214 237 prodaných kusů, stále jde jen o 2 % podíl na trhu.

I navzdory tomu si je duchovní otec toyotích hybridů svou vizí natolik jistý, že z daného 20procentního podílu vyloučil plug-in hybridy. Řeč je tak de facto pouze o benzinových a dieselových modelech bez možnosti vnějšího dobíjení. Důvodem mají být vysoké náklady, které plug-in hybridy doprovází. Podle Uchiyamady by totiž subdodavatelé potřebovali větší prodeje, aby mohli snížit cenu některých dílů.

Zajímavý je přitom fakt, že právě na plug-in hybridy velkou měrou spoléhá koncern Volkswagen Group, který je po Toyotě druhým největším propagátorem jízdy s „nízkými či nulovými“ emisemi. Podle šéfa německé značky Martina Winterkorna mají plug-in hybridy ze všech vozů opírajících se o alternativní pohon „největší potenciál“.

Proto asi Uchiyamada dodává, že Toyota musí „svou konkurenci bedlivě hlídat“. Uvidíme tedy, jak se budoucnost vyvrbí. Dá se ale předpokládat, že pro šéfa japonského koncernu již nebude takovou noční můrou jako na počátku 90. let minulého století, kdy stál v čele týmu vyvíjejícím původní Toyotu Prius.

Když v té době poprvé projekt prezentoval vedení, sliboval dvaapůlkrát nižší spotřebu než cokoliv, co tehdy jezdilo po veřejných silnicích. Odpovědí mu však byl požadavek na dvojnásobnou úsporu a výtka, že je málo ctižádostivý. Když se tak nakonec vozu dostalo v roce 1995 vřelého přijetí veřejností, mohl být spokojen.

Právě v té chvíli ovšem začaly skutečné problémy, neboť jediný funkční prototyp musel na tři týdny mimo vývojové oddělení. Když se následně vrátil, zjistilo se, že již není schopný provozu. Prvních 500 metrů tak ujel až po takřka dvou měsících. Že ale nakonec vše dobře dopadlo, to při pohledu na třetí generaci asi všichni víme.

Zdroj: Auto News

Petr Prokopec