Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Jak se dostat k italskému supersportu, když po nemáte miliony nazbyt? Toto je nepochybně jedna z cest, stačí hodně šikovné ruce. Ani v tomto případě ale nejde o minci s jednou stranou.

Rozsáhlá oprava těžce havarovaného supersportu není snadná práce. Složitost úkolu roste zejména u drahého modelu postaveného z hliníkových komponentů doplněných o další exotické materiály a specifické komponenty. Takové případy se obvykle odepisují a jako totální škody míří rovnou na vrakoviště, pokud do cesty nevstoupí ruský automechanik jménem Arthur Tussik.

Ruský opravář několikrát dokázal divákům, že zdevastované auto nepatří do šrotu, ale zpět na silnice. Zatím nejambicióznější projekt Arthura spočíval v navrácení do provozu totálně zničeného Lamborghini Gallardo, jež po nezvládnutém sešlápnutí plynu skončilo v příkopu s minimem nedotčených dílů. Rychlý sporťák dostal ránu z každé ze stran a hlavně zadní partie se zdály neopravitelné.

Náročný proces znovuzrození začal odstrojením základních dílů včetně motoru. Oholená kostra putovala na rovnací stolici, kde vůz dostal zpět zdánlivě dokonalou formu. Některé hliníkové části pod náporem řetězů praskly, ale připravený Tussik si vyrobil nové nosné části a prostě je navařil zpět. Na sestavený skelet se postupně vrátily pláty karoserie, ruský mechanik si opatřil použité části z ojetého Gallarda, které padly na připravený základu. Někdy bylo potřeba pomoci vrtačkou a dobře mířeným tlakem, ale postupem času se italský rychlík dostal do formy.

Nejvíce času zabralo narovnání či nahrazení všech bouraných komponentů. Každý kus karoserie nebo výztuhy bylo potřeba vzít do rukou, vrátit mu původní tvar a připevnit zpět na hlavní nosné části vozu. Stavebnice vyžadovala trpělivost, časosběrná dokumentace připomíná trávení volného času u stavebnice Lego v dětství. Rus si pěkně vyhrál a po 35 dnech karosářské činnosti mohl strakatý vůz do lakovny.

Nový nástřik skryl všechny stopy po méně či více odborném spasovávání dílů. Po 15 dnech v uzavřené komoře vyjelo úplně jiné, na pohled zánovní auto bez známek jakékoliv dřívější nehody. Finální část dlouhé opravy spočívala v montáži všech chybějících komponentů jako motor, nárazníky, kola, osvětlení, zpětná zrcátka, interiér a zřejmě největší zadostiučinění bylo osazení originálních znaků na přední i zadní část.

Padesátidenní martyrium má dobrý konec a Arthur se s úsměvem na tváři přijel pochlubit hotovým Gallardem posazeným na červená kola. Postup od začátku nebudil důvěru, například sledovat Arthura nahřívat zkroucené části a poté je kladivem pasovat do roviny vyvolávají otázky, co se stane v případě další nehody. Ručně svařovaná kostra krytá oslabenou karoserií není v případě nárazu spolehlivá kombinace pro rozptýlení vzniklé energie. Auto vypadá dobře, ve srovnání se stavem po nehodě je v úžasném stavu. Na jednu stranu tak můžeme být rádi, že neskončilo jen jako zdroj náhradních dílů a vzhledem k ceně základu i opravy poslouží někomu, kdo by si jinak nemohl podobný vůz dovolit. Na druhou stranu je tu nutně chatrnější stavba, která zůstane hrozícím nebezpečím při jakékoli vážnější nehodě.

Zdroj: Arthur tussik@Youtube

Mirek Mazal