Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

VW ukončením výroby Phaetonu uzavřel jednu bolestivou etapu své existence. Je ale otázkou, zda reakcí na Dieselgate neotevírá jinou, horší.

Je to konec jedné éry a bylo jen otázkou času, kdy k němu dojde. Volkswagen už na konci loňského roku oznámil, že ukončí výrobu modelu Phaeton, dítěte Ferdinanda Piëcha, který jím chtěl dokázat, že „Lidový Vůz” nemusí být zase tak lidový. Jenže dokázal opak - stvořil nepochybně dobré auto, které ale právě kvůli jeho značce nikdo nechtěl. Jeho žalostná existence byla natahována za hranici únosnosti a až kauza Dieselgate a vidina nákladů s ní spojených si vynutila jeho úplné vyřazení z výrobního programu.

K tomu fakticky došlo v pátek 18. března, kdy z úchvatné továrny v Drážďanech vyjel vůz, který můžete vidět i na snímku - černý Phaeton s motorem 4,2 V8 o výkonu 335 koní a pohonem 4Motion. Stalo se tak po dlouhých 14 letech od chvíle, kdy byl uveden na trh. Spolu s ním se loučí s aktivní kariérou i proslulá průhledná továrna Die Gläserne Manufaktur, tedy alespoň na čas. V tuto chvíli má sloužit pro „akce, předávání vozidel a následné úpravy”, což asi nebude mít daleko ke slovu „hibernace”.

Více k tomuto okamžiku není co říci, dovolte mi ale krátké zamyšlení. Na jednu stranu se na tento okamžik dá hledět jako nevyhnutelný krok v životě jednoho nepříliš úspěšného modelu, na tu druhou jej lze ale vnímat také jako jeden ze symbolů změn, kterým Volkswagen prochází. Někdo jej může nazývat očistou, sám si ale nejsem jistý, zda se jimi firmy sama nevydává na cestu do pekla.

Pochopitelně nevíme, co přesně se uvnitř Volkswagenu děje a zda to, co vidíme navenek, není jen hra. Ale i kdyby to hra částečně byla, je nebezpečná. VW se teď tváří jako skromná šetřící firma myslící na budoucnost planety, což někomu může přijít dojemné, z obchodního hlediska je to ale spíše sebezničující. Však si vzpomeňte jen na ženevský autosalon. Dodnes jsme se s kolegy nerozkoukali z proměny tzv. VW Night, kdysi monstrózní akce plné premiér, která naprosto ovládla stránky všech médií. Letos? Jakási nesmyslná selanka pro pár pozvaných, jejíž program vyplnily z většiny nudné řeči o úžasné budoucnosti autonomního řízení. O sotva pořádně vystavených autech nepadlo skoro nic a výsledek? VW plný éter rázem nebyl, nebylo prostě o čem psát a sehnat byť jen pořádné fotky nebylo jednoduché, ani když jste o ně stáli. A konkurence toho hned využila, večer před Ženevou Wolfsburgu rázem nepatřil.

Toto by pro Volkswagen mělo být varováním, neboť konkurenci může stejnými kroky dát prostor i v jiných ohledech. O elektromobily v dnešní podobě prakticky nikdo nestojí a jejich prodeje přes obrovské dotace klesají, i když nikam nevystoupaly. Jejich rozmach je závislý jen na akumulátorech, které v použitelné podobě možná přijdou a možná také ne a když se tak stane, vývoj z roku 2016 nebude mít žádnou cenu. Autonomní řízení je možná nevyhnutelnou budoucností, dnešní zákazníky ale jako téma jednoznačně nezajímá. Lidé nestojí ani o přátelskou firmu poklonkující regulátorům, protože ti „nekopou” za ně. A nejsme si jisti ani tím, zda stojí o skromnou firmu investující jen do toho, co chce 90 procent publika. Tohle dělá na trhu skoro každý, lidé chtějí být fascinováni specifiky Bugatti Chiron, i když si ho většina z nich nekoupí, ani kdyby náhodou mohla.

Ať se nám to líbí nebo ne, VW vyrostl na ideálech Ferdinanda Piëcha, mezi které nepochybně patří i jisté megalomanství, sebevědomé jednání hraničící s arogancí a na poměry tak velké společnosti i nezvyklá ochota riskovat. Nezapomínejme, že než Volkswagen ovládl Piëch, byl význam této firmy v automobilovém světě z dnešního pohledu docela malý. Ano, vyráběla Golf jak na běžícím pásu, to bylo její terno. Ale až Piëch z ní udělal obří koncern vyrábějící přes 100 modelů různých značek, který jasně vládne Evropě a do značné míry i Číně. Phaeton patří nepochybně k tomu, co se nepovedlo, ale i v jedné česko-slovenské písničce se zpívá, že „svět nepatřil nikomu, kdo nebyl hráč”. A neúspěchy patří ke hře - bez pokusů nejsou nejen omyly, ale ani úspěchy. A ty měly v posledních dekádách existence VW jednoznačně navrch.

Jiné věhlasné manažerské eso, Bob Lutz, říká, že za Dieselgate může teror Ferdinanda Piëcha. Nejspíš má pravdu - byl to jeho způsob řízení firmy, který donutil i další lidi z VW riskovat, chtít nemožné a když to nešlo, tak to „nějak udělat”. Dieselgate je pro VW nepochybně velký problém, otázkou ale je, jak na ni pohlížet. VW se dnes tváří, že to je konec hry a firma teď musí fungovat jinak. Nejsme si ale jisti, jestli by Dieselgate neměl Volkswagen brát prostě jako „další Phaeton”, zaplatit účty a jet dál. Nesmíme totiž zapomínat, že ona kauza ke ztrátě důvěry naprosté většiny zákazníků jednoznačně nevedla, teď už je zkrátka jasné, že si nejen Jeremy Clarkson myslí, že VW nejednal proti zájmu svých klientů, spíše naopak. A tento výsledek celého přehmatu by měl pro německou firmu zůstávat bernou mincí, tomu by měla podřizovat své další kroky.

Jinak by se totiž mohlo snadno stát, že ji vaz nezlomí miliardové účty za Dieselgate, ale vlastní špatná reakce na ni. Tak jako s letošní VW Night to totiž jednou může dopadnout i s těmi „úžasnými nový modely”, které jednou přijdou na trh - budou zajímat zlomek těch, co dříve...

„Továrna na Phaeton” nyní osiří. Alespoň pro nejbližší dobu zůstane mementem sebevědomí Volkswagenu přelomu tisíciletí

Petr Miler