Autoforum

/

Foto: Chevrolet

Výjimečnou kolekci dal dohromady byznysmen, který naneštěstí loni zemřel. Neužil si ji, ale ne proto, že s auty nejezdil, to ani nikdy neplánoval. Po jeho smrti připadla nadšenci, který ji chtěl poslat do světa, nakonec si to ale možná rozmyslí.

Na automobil lze nahlížet z mnoha úhlů pohledu. Pro někoho je to prostě dopravní prostředek, který má dotyčného dostat z jednoho bodu do druhého. Takovým lidem obvykle nevadí, že s ním parkují na ulici, mytí nechávají na dešti a se servisními techniky přijdou do kontaktu až ve chvíli, kdy si auto o něco samo řekne.

Naprostým protipólem takového přístupu jsou lidé, kteří si svých aut váží pomalu víc než sebe samých. A proto je uzavírají do garáží, hal či stodol, které pak jejich čtyřkoloví mazlíci opouští jen zřídka, tedy pokud vůbec. Pro dotyčné sběratele se totiž jedná o umělecká díla, kterými se chtějí především kochat. Klíčkem v zapalování tedy sice čas od času otočí, ovšem pouze proto, aby se trochu „načichali“ vůně spáleného benzinu. Hned poté ale jednotku pomalu rozeberou do posledního šroubku a vyčistí.

Většina ostatních se vejde mezi tyto extrémy, pak je tu ale ještě pár výjimečných skupin. do jedné z nich patřil Earl Trammer, byznysmen z Alabamy, který shromáždil působivou sbírku výjimečných aut, jenž se chlubí velmi nízkým či dokonce nulovým nájezdem. Důvodem ale nebyla jeho láska k autům, byla to jeho nedůvěra v bankovní systém a Wall Street. Kolekci tak bral jako ryzí investici bez osobního vztahu k ní. Zúročit ji ovšem nedokázal, loni totiž zemřel. Sbírku přitom získala jeho bývalá žena, která ji okamžitě prodala Johnu Clayovi Wolfovi a jeho obchodnímu partnerovi Johnu Piercovi.

Ceněné veterány se tak dostaly do rukou absolutního nadšence. „Kolekce se skrývala v malé stodole v Alabamě, která vypadala příšerně, asi nikdo by nečekal, že uvnitř leží poklad za miliony dolarů. A já vlastně ani nevím, co si s ním počnu. Vím nicméně, že jeho hodnota dolů nezamíří. Možná se tak zachovám jako ten blázen, co je nakoupil. Znovu o nich tedy zřejmě uslyšíte až poté, co umřu a lidé otevřou stodolu, ve které je budu schovávat,“ uvedl k jednomu z nálezů století Wolfe.

Zároveň prozradil, že koupě sbírky probíhala ve dvou fázích. Trammerova bývalá žena totiž nejprve poslala do prodeje Chevrolet Corvette C5 z roku 1998, který sloužil jako zaváděcí vůz v závodě Indy 500. Najeto měl pouhých 23 mil (37 km). „Poté, co jsme ho koupili, jsme si říkali, co asi ještě má,“ říká dále Wolfe. Když se pak následně s Piercem dozvěděli podrobnosti o zbytku kolekce a jejím rozsahu, odkoupili ji raději celou.

Aktuálně pak sice je v plánu aukce, která se má konat příští rok na jaře, ovšem zda opravdu proběhne, je ve hvězdách. Stejně tak můžeme zatím jen spekulovat o tom, co přesně pod dražební kladívko zamíří. Wolfe se totiž evidentně do aut vyrobených v letech 1956 až 2010 zamiloval. A není se čemu divit, neboť mezi Corvettami nechybí třeba ZR-1 z roku 1990 s 25 mílemi (40 km) na kontě. Tutéž porci najela i verze C4 35 Anniversary z roku 1988.

Dále lze zmínit třeba C3 Stingray z roku 1979, která je dokonce ještě zabalena v ochranných plastech. Pokud ovšem nejste fanoušky Chevroletu, mohl by vás oslovit Ford Mustang Cabriolet z roku 1965 nebo F-150 SVT Lightning z roku 1999. Opomenout nesmíme ani Pontiac Firebird TransAm (2001), Buick Grand National (1987) či Lincoln Continental Mark IV (1973). A také jediného Evropana ve sbírce, Porsche 911 4S (1996). Vše můžete spatřit na videu níže.

Vkus tedy Trammel měl různorodý, ovšem vytříbený. Většina aut navíc nepřekročila nájezd tisíce mil (1 600 km), kromě prachového nánosu jsou pak ve velmi dobrém stavu. A když vezmeme v potaz jednoduchou americkou techniku, je více než jisté, že na zprovoznění budou třeba spíše stokoruny než miliony Kč. Znovu ale musíme připomenout, že Wolfe se do sbírky zamiloval, a tak je otázkou, zda nakonec světu nabídne byť jediné auto.

Zdroj: The John Clay Wolfe Show@YouTube, GiveMeTheVIN

Petr Prokopec