Autoforum

/

Foto: Kamaz

Pro nás příznačně 21. srpna se uzavřela pouť životem Lva Borisoviče Vasiljeva. Pokud dokážete překonat předsudky, musíte jej akceptovat jako významnou figuru automobilových dějin.

Prakticky na cokoli ruského je dnes nahlíženo negativně. Zvláště pak v těchto dnech, kdy si připomínáme jedno smutné výročí. V noci z 20. na 21. srpna 1968 totiž na území tehdejší ČSSR vstoupilo 100 tisíc vojáků, 2 300 tanků a 700 letadel. Postupně se pak vojska Varšavské smlouvy zastoupená hlavně Sovětským svazem rozrostla na 750 tisíc vojáků a přes 6 000 tanků. To je pro srovnání daleko více, než kolik jich Rusové dosud použili na Ukrajině. Vlastně tak není překvapivé, proč éra normalizace odstartovala tak bezproblémově.

S minulostí je ale zkrátka třeba se vypořádat, stejně jako je třeba přistupovat s nadhledem k současnému dění. Ostatně čeští politici soustavně vyzývají k tomu, že nelze odsuzovat národ, pouze jednotlivce. Zvláště když na tom byl postaven Norimberský proces. Že tak většina místních politiků nečiní, je smutné, příklad si z toho ale brát nemusíme. A pokud tento názor zastáváte také, mohlo by vás zajímat, že právě 21. srpna zemřel Lev Borisovič Vasiljev, zakladatel a první generální ředitel ruské značky Kamaz.

Byl to přitom právě Vasiljev, kdo se zasloužil o vzestup značky na pozici jednoho z největších světových gigantů. Jeho kariéra nicméně začala o dost dříve, a to s koncem druhé světové války, kdy kromě míru slavil také dvacáté narozeniny, a to v hodnosti rotného. Jako takový byl zařazen na pozici řidiče státního zásobovacího útvaru, kdy vozil mnohé papaláše. Jedním z nich byl i ředitel automobilky KIM (Komunistická internacionála mládeže), který mu následně nabídl práci.

Značka KIM v té době měnila název nejprve na PCA a posléze na MZMA, což souviselo s rozhodnutím, že produkovat bude první Moskviče. V říjnu 1968 pak došlo na její další přejmenování, a to na AZLK, čím bylo znovu odkázáno na komunistickou mládež, stejně jako na Lenina a výročí Velké říjnové socialistické revoluce. Právě v ten moment však Vasiljev, který se z technického kontrolora vypracoval na ředitele továrny, vyslyšel vábení Kamazu.

Před sebou měl neskutečnou výzvu, neboť jen na stavbě továrního komplexu pracovalo přes 100 tisíc lidí. Díky tomu ovšem byl dokončen v rekordně krátkém čase, přičemž na konci druhé etapy expanze v roce 1981 zabíral plochu neskutečných 57 kilometrů čtverečných. Pod Vasiljevovým vedením se značka stala zcela soběstačná, součástí komplexu tak nebyla jen montážní linka, lakovna či lisovna, ale i slévárna oceli. A pochopitelně také byty, školy či obchody.

Vasiljev byl za vzestup Kamazu v roce 1977 odměněn řádem Hrdiny socialistické práce, o čtyři léta později ale převzal otěže AZLK a stal se rovněž náměstkem ministra pro dopravu. Od roku 1984 si politiku vzal na plný úvazek, věnoval se jí ovšem jen šest let, poté zamířil do důchodu. I po 12 letech v čele Kamazu, který doslova vydupal ze země, se tedy dožil úctyhodného věku. Letos v únoru oslavil 98. narozeniny.

Vasiljev v jednom z posledních rozhovorů, který poskytl v roce 2021, uvedl, že Rusové původně chtěli nákladní vozy vyrábět v licenci. Probíhala tak jednání se zahraničními výrobci, mimo jiné s Mercedesem. Nakonec ale přednost dostal sociologický experiment, jinak totiž zrod Kamazu opravdu ani nelze popsat. Dělníci a technici totiž zastupovali více než 70 etnických skupin, načež se Naberežnyje Čelny změnilo v „tavicí kotel“. Nakonec ale všechno - na rozdíl od mnoha jiných podobných pokusů Rusů - dopadlo velmi úspěšně, z velké části Vasiljevovou zásluhou.

Zdroj: Kamaz

Petr Prokopec