Autoforum

/

Foto: Audi

Stačilo pár let a ze značky, která se mohla chlubit jedněmi z nejkvalitnějších vozů vůbec, je výrobce, který ani neumí v jeden celek spojit díly určené pro stejný vůz, eliminovat aerodynamický hluk nebo zajistit spolehlivé fungování odemykání a zamykání dveří.

Je to něco, k čemu se musíme dokola vracet, ale věřte, že to děláme velmi neradi, neboť Audi jsou auta, ke kterým jsme měli po léta blízko jako dlouholetí zákazníci. Až na výjimky to tedy nejsou vozy, do kterých by se člověk zamiloval pro emoce, které ve vás probouzí. A nejsou to ani takové, které nepředvádí vrcholné sportovní výkony a nebývají ani mimořádně komfortní, extrémy jsou v těchto ohledech jinde. Ale jako velmi dobrý kompromis mezi vším zmíněným i nezmíněným fungovaly, nadto byly mimořádně kvalitní konstrukcí interiéru a použitými materiály, což je činilo velmi útulnými. To všechno ale v posledních letech silně upadá.

Nejpatrnější je to na kvalitě, neboť dříve téměř dokonalá auta dnes vržou i křupou a na odiv dávají spoustu zbytečně laciných řešení. Problém je ale v tom, že to jde dál a dál - tahle auta jsou stále méně promyšlená a přichází i o funkce, která dřív měla. Nespokojenost s tímto vývojem je opravdu enormní a přichází v prvé řadě ze strany těch, které by si Audi mělo předcházet především - ze strany zákazníků. Už bychom ani na prstech končetin všech členů redakce nespočítali, kolik zklamaných, rozhořčených a nevěřícných e-mailů nám na tohle téma od klientů značky přišlo.

A je to stále více veřejná záležitost, problémy novinek se čtyřmi kruhy jsou stále více nepřehlédnutelné. Asi bychom se k tomu ani nevraceli, kdyby na nás na sociálních sítích nevyskakovalo stále více udivených projevů toho, co je také s novými Audi možné, jde o dekády nemyslitelné věci. Za všechny případy z posledních dnů dvě videa z Instagramu.

První ukazuje, jak nová A6 (zde ve verzi S6 Avant e-tron) trpí jakousi krizí identity, když jsou jediném autě použity díly ze skutečně S6 Avant e-tron (pravá strana) i A6 Avant e-tron (levá strana). Na zádi už vidíme jen S6 (ale budiž, to tak zřejmě má být) a zepředu znovu A6, tedy verzi bez specifického označení (což Audi nedávno přehodnotilo, ale asi ne zcela, popř. na to u některých modelů zapomnělo, popř. kdo ví). Velký fanoušek značky stojící za projektem Auditography se tak ptá: Jaký model to vůbec je?

Ale to je drobnost, druhé video je horší. To zachycuje očima německého kolegy Matthiase Malmedieho spoustu neduhů v jednom od vysokého aerodynamického hluku na palubě už v 240 km/h (jsme v Německu a Audi - zde A5 resp. S5, tedy bývalá A4 resp. S4 - ve vrcholných verzích jezdí až k 300 km/h) přes selhání auta při držení jízdního pruhu až po totální nepoužitelnost už párkrát probíraného projevu lacinosti čísla jedna, plošky s až 23 tlačítky ve dveřích. Ty mají mj. odemykat a zamykat dveře, už to ale funguje tak mizerně, že je někdy tlačítko třeba zmáčknout až osm- či devětkrát, než se něco stane. A to pochopitelně za všeho toho viklání a křupání.

Lidé už se v mailech nám adresovaných ani neptají, zda se jim to nezdá, ale jak se to mohlo stát, jak mohla tak vyspělá firma doslova během pár let tak moc ztratit ze své úrovně - problémy se najednou týkají tolika nesouvisejících věcí najednou. Z našich zkušeností i z jiných oborů je to komplexní proces začínající u toho, že se minulostí stane snaha být nejlepší a snaha maximálně uspokojovat přání klientů, cílem se stane plnění nesmyslných požadavků či spokojení se s pouze dostatečně dobrým výměnou za nižší náklady, vyšší zisky, cokoli z toho ranku. Bezprostředně to není problém, věci mají svou setrvačnost, ale dříve nebo později to začne prostupovat morálkou v celé firmě.

Takovéto fungování společnosti nejenže nepřitahuje ty nejlepší, protože ti chtějí dál dělat to nejlepší, chtějí se realizovat, ale naopak způsobuje jejich vytlačováni z kolektivů těmi, kterým jízda na půl plynu vyhovuje. A ti pak začnou o víc než o co jiného usilovat hlavně o to, aby se na jejich mizerné výkony nepřišlo. Jak se jednou taková spirála rozjede, je velmi těžké ji zastavit. Špičkoví lidé odcházejí, ti zůstanuvší nejsou schopni zajistit ani udržení statu quo a situace se jen zhoršuje do chvíle, než se její dopady stanou ekonomicky či jinak neúnosnými. Audi k tomu míří, situace firmy je mizerná, ale pořád není tak mizerná, aby se ťalo do živého.

Únosnými tak pořád jsou tragikomické situace, kdy zákazníci dávají najevo nespokojenost s tím, co značka dělá, říkají to nám, kteří jsme nespokojeni též a my to posíláme dál ve snaze dosáhnout nápravy. Místní zastoupení značky pochopitelně trpí tím, že jsou auta taková, jaká jsou, a nejsou taková, jaké by je chtělo mít, ale místo posouvání této zpětné vazby směrem k automobilce a snahy o nápravu očividných faktických problémů v touze napravit vlastní reputace se zlobí na nás, že si dovolujeme tvrdit, že nahý císař nemá šaty. To pochopitelně není proces vedoucí k ozdravení, proto bychom se novým Audi ještě nějaký čas vyhnuli.

Současný stav je ale snad jen posledním záchvěvem před určitou katarzí, kterou si automobilka nevyhnutelně musí projít. Dlouhodobé dopady jejích selhání jsou nevyhnutelné a už skoro rok tvrdíme, že Audi by se mělo zbavit svého šéfa, neboť tahle ryba smrdí od hlavy. Mohlo se to stát už loni a současné mizérie bychom možná nebyli svědky, ale pořád je čas to napravit. Chce to nové koště, který všechen tento šmejd - zde bohužel doslova - vymete z firmy ven. Takový Ferdinand Piëch, strůjce toho, čím donedávna Audi bylo, by se s něčím takovým nesmířil ani náhodou.

Zdroje: Auditography@Instagram, germankfzmemes@Instagram

Petr Miler