Autoforum

/

Foto: Continental

Když jde o propouštění tisíců lidí z velkých fabrik, je to kolikrát celostátní politické a mediální téma. Když se ale jedná o menší továrnu a stovky lidí, prochází to „pod radarem”. Lokálně jde ale o ještě větší tragédii, jen se o ní obvykle nemluví. Tato pozornosti neunikla.

V posledních měsících pomalu neuplynul den, kdy by nebyla řeč o bující krizi evropského, zejména pak německého automobilového průmyslu. Za tou pochopitelně nestojí zákazníci, ti by klidně kupovali víc nových aut než kdy dřív, ale politika a průmysl sám. V důsledku jejich rozhodnutí jsou nové vozy stále méně žádoucí i dražší současně. A protože se bavíme o kapitálově náročném a současně nízkomaržovém byznysu, už malý pokles prodejů za současného růstu nákladů má na celé odvětví významné dopady. Firmy tak musí šetřit a fabrik i s jejich zaměstnanci jsou první na ráně.

Někomu se může zdát, že problém je zveličován. Pokud třeba takový koncern Volkswagen mluví o tom, že do konce roku 2030 propustí 30 tisíc lidí, nepůsobí to až tak hrozivě, když si uvědomíme, že pro něj loni dělalo 682 724 zaměstnanců. Jenže je to záležitost optiky. Jde o 30 tisíc lidí v Německu, kde pro VW dělá už „jen” 239 tisíc lidí, padáka jich tedy najednou dostane přes 10 procent. A když se na věc podíváme hyperlokálně, může být i mnohem menší propouštění velkou tragédií pro dotčené místo i jeho širší okolí.

To ukazuje osud menší továrny Continental Bad Blankenburgu, která je jediným zdrojem příjmu pro 185 lidí přímo a pro další desítky stovky lidí částečně nepřímo. V Berlíně takový krok nikoho nezvedá ze židle, jak ale popisují kolegové z Focusu, kteří se přímo na místo vydali, dopad na dění v tomto místě je dramatický.

„S propouštěním automaticky klesne kupní síla,“ říká k zavření fabriky starosta města Thomas Schubert. Ze současných statistik Ban Blankenburgu vyplývá, že nezaměstnaných bylo dosud 270 lidí z místních šesti tisíc obyvatel. Jakmile ale Continental na konci roku továrnu zavře, fronta na pracovním úřadu naroste. A nikoli jen o oněch 185 lidí, jak už padlo výše, bude jich snadno o stovky víc. „Může jít o kováře dodávající továrně ocelové produkty, o tesaře produkující dřevěné rámy. Ti všichni nyní přijdou o příjmy,“ dodává Schubert.

Jak jsme zmiňovali už dříve, na jednoho propuštěného automobilkou může připadnout klidně i pět deset lidí, kteří přijdou o práci u dodavatelů či si výrazně pohorší ve svém podnikání. Situace je přitom o poznání více tristní v malých městech, jako je Bad Blankenburg, neboť zaměstnavatelů je zde málo. Kdo tedy přijde o práci, ten žádnou jinou nemusí hned tak najít. Starší zaměstnanci pak sice mohou odejít do důchodu, těm, ostatním ale může zbýt se jen odstěhovat. To ale dotčené místo zasáhne podruhé.

Katharina Schenk, ministryně práce spolkové země Durýnsko, kde se Bad Blankenburg nachází, v reakci na uzavření továrny uvedla, že pevně stojí „za kolegy i za odbory“. Další z lokálních sociálních demokratů Marko Wolfram pak dodal, že „nenecháme společnosti, aby se vyvléknuly ze své odpovědnosti“. Co ale přesně hodlá udělat? Nařídit Continentalu, aby továrnu nechal v provozu?

Samotná společnost ale nemá na výběr a podnik vyrábějící pásy pro různé dopravníky musí zavřít. Z Bad Blankenburgu totiž zásobovala především Čínu, Rusko a Brazílii. Jenže u druhé nyní naráží na ekonomické sankce a svůj vlastní těžařský průmysl si Evropa vlivem nesmyslných politických rozhodnutí zničila. V Brazílii pak sice tento obor roste, jenže v této zemi Continental již jednu továrnu má, a to v Ponto Grossa. Nově ji tak bude využívat o poznání více.

Mnozí lidé v malém německém městečku pak sice doufají v zázrak, ty se ale opravdu nestávají. Jak jsme zmínili v úvodu, německý průmysl je v krizi, přičemž razantní pokles zisku letos ohlásily všechny automobilky od Audi přes BMW, Mercedes-Benz a Porsche až po Volkswagen. I když se tedy politici nyní kasají, jak nikoho nenechají padnout, v důsledku jejich vlastních zelených politik bude problémů jen přibývat.

Zdroj: Focus

Petr Prokopec