Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Před následky elektrických experimentů EU varujeme dlouhodobě, leckdo to ale může označit za nepodložené strašení. O nic takového nejde. Dění v Nizozemsku předem ukazuje vývoj v celé Evropě - z výspy moderního automobilismu se stává skanzen.

Do jaké automobilové budoucnosti míříme? Pokud přijmeme, že politici prosazující elektromobilitu coby jediné řešení automobilové dopravy dosáhnou svého, pak růžově opravdu nevypadá. Stále jasněji to ukazuje vývoj v Nizozemsku, které je kvůli vysokému zdanění všeho souvisejícího se spalovacími vozy a relativním výhodám pro auta s elektrifikovanými pohony jedním z rájů elektromobilů. Kdyby věci šly tak, jak si vedení země představovalo, elektrická auta dnes budou dominantní hybnou silou na trhu nových vozů, která bude z této země dělat symbol automobilové moderny. Děje se ale pravý opak.

Aby tamní vláda znevýhodnila konvenční auta, zatížila benzin a naftu vyššími daněmi, takže 1 litr paliva v zemi sál přes 50 Kč už v době, kdy se nám o takových cenách ani nezdály noční můry. A že je dnes o fous levnější, způsobila paradoxně válka na Ukrajině, která vládu donutila daně zmírnit, ceny paliv ale v mezičase klesly. K tomu jsou auta se spalovacími motory uměle drahá na pořízení i provoz kvůli vyšším daním. Ve srovnání s elektromobily se tak opravdu dvakrát nevyplatí koupit skoro cokoli na benzin či naftu. Problém je ale v tom, že tím došlo jen ke zdražení konvenčních aut blíže úrovni těch elektrických, která zdražují též. A tak si lidé mohou vybrat, zda chtějí pro ně často obtížně použitelný a drahý elektromobil, nebo sice použitelný, ale znovu drahý vůz spalující fosilní paliva.

Jak na to lidé reagují? Někteří si koupí jedno, jiní druhé, ale ty teď vynechejme, stále více lidí si totiž nekupuje nic. Velká část lidí na nový elektromobil zkrátka nemá a kvůli umělému zdanění pořízení i provozu spalovacích vozů nemá ani na ty. Takoví si stále častěji nechávají svůj dosavadní vůz, popř. sahá po ojetinách. A to způsobuje jediné - nizozemský autopark neuvěřitelnou rychlostí stárne.

Hovoří o tom aktuálně zveřejněná data tamního Úřadu pro silniční dopravu (přeložme volně, jde o Rijksdienst voor het Wegverkeer alias RDW), která mapují stav nizozemského automobilového parku. Ten se během dvou dekád stal místo výspy automobilové Evropy pravým opakem. Nizozemsko bylo po léta zemí s jedněmi z nejvyšších prodejů nových aut na hlavu, tamních asi 17,5 milionu obyvatel koupilo třeba v roce 2000 plných 597 625 nových vozů, což ze země dělalo šestý největší trh s auty v Evropě. Loni šlo o 322 831 aut a chybělo málo, aby Nizozemce předstihlo skoro (populací) poloviční Švédsko.

Tento vývoj se logicky musí odrážet na průměrném stáří aut. V roce 2000 šlo o 6,7 roku, snové číslo z jakéhokoli úhlu pohledu, jedno z nejnižších vůbec mezi zeměmi, jejichž populace se počítá v desítkách milionů. O 20 let později šlo o 11,2 roku, neskutečný posun. A za rok 2022 RDW informuje o dalším milníku - z asi 11milionové flotily aut je poprvé v historii více jak 5 milionů aut starších 10 let.

Nizozemská flotila aut se tak z jedné z nejmladších na světě propadá mezi jedny z nejstarších v Evropě právě optikou 10letých a starších vozů v provozu. Rychlé změny pod taktovkou elektrifikace se postaraly o hlubokou propast mezi 10 a více let starými vozy a těmi jakkoli novějšími. Je přitom třeba říci, že elektromobily ani přes jejich roky trvající vnucování všem neznamenají v celé flotile nic zásadního - je jich v provozu 343 677, jde asi o 3,1 procenta všech aut. I dnes skoro neprodávané diesely mají skoro 20 procent, benzinové vozy přes 70 procent.

RDW správně poukazuje na to, že tímto vývojem se k žádným světlým zítřkům dostat nejde - mezi 10letými a staršími vozy je registrováno pouhých 2 976 osobních elektromobilů a 403 lehkých užitkových vozů se stejným pohonem. Dál nic. Je navíc třeba dodat, že 10 a více let staré spalovací vozy plní emisní normy Euro 5 a nižší, čímž ani zdaleka nejsou tak „čisté”, jak by mohly být, pokud by šlo o novější alternativy. Čemu toto konkrétně prospívá?

Je to jen další statistika jasně ukazující, jak nepromyšlený tlak na rozmach elektromobilů nic dobrého nepřináší. Většina lidí zjevně přestává kupovat cokoli nového, autopark stárne, není tak bezpečný a ani tak ekologický, jak by mohl být. Pár procent elektromobilů v provozu pak ani náhodou nevyrovná negativní dopad stárnutí desítek procent ostatních aut. Je to jedna prohra za druhou - ekonomická, ekologická i bezpečnostní.

Je to relativně jednoduchá matematika - postupný a přirozený přechod k efektivnějším řešení by přinesl více dobrého. Bohužel, politikům to nedochází a nebo ani nechtějí, aby jim to došlo. Jednat pak začnou až ve chvíli, kdy nám všem začne téct do bot. A úplně zbytečně - signály přicházející z Nizozemska jsou už léta jasným ukazatelem negativních dopadů dlouhodobého živelného tlaku na rozmach elektroaut, jen je nikdo odpovědný nechce vidět.

Zdroje: AD, RDW, ACEA

Petr Miler