Autoforum

/

Foto: Ford

Zas jednou se musíme ptát, kam se poděla obyčejná schopnost mlčet, když nemáte co kloudného říct? Pokud je tohle podle Fordu „dobrá zpráva” a „pozitivní překvapení”, pak bychom chtěli vidět ty špatné.

Svět elektrických aut nás nepřestává bavit svou schopností otáčet zjevná selhání v údajná vítězství. Nejnovějším příkladem této marketingové ekvilibristiky je americký Ford. Ten se po pěti letech od spuštění prodejů svého elektrického Mustangu Mach-E rozhodl pochlubit „vysvědčením” spolehlivosti jeho akumulátorů. Výsledek? Automobilka jásá, ale soudný člověk se musí chytat za hlavu.

To, co Ford prezentuje jako triumf a důkaz dlouhověkosti, je ve skutečnosti černé na bílém vystavené potvrzení, že elektromobily nedokážou plnit roli dlouhodobě použitelného dopravního prostředku s trvalou hodnotou.

Úspěch podle Fordu: Až 13 % kapacity v prachu za 5 let

Ford zanalyzoval data z víc než 36 000 vozidel modelového roku 2021 provozovaných v USA a Kanadě, která dohromady ujela přes 2 miliardy mil. Výsledkem je zjištění, že průměrný stav zdraví baterie (SoH alias State of Health) se po pouhých pěti letech pohybuje na úrovni 92 %. Ještě hůř jsou na tom auta na chvostu statistiky, neboť Ford uvádí, že 95 % zkoumaných vozů má baterii v rozmezí 87 % až 97 % původní kapacity. Což znamená, že po tak krátké době existuje významná skupina aut, která má v prachu až 13 % původní kapacity baterek. A je velkou otázkou, co se skrývá ve zbylých 5 procentech - ještě horší výsledky?

Při pohledu na auta s vyšším nájezdem je realita ještě problematičtější. Vozy, které překročily hranici 100 000 mil (cca 160 000 km), mají průměrné zdraví baterie 91 %. Ty, které najely přes 200 000 mil, se už v průměru dívají na hodnotu 88 %. Pořád se bavíme o průměrech, ne o extrémech. Ford tato čísla vydává za „přesvědčivá a povzbuzující”. Podle manažerů značky prý data ukazují, že obavy z degradace jsou přehnané. Opravdu?

Fiasko prodávané jako klad

Zkusme se na to podívat optikou běžného motoristy, který si nekupuje auto jako spotřební elektroniku na leasing s plánem ho po třech letech „zahodit”. Pokud auto po pouhých pěti letech běžného provozu ztratí v průměru 8 až 13 % své schopnosti elementárně fungovat, je to prohra. Ztráta kapacity totiž neznamená jen to, že ujedete méně. Znamená to, že se adekvátně snižuje užitná hodnota celého vozu, roste vnitřní odpor článků a s ním klesá i rychlost nabíjení v chladném počasí atp. Není to jen jeden díl, je to masivní projev degradace celého auta.

Něco takového je u spalovacích aut zcela nemyslitelné, vozy původně za milion a víc staré jednotky let s nájezdy mezi 100 a 200 tisíci km po takovém zápřahu sotva ztrácí znatelnou část svých schopností.

Však si představte, že by vám u pětiletého benzinového Focusu s nájezdem 150 tisíc kilometrů zničehonic bez možnosti opravy permanentně klesl objem palivové nádrže o 10 litrů, výkon motoru spadl o desetinu a auto by odmítalo jet na plný plyn, protože palivový systém už nedokáže dodat dostatek energie. Označili byste to za úspěch? Poslali byste konstruktérům do Detroitu děkovný dopis? Těžko. Považovali byste to za vadný kus nebo konstrukční zmetek. U elektromobilů se ale zjevně měří jiným metrem.

Ekonomická sebevražda z druhé ruky

Tato statistika - stejně jako mnohé jiné - dává jasnou odpověď na otázku, proč jsou ojeté elektromobily tak problematicky prodejným zbožím a proč jejich zůstatková hodnota klesá volným pádem. Kdo by si chtěl koupit pětiletý ojetý Mustang Mach-E, který má už z podstaty věci o desetinu horší parametry než jako nový?

Baterie je tou zdaleka nejdražší komponentou celého auta. Pokud je auto po jednotkách let na dohled od magické hranice 80 % SoH, kterou i sami výrobci často považují za hranici klinické smrti pro automobilové použití, stává se z něj časovaná finanční bomba. Jakýkoli budoucí majitel riskuje, že mu v rukou zůstane nepojízdná hromada šrotu, jejíž oprava (výměna akumulátoru) je tak strašně drahá, že obvykle vysoce převýší zůstatkovou hodnotu celého vozu.

Ford se v tiskové zprávě raduje, jak skvělá data získal pro vývoj budoucích modelů. Realita trhu s auty je ale neúprosná. Tato „povzbuzující data” jsou ve skutečnosti exaktním důkazem neschopnosti současné generace elektrických aut fungovat jako plnohodnotná a dlouhodobá alternativa toho, na co jsme dosud byli zvyklí. Prezentovat rychlé opotřebení klíčového orgánu auta jako úspěch vyžaduje obrovskou dávku korporátního cynismu. Zákazníci ale tenhle marketingový trik Fordu dříve či později spočítají, ostatně typickou reakcí na pokus Fordu malovat tuhle černotu narůžovo je jeden velký výsměch...

Zdroj: Ford

Petr Miler