Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Elektrická auta nemusí lidem přinést bezprostřední zklamání, i spokojené řidiče ale po pár letech čeká šok, když se chtějí svého auta zbavit. Rychlost poklesu hodnoty těchto vozů se dál zcela vymyká tomu, na co jsme dlouhodobě - natož pak v posledních letech - zvyklí.

Nedá se říci, že by šlo o novou informaci, experti na zůstatkové hodnoty aut už v roce 2021 hlasitě varovali, že elektromobily trápí extrémní propad hodnoty, na který lidé nejsou zvyklí. Přesto jsou mnozí majitelé i dnes po pár letech - nebo klidně už po jediném roce vlastnictví - šokováni tím, jak málo za své auto dostanou. A kolik je jinak klidně spokojené ježdění s jejich elektrickým vozem ve výsledku stálo peněz.

Je to dnes jasně největší nepřítel elektromobility, který nemá žádné řešení a má významný podíl na velmi specifických křivkách vývoje zájmu o konkrétní elektrické modely. Nový vůz s tímto pohonem dokáže udělat dobrý dojem a pořizovací ceny už nebývají tak extrémní. Asi polovinu řidičů ale zradí dlouhodobé uživatelské problémy a velkou část zbytku dožene tento faktor. Proto po pár letech vidíme, jak zájem o zejména některá elektrická auta mohutně klesá a automobilkám se jej znovu nedaří vybudit ani za cenu vysokých slev. Ty samy se totiž podílejí na strhávání hodnoty dříve prodaných aut k zemi.

Jak aktuální zjistili kolegové z německého Focusu, v současné době ve srovnání se spalovacími auty prodělává na vlastnictví elektromobilu úplně každý. Křivky vývoje hodnoty těchto typů aut v čase se liší tak dramaticky, že byste za cenu (rozumějte pokles hodnoty) obyčejného elektrického auta mohli mít prestižní spalovací vůz o několik tříd výš.

Z dat prodejních platforem jako Mobile.de či Autoscout24 vyplývá, že už pár měsíců připraví majitele v lepším případě o stovky tisíc korun, v horším pak o miliony. Záleží vlastně jen na tom, jaká byla úvodní investice, v případě drahých modelů jsou tak propady extrémní i nominálně. A není divu, že odrazují i relativně bohaté lidi.

Příkladem může být Porsche Taycan v základní verzi, jež loni v červenci stálo nové přes 120 tisíc Eur, tedy nad tři miliony korun. Nyní je však s pouhými 12 tisíci najetými kilometry nabízeno za méně než 86 000 Eur (2,1 milionu Kč) Za pouhý rok tak jeho majitel přišel o víc než 30 procent hodnoty. A to měl vlastně ještě štěstí, neboť někdo jiný loni pořídil Taycan 4S Cross Turismo za zhruba 160 tisíc Eur (3,94 milionu Kč). Nyní jej ale nabízí s 25 tisíci kilometry za 99 800 Eur (2,4 milionu Kč), tedy o 40 procent a 1,5 milionu korun levněji. Kolik lidí vydělává takové peníze, aby jim bylo jedno, že platí přes 100 tisíc měsíčně jen za pokles hodnoty svého auta?

Situace je přitom podobná u ostatních německých značek. Třeba BMW i7 xDrive M70 pořízené loni za 203 tisíc Eur (5 milionů Kč) je po najetí pouhých 9 tisíc kilometrů k mání za 119 999 Eur (2,95 milionu Kč). Znovu jsme tak svědky zhruba 40procentního poklesu hodnoty relativně a víc jak dvoumilionového absolutně. Či případně rovnou 44procentního, pokud se zaměříme na Mercedes-Benz EQS 450+. Ten loni stál 135 380 Eur (3,33 milionů Kč), pouhých 15 měsíců a 10 tisíc kilometrů však jeho cenu srazilo pod 76 tisíc Eur (1,87 milionu Kč).

Je přitom třeba si uvědomit, že to jsou nabídkové ceny, tedy v podstatě ceny k jednání. Pokud u tohoto typu aut projeví svůj zájem s dotazem na slevu, nejspíš se jí dočkáte, neboť za vámi není zástup dalších zájemců - před vámi ani za vámi obvykle není dlouho nikdo. I když elektromobilů nebylo dosud prodáno tolik, nabídka na poli ojetin výrazně převyšuje poptávku. Výjimku dnes tvoří snad jen vozy Tesly jako Model 3 a Y, u kterých se po roce a zhruba 20 tisíc najetých kilometrech klesá o 20 procent, tedy podobně jako u spalovacích aut. Bavíme se ale o auta prodaných loni po mnoha sníženích kupních cen, dřívější kupci jsou biti podobně.

A pravidlem opravdu není, že levný rovná se bezproblémový, mainstream tady naopak hrdě drží krok s prémiovkami, někdy je i dokonce překonává. K nemalému propadu hodnoty totiž není potřeba ani značné stáří, ani typický roční nájezd, postačí pouhá ochota dealerů vyprázdnit sklady. Fiat 500e sice oficiálně stojí minimálně 27 tisíc Eur (665 tisíc Kč), ovšem vy jej přímo u dealera můžete s nulovým nájezdem pořídit pod 19 000 Eur (468 tisíc Kč). A třeba předváděcí Volkswagen ID.3 Pro S vás s 900 km na kontě může vyjít na 24 000 Eur místo 44 tisíc Eur (591 tisíc Kč a 1,08 milionu Kč). To jsou znovu propady laškující s 50 procenty, třebaže nominálně jde „jen” o vysoké statisíce.

Dobrá zpráva to navíc není ani pro kupce takových ojetin, jak jsme nedávno sami probírali. Také kolegové dodávají, že na ztrátu hodnoty dochází v nemalé míře i během dlouhodobějšího vlastnictví - zatímco po roce jste dole v průměru o 40 procent, po roce a půl už jde o 50 procent. Čím více se navíc blíží konec tovární garance na baterie, který není podmíněn pouze osmi lety, ale rovněž nájezdem, povětšinou okolo 160 až 180 tisíc kilometrů, tím více se klesá na hodnotě. Ceny náhradních paketů jsou ale tak kruté, že ani taková nabídka není lákavá.

Většina automobilek i bruselští politici však dál žijí ve svých vzdušných zámcích a odmítají sestoupit na zem. Čím více ovšem budou tlačit své zelené nesmysly, tím méně aut budou výrobci prodávat. A to logicky povede k zavírání továren a propouštění zaměstnanců a všechny další nevyhnutelné škody. Vážně to za to stojí? A co vlastně, jaký reálný přínos rychlé rozšíření elektrických aut bude mít? Máme obavu, že se vším okolo bude nulový až záporný vnímat věci v širším kontextu ale dnes jako by spousta lidí nedokázala. Také proto jsou kupci elektromobilů dokola překvapováni něčím, o čem se mluví už tolik let...

Zdroj: Focus

Petr Prokopec