Autoforum

/

Foto: DPM Motors, publikováno se souhlasem

Ani dnes to pochopitelně není auto za pět korun, uvážíme-li však, že se původně jedná o absolutní smetánku luxusních aut za víc jak 10 milionů korun, jsou jeho dnešní ceny směšné. Jen prvním majitelům do smíchu není, pokud jim tedy peníze v řádu nízkých desítek milionů nejsou úplně ukradené.

Možná vás to překvapí, opravdu bohatý člověk se ale nepozná podle toho, že si může dovolit koupit drahé auto a pak s ním jezdit. Pozná se obvykle podle toho že si s ním může dovolit nejezdit. Historicky významné skvosty s minimálními nájezdy nechme stranou, tam platí jiné pořádky, když si ale koupíte nový vůz na ježdění, je to tak, jakkoli paradoxně to zní

I když ježdění absolutní náklady na používání takového vozu pochopitelně jen zvyšuje, pořád to znamená, že s ním něco děláte. Když si schopný byznysmen pořídí kupříkladu Mercedes třídy S, za tři roky s ním „nalítá” 200 tisíc km a tohle ježdění ho stojí třeba 4 miliony korun, je to jistě spousta peněz. Kilometr ho ale stál dvacku a při oněch cestách mohl domluvit obchody za mnohonásobně víc. Tohle se snadno může bohatě vyplatit.

Pokud si ale někdo takové auto koupí, stojí mu povětšinou v garáži, tedy s ním těžko něco vydělá a prodá jej po stejné době s 10 tisíci km, bavíme se o úplně jiné ekonomice. Třebaže celkové náklady vlastnictví díky tomu klesnou (řekněme na 3 miliony Kč - většinu stejně sebere ztráta hodnoty), rázem před sebou máme 1 ujetý km za 300 Kč. Kdo na to v tu chvíli „musí mít”? Konkrétní odpověď asi není třeba.

K podobným matematickým úvahám nás přivádí nabídka jednoho luxusního auta, který si pořídil jako nové zákazník v Monaku v roce 2007. Není to Mercedes a nejde ani o Audi či BMW, typické to „žrouty” hodnoty, které v této souvislosti s úžasem rádi zmiňujeme v souvislosti s extrémními náklady vlastnictví. Jde o Rolls-Royce Phantom, britského automobilového aristokrata, který se v tomto směru dostává ještě do úplně jiné ligy.

Není to typické, neboť jakmile překročíte určitou „mez přiměřenosti”, auta zase tak moc na hodnotě neklesají. Kupte si Kiu za 2 miliony a máte za několik málo let v ruce pár set tisíc, protože na Kiu, ať už jde o jakkoli dobré auto, je to prostě moc. Ale kupte si Porsche a z 5 milionů za nové máte po 10 letech v rukou klidně pořád 3, 4 nebo i 6, zvlášť pokud to bude něco výjimečnějšího typu zvláštních verzí modelů GT apod. Podobné je to u luxusních limuzín - ani BMW nebo Mercedes nejsou zase tak výjimečné značky, aby špičkové modely za 5 nebo 6 milionů držely cenu, pokud se ale bavíme o Bugatti, může hodnota klidně jen růst.

Rolls-Royce je někde mezi a obvykle si drží cenu alespoň nějak. V tomto případě se ale zřejmě právě monacké používání postaralo o bizarní ekonomické následky užívání Phantomu na fotkách níže. První majitel si totiž auto pořídil za 525 000 euro, což je dnešním kursem 12,7 milionu Kč. Nyní je ale na prodej za 157 000 euro, což je 3,8 milionu. Po 18 letech je to nominálně pořád fůra peněz, ale také je to o skoro 9 milionů míň. A podívejte se na odometr...

Majitel s vozem za tu dobu najel pouhých 11 tisíc km, což vede k jednoduché matematice: 525 000 euro - 157 000 euro = 368 000 euro. To vydělíte kilometry a voila, máme tu 33,5 euro na 1 ujetý km. To je 811 Kč za každý km jen na ztrátě hodnoty! To znamená bez benzinu, pneumatik či servisních prohlídek u dealera, kde „oblečení technika do overalu” je v ceníku uvedeno s cifrou 5 000 Kč a „zavázání tkaniček od bot” je za pět set. Anebo to tak bylo ještě před inflací...

Musíme sáhnout po naší oblíbené cestě z Prahy do Brna do legendární D1, je to asi 206 km. Tak si vyrazíte do Brna, že, však Brno je zlatá loď, za děvčaty z Brna choď, tedy jezdi Rollsem. V takovém případě by to přišlo na 167 066 Kč cestou tam. A 167 066 Kč cestou zpět. V takovém rozpočtu se benzin, pneu, servis i osobní řidič ztratí. Ovšem děvčata v cíli musí být skutečně k nezaplacení, přes 300 tisíc za jedno číslo...

Dost žertů, výsledkem je pochopitelně i zajímavá nabídka auta - skoro nový Phantom za 3,8 milionu, na kterém je vidět leda to, že se do něj častěji nastupovalo (hlavně dozadu, majitel měl zjevně řidiče), než se s ním jezdilo. Asi pořád nic pro nás, normální lidi, ale přesto je to o dost blíž než za obvyklých okolností. A pokud se smíříte s vyšším nájezdem, první moderní Phantom můžete mít pořád s nějakými 60 nebo 70 tisíci km za 1,5 až 2 miliony korun. První majitelé zkrátka krváceli vždy, původní kupec tohoto bílého krasavce si ale musel každý kilometr po Monaku užívat opravdu dosyta.

Zdroj: DPM Motors@Mobile.de

Petr Miler