Autoforum

/

Foto: Renault

Už neodvratně je na spadnutí chvíle, kdy nevznikne jediné auto Renaultu, které by mohlo jet rychleji než 180 km/h. A některá nezvládnou ani to. Šéf značky je překvapen, že lidem se to nelíbí, my ne.

Už déle než měsíc uběhl od chvíle, kdy Renault oficiálně oznámil, že od příštího roku drasticky omezí rychlost svých aut. Je jedno, jestli půjde přímo o Renault, nebo třeba o Dacii, žádný z těchto vozů nepojede více než 180 km/h. A je třeba dodat, že 180 km/h nebude paušální, ale nejvyšší maximum. Například příští generace Méganu bude mít maximálku omezenou na 160 km/h, rychleji zvládaly jet i některé Škody Felicia.

Označili jsme to tehdy za chorobu automobilového průmyslu a trváme na tom. Nejde tu ani tak o řešení otázky, kde se vlastně dá jet rychleji, ale o jakousi technickou lenost spojenou s takovým krokem. Automobilky umělými omezovači předem rezignují na to, aby auta zvládala svůj potenciál, aby měla podvozky, brzdy, pneumatiky a další komponenty, které vyšší rychlosti zvládají.

K čemu je to vám, když jezdíte maximálně 140 km/h? K ničemu? Není to pravda, protože čím lépe auto funguje ve 240 km/h, tím lépe funguje i ve 140 km/h. Tím lépe zvládne opakované brzdění, ostré úhybné manévry, sjezdy z Grossglockneru, je to milion situací, do kterých se může dostat každý. Automobilky vám takto chtějí nabídnout horší auto, a to proto, že díky omezené maximálce ušetří miliardy na vývoji a výrobě. Ještě více to pak platí v případě elektrických aut, u nichž je obecně komplikované a nákladné zajistit, aby vytrvale zvládala vysoké rychlosti.

Výrobci, Renault nevyjímaje, se pochopitelně ohání bezpečností, není ale těžké si domyslet, že to je nebetyčný alibismus. Když v naprosté většině zemí stejně nemůžete jet více než 130 km/h - a je skutečně raritou vidět někoho, kdo jede alespoň 160 km/h - k čemu je omezovač na 180 km/h? Ten by pomohl leda tehdy, pokud by byl zajištěn formou padáku. Pak by vám možná i zachránil krk, až budete padat z grossglocknerského srázu, až vás zradí ony ošizené brzdy.

Ve vyjádřeních na toto téma se objevuj spousta neupřímnosti, ocenit ale musíme naopak velmi upřímné vyjádření šéfa Renaultu Lucy de Mea, který přiznal, že zmíněné avízo způsobilo pro něj překvapivou bouři nevole. „Reakce byla větší, než jsem očekával, protože když jedete 180 km/h, normálně dostanete pokutu,” uvedl. Tím ale jasně ukazuje, že ani jako šéf už druhé automobilky stále nechápe symboliku aut. Neboť ač nám vadí spíše technické konotace, lidé auto pořád berou jako symbol svobody.

Může to zní jako klišé, ale je to zkrátka tak. Nemusí to být vědomé, lidé ale stále berou auto jako jakýsi ostrůvek svobody, jejich království, ve kterém chtějí být svými pány. A byť naprostá většina lidí pochopitelně respektuje (rozumná) pravidla, nepřejí si, aby jim do toho někdo mluvil. Nakonec se zdá, že i de Meo je myšlenkově na správné cestě, když dodává: „Rozhodli jsme se, že auto by mělo respektovat pravidla a pak zákazník může převzít odpovědnost,” říká. Ano, ale s vědomím, že jeho odpovědnost začíná ve 130 a končí ve 180 km/h - i v Německu, kde ani 190 km/h není porušováním pravidel.

V tomto kontextu je pozoruhodné, že Carlos Tavares ze Stellantisu tento pohled na auto neztratil, naopak je přesvědčen, že význam auta coby symbolu svobody jen posílil a připisuje mu současnou vyšší než očekávanou poptávku po nových vozech, která způsobuje problémy v dodavatelských řetězcích. Nejde podle něj jen o odloženou poptávku, to by samo o sobě na současný zájem nestačilo. „Lockdowny daly lidem jasný důkaz o hodnotě mobility a svobody se pohybovat. Nejlepší cestou, jak si zachránit svobodu pohybu je vlastnit auto - to je pozitivní důsledek,” říká Tavares a podle nás má opět pravdu.

Zdroj: Autocar

Petr Miler