Autoforum

/

Foto: Pavel Janda, Autoforum.cz

Pohybovat se v běžném provozu rychlostí přes 300 km/h je jinde než v Německu nelegální a tento případ se odehrál v Belgii. Řidiči ale nehrozí žádný postih a v Česku by to nedopadlo jinak.

Patříme mezi ty, kteří jsou přesvědčeni, že mezi nejvyšší povolenou rychlostí, jejím vymáháním a bezpečností na silnicích nepanuje žádná přímá úměra. Dnes a denně to dokazuje dění na německých dálnicích, na nichž (přesněji na dvou třetinách z nich) není rychlost aut nikterak omezena. A přesto jsou to v poměru ke kilometrovému výkonu jedny z nejbezpečnějších silnic v Evropě i na světě. Například v USA, kde vás za překročení nejvyšší povolené rychlosti klidně i zavřou do vězení, umírá dle dat OECD v přepočtu na ujeté kilometry na dálnicích téměř dvakrát více lidí.

Už z toho je patrné, že represe není tím, co by činilo automobilovou dopravu bezpečnější, chce to mnohem komplexnější, promyšlenější přístup, který ve výsledku nemusí vést k „násilnému” omezování řidičů a přesto vede k bezpečnějším silnicím. Považujeme tedy za absurdní, že to, co v Německu může dělat každý bez toho, aniž by to někoho vzrušovalo, se o pár desítek kilometrů vedle stává pomalu hrdelním zločinem, současně ale nemáme problém akceptovat, že to tak je a přizpůsobit se tomu. Někteří s tím ale problém zjevně mají.

Své by o tom mohl vyprávět blíže neupřesněný řidič, který se kolem měřiče na belgické dálnici E313 nedaleko Liege prohnal kolem radaru rychlostí 306 km/h. Za bílého dne. To je v Belgii pochopitelně dalece nelegální podobně jako u nás, kde vám zakážou řízení už za jízdu 180 km/h (po odečtení možné odchylky radaru). Paradoxem ale je, že za 306 km/h by vám u nás v současné době nehrozilo vůbec nic a stejně tak je tomu i v Belgii.

Všechny radary jsou totiž homologované jen pro určitou škálu podmínek, za nichž lze měření považovat za dostatečně přesné, a tedy průkazné. Jde třeba i o teplotu, počasí, úhel měření a nespočet dalších faktorů, které se musí vejít do tolerancí, v rámci nichž je zařízení ověřováno. A jednou z nich je maximální rychlost. Například u nás je to 250 km/h, nikdo tu nečeká, že po silnicích bude někdo jezdit rychleji, jakkoli to samozřejmě technicky možné je. A nevíme o tom, že by policie někdy naměřila více a nemohla měření použít jako důkaz.

V Belgii jde o 300 km/h, ani to ale pochopitelně nestačí k tomu, aby změřených 306 km/h bylo možné uznat jako důkaz. Je tedy otázkou, zda řidič vůbec jel 306 km/h, je to ale pravděpodobné, neboť radary změří v podstatě cokoli, jen odchylka bude s rostoucí rychlostí růst. Problém je v tom, že v takových sférách ji prostě nikdo nezkoumá a naměřit 306 km/h znamená to samé jako naměřit 3 600 km/h - jako důkaz to zkrátka nelze použít.

Belgičané vymýšlí, jaký jiný přečin by na řidiče hodili, pokud ale bude spočívat v naměřené rychlosti, každý soud shodí důkaz získaný měřičem homologovaným „pouze” do rychlosti 300 km/h ze stolu. De iure nic neznamená stejně jako nelegálně získaný odposlech či cokoli podobného.

Zdroj: SudPresse

Petr Miler