Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Iniciativě za třicítku ve městech stále nedochází, o jak nesmyslnou věc se snaží. Lhaním na tom nic nezmění.

V současné době začíná opět rezonovat touha subjektu s celým jménem „Iniciativa evropských občanů - 30 km/h udělá z našich ulic vhodné místo pro život” po plošném omezení rychlostního limitu ve městech na 30 km/h. Tento nápad není nový, například Španělsko se snažilo tento limit zavést již v letech 2011 a 2012, ale ani v jednom případě to naštěstí neprošlo. V roce 2012 se o tom diskutovalo dokonce i v Německu, jehož některé dálnice jsou jedinou velkou baštou neomezené rychlosti, ale ani zde se tento návrh nesetkal s úspěchem. Je to tedy další případ snahy o instalaci něčeho, co lidé nechtějí.

Některá místa, jako například část Paříže, Barcelony či pražský Karlín již rychlost plošně omezenu na 30 km/h mají, zmíněná iniciativa prezentuje toto opatření jako způsob, jak udělat z ulic „příjemnější místo k životu”.

Jedním z hlavních argumentů jsou nižší exhalace škodlivin při jízdě nižší rychlostí. To není pravda z více důvodů. Jednak spotřeba paliva (a tím i množství škodlivých exhalací) není ani zdaleka přímo úměrná rychlosti jízdy, což si každý může ve svém voze ověřit, pokud má palubní počítač, a jednak při 30 km/h se bude tvořit více dopravních zácp. To výrazně zhorší propustnost dopravní sítě a vytvoří násobně více škodlivých exhalací.

Dalším hlavním argumentem je bezpečnost. Na webu 30kmh.eu najdeme článek ze začátku října tohoto roku, který uvádí názorný příklad rozdílu mezi 30 km/h a 50 km/h ve městě: ƒ„Představme si, že 14 m před vaším vozem vstoupí do silnice člověk. Z třicetikilometrové rychlosti zastavíte za 13,3 metru a nic se nestane. Jedete-li 50 km/h, po 14 metrech jste ještě ani nezačali brzdit, protože průměrná reakční doba je 1 s.”

Zmíněné je parafráze z tohoto článku. Pomineme-li, že vozovka není chodník a že i na přechodu se musí chodec nejdříve ujistit, zda může bezpečně vozovku přejít, ne bezmyšlenkovitě vlézt do silnice kdykoliv se mu zachce, vidíme v odůvodnění na první pohled zásadní nesrovnalosti.

Za prvé - ne každý vůz zastaví z 30 km/h za 13,3 metru. Brzdnou dráhu neurčuje norma, nýbrž stav vozovky, typ auta a stav jeho brzdového systému a pneumatik. Za druhé - reakční doba řidiče není jedna vteřina, mění se dle jeho aktuálního psychického a fyzického stavu. Podle průzkumů autoškol je průměrná reakční doba řidiče 0,75 s. BBC vyvinulo aplikaci k měření této doby a i když asi není moc přesná, protože klikání myší má s ovládáním auta společného dost málo, můžete si ji vyzkoušet zde. Autor tohoto článku se dostal na 0,28 s a do špičkového řidiče má daleko.

Za třetí - a to bychom viděli jako nejvíce do očí bijící případ manipulace - je potřeba vzít v potaz tu reakční dobu i u brzdění z 30 km/h, ne jen z 50 km/h. Počítáme-li tedy s reakční dobou 1 s, vzdáleností překážky 14 m a brzdnou drahou z třicítky 13,3 m, vyjde nám, že z 30 km/h zastavíme celkem za 21,6 m. Článek říká, že při počáteční rychlosti 50 km/h bychom srazili překážku v plné rychlosti, protože jsme ještě nezačali brzdit, avšak při počáteční rychlosti 30 km/h jsme ji nesrazili vůbec, což je bohapustá lež, jak jsme si právě spočítali.

Argument bezpečnosti je také nutné doplnit faktem, že čím nižší rychlostí vůz jede, tím menší pozornost věnuje řidič jízdě. Proto vznikají v kolonách drobné dopravní nehody. Proti populární tezi, že vyšší rychlost se rovná více nehod, hovoří také již zmíněné německé dálnice, které patří k nejbezpečnějším v Evropě. Podobně můžeme argumentovat nedávným znovuzavedením neomezené rychlosti na části australských dálnic, kde maximální rychlost 130 km/h nehodovost nejenže nesnížila, ale dokonce po jejím zavedení došlo ke ve střednědobém časovém horizontu ke zvýšení počtu obětí dopravních nehod.

Webová stránka iniciativy 30kmh.eu skrývá ještě jednu informaci. V její dolní části najdeme loga spřátelených organizací. Drtivá většina z nich je zelená a jen o trochu menší část má v logu jízdní kolo, ostatní např. chodce nebo kočárky, což o povaze iniciativy také vypovídá své.

Omezování rychlosti jistě není zbytečné, existuje mnoho míst, kde to je velmi snadno ospravedlnitelné. Naopak ale určovat rychlostní limity plošně bez přihlédnutí k dispozici daného místa je hloupost. V každém městě Evropy jsou místa, kde je padesátikilometrová rychlost příliš vysoká, ale také místa, kde je nesmyslně nízká - máme nyní na mysli široké a přehledné čtyř- a vícepruhové komunikace, kterých je díky občas megalomanskému komunistickému plánování v českých městech spousta. Plošný třicetikilometrový limit ve městech je zkrátka naprostý nesmysl, který nemůže ničemu prospět.

Zdroj: 30kmh.eu

Marek Bednář