Autoforum

/

Foto: Adrian-Florin Busu, publikováno se souhlasem

Tohle auto bylo ve chvíli svého vzniku jen řešením přinášejícím nízkou pořizovací cenu. V době všudypřítomných turb a pro některé obtěžující elektroniky ale může leckomu imponovat z docela jiných důvodů, teď se dá koupit minimálně jeté.

Ojetých Octavií druhé generace se v bazarech nabízí spousta, v rumunské Craiově ale stojí kousek, který dokáže vystoupit z davu. A to přesto, že ještě v roce 2011, kdy byl vyroben, nevzbuzoval téměř žádnou touhu. Od té doby se ale situace v mnohém změnila a koupit dnes na jednu stranu solidně postavené a na tu druhou technicky i elektronicky jednoduché auto s dobrými vyhlídkami na dlouholeté bezproblémové fungování, je prakticky nemožné. Od škodovky se ale ještě zkraje minulé dekády taková věc koupit dala a teď se dá skoro nová koupit zas.

Dodnes první a jediný soukromý majitel totiž nabízí Octavii II ve verzi Classic s motorem 1,6 v provedení bez moderních výmyslů, který jezdil jen v průměru jen něco málo přes 2,5 tisíce kilometrů ročně. Ježdění tak majitel skutečně neholdoval, ale nebylo to tak, že by vůz „trpěl” pravidelnými krátkými jízdami - byl používán jen pro občasné dovolenkové jízdy, jinak stál v garáži. U nás notoricky známý kompaktní liftback tak má v tuto chvíli najeto jen 29 900 kilometrů, přesto s ním majitel absolvoval všechny servisní prohlídky a další nezbytnosti.

Jak jsme již zmínili, pod kapotou je svého času velmi obvyklá, dnes prakticky nevídaná benzínová jedna-šestka s atmosférickým plněním. Výkon 75 kW (105 koní) je skromný a není vhodný pro závody jakéhokoli typu, je ale odolný proti skoro jakémukoli zacházení a nemá v době žádné záludnosti, které by se mohly pokazit. Majitel výslovně upozorňuje na to, že plní jen normu Euro 5, že nemá turbo, že nemá EGR ventil - to je na vůz z roku 2011 opravdu maximum minima, co v tomto ohledu mohlo v produkčním motoru být.

Nic potenciálně poruchového není přítomno ani jinde. Auto je z hlediska výbavy téměř absolutní holobyt, klimatizace byla už tehdy standard a vrcholem komfortu je leda loketní opěrka a velký odkládací prostor ve středovém tunelu. I jindy běžné věci jako kožený volant byste uvnitř hledali marně. Dokonce ani autorádio, které by zabralo celý pro něj vyhrazený prostor 2DIN, tu není, jeho polovinu nahrazuje... díra. Vrcholem elektroniky na palubě je ta vedle základního rádia elektrické ovládání předních oken, i zadní jsou na kličku. Něco jako navigaci, dotykový displej nebo alespoň displej s rozlišeními překonávajícím digitálky od trhovců z 90. let byste tu hledali marně.

Nejzajímavější je ale stav auta, který majitel označuje za dokonalý. Právě ten spolu s jistou sympatickou zastaralostí dělá z vozu jedinečnou nabídku - auto prostě nemusí přetékat výbavou, aby dostávalo od majitele perfektní péči i pravidelný servis a dnes bylo v bazarech svérázným lákadlem. Staromilec spoléhající na jednoduchou techniku prostě nutně zajásá, tohle už dnes neprodává ani Dacia. Optimismus pak nutně nemusí zkazit ani cena 8 800 Eur (asi 214 tisíc Kč), třebaže na Octavii II pochopitelně není nejnižší. Ale je to moc v době, kdy podobně „oholená” nová Octavia s tříválcem startuje na 520 tisících Kč?

Zdroj: Mobile.de

Mirek Mazal