Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Na Island se každoročně vydává mnoho turistů nejen od nás. Mnozí z nich se nechají naložit do autobusu a vozit od atrakce k atrakci. Existují ale také dobrodruzi, kteří by se rádi pustili do nejzapadlejších koutů tohoto mýty opředeného ostrova na vlastní pěst. Pro takové tu máme zkušenosti nasbírané v průběhu 3 500 km ujetých po všech možných druzích islandských povrchů.

Do hor jedině s Tatrankou

Nyní se dostáváme k cestám, které mají opravdovou příchuť dobrodružství a adrenalinu. Dáme vale Ring road a vydáme se do vnitrozemí, kam také míří mnoho z dobrodružněji založených návštěvníků.Skrze Island vedou severojižním směrem dvě hlavní cesty, západněji položená F35 Kjölur a přibližně středem vedoucí F26 Sprengisandur. Jak už jsem jednou řekl, tu první zvládnete s každým SUV a ani relativně špatné počasí vás nezastaví. Většina řek už je přemostěná a těch pár potůčků snadno přejedete.

Tak tady to vše začíná, ještě je ale čas se vrátit.

To Sprengisandur je jiný šálek kávy. Nejen že vás čeká přes 200 km písečnou pustinou, ale také řada nástrah. Její povrch je za sucha průjedný v každém offroadu (ne SUV!), déšť jej ale může na mnoha místech změnit v bažinu, se kterou si hned tak něco neporadí. Dalším problémem jsou ledovcové řeky, které musíte přebrodit. My Sprengisandur zvládli v relativní pohodě v Suzuki Jimny z půjčovny, ale měli jsme přímo ideální podmínky. Teplo, sucho po dvou týdnech bez velkých dešťů, jasno, málo vody v řekách. Přesto bych raději příště volil něco většího. Nic jiného by mi stejně asi nezbylo, protože od příštího roku se s Jimnym v nabídce autopůjčoven nesetkáte. Příliš mnoho lidí veřilo, že projede. Neprojeli, za to si vydatně zaplavali a Jimny s nimi.

Pustina kam jen oko dohlédne.

Křižovatka uprostřed ničeho.

Na vnitrozemských cestách obecně platí, že pokud nejste zkušenými offroadisty, kteří jedou vlastním vozem připraveným na ty nejtěží podmínky, či nejedete v koloně s místním průvodcem, doporučuji sehnat si maximum informací o situaci na cestě, kam se chystáte vydat. Pomůžou informační centra, benzinové pumpy či hotely u odboček do vnitrození. A úplně nejlepší je zastavit řidiče jedoucí v protisměru a zeptat se jich. Získáte ty nejaktuálnější informace a pokud to budou Islanďané, ještě si i příjmeně popovídáte třeba u sušenek a kávy.

Jen pro ty nejtvrdší.

Také nezapomeňte naplnit nádrž a přibalit potraviny a pitnou vodu. Nastane-li se problém, alespoň nebudete mít hlad a žízeň. A ještě jedna poznámka. Ve vnitrození není signál GSM, jedinou možností spojení jsou krátkovlné vysílačky.

Nejen ve vnitrozemí, ale i na spoustě dalších míst je problém se spojením. Ale odtud si zaručeně zavoláte.

Poplujem spolu, tam dolu....

V České republice asi neexistuje normální cesta, na které by místo mostu byl brod. U islandských horských cest je to ale běžné. Brodíte se přes kaluže, potůčky, říčky a někdy i přes pěkně hluboké řeky. V podstatě ve všech případech je potřeba být opatrný, protože i malá kaluž může ukrývat velkou jámu plnou písečného bláta, ze kterého se bez pomoci dostává docela těžko. Právě na písečných cestách, jako je Sprengisandur (sandur = písek), je třeba si na tekoucí vodu dát pozor. I sebemenší potůček zvládne během velmi krátké doby vymlít docela slušnou rýhu. Celkově lze brody na Islandu zařadit do dvou kategorií. První jsou brody na ledovcových řekách a druhou tvoří ten zbytek.

Jste si jistí, že chcete pokračovat?

Ledovcové řeky, jak už název napovídá, pramení na ledovcích a s tím se pojí několik specifických vlastností. Jejich řečiště jsou tvořena sypkým materiálem, ve kterém si řeka neustále proráží nová koryta. Voda je kalná a rychle tekoucí, takže není vidět, co se skrývá pod hladinou. A poslední typickou vlastností je velká proměnlivost průtoku během dne. Ráno, po chladné noci, je vody méně, ovšem večer po teplém letním dni se poklidná říčka dokáže změnit v dravou řeku. Také déšť má velký vliv a tak nikdy nevíte, co vás na břehu čeká. Brodění ledovcových řek je docela adrenalinový zážitek, tedy v závislosti na tom, v čem jedete. Suzuki Jimny je prcek schopný velkých výkonů v terénu, ve vodě se ale může snadno stát, že začne plavat. A to je pak velký problém.

To je ono? Tak hurá na průzkum


První máme za sebou, šlo to hladce.

Každé jaro, když mají být horské cesty otevřeny, projíždí jimy buldozer, který obnoví nejen povrch, ale také zprůchodní brody. To ale nic neznamená, stačí aby pořádně zapršelo a vše je jinak. Proto platí několik zásad. Vždy byste se před vjetím do vody měli přesvědčit, co vás čeká. To lze buď pozorováním jiných aut, nebo osobním průzkumem. Už ten sám o sobě může být slušným zážitkem, který rohodně nedoporučuji dělat na boso. Voda je ledová a prudká tak, že máte problém udržet se na nohách. Také se pokuste vodu "přečíst". V užších místech teče voda rychleji a bývá prudší. Je u jednoho přehu schodek? Pak je před ním hlubší voda. Je voda na povrchu klidná? Pak je hluboká. U ledovcových řek opravdu platí, že před řezáním je lepší dvakrát měřit. Nevěřte ani starým stopám. To, že někdo někudy projel, neznamená, že projedete i vy.

Na druhou stranu jsem pěšky nedošel, proud byl tak prudký, že jsem se raději vrátil. Zariskoval jsem a Jimny to naštěstí zvládl.

U ostatních řek či potoků je to jednodušší, protože málokdy bývají tak prudké a většinou jde odhadnout hloubka vody. Brody jsou většinou zřetelné a vyježděné. V tom na druho ustranu může spočívat zádrhel. Na Islandu jezdí mnoho terénních autobusů, které střed brodu prohlubují. Proto je lepší brodit u horního či spodního okraje brodu.

Nejdříve jel autobus, sotva smočil kola. Pak jsem já Jimnymu umyl celou spodní třetinu.

Ve všech případech platí, že na brod se nemá spěchat. Voda se má přejíždět se zařazeným pohonem všech kol a nejlépe v Low režimu. Nedoporučuje se prudké vjíždění do vody, sice to vypadá efektně, ale také je to nejkratší cesta k utopení motoru. Jedete-li v něčem velkém a těžkém, s výběrem trasy si nemusíte dělat starosti, lehčím autům se doporučuje jezdit po "střeše". První polovinu šířky řeky se jede mírně proti proudu a druhá po proudu.

Pověstný brod u kempu v Landmanalaugaru.

A závěrem jedno upozornění. Máte-li auto z půjčovny, bez ohledu na uzavřené pojištění jedete veškeré brody na vlastní riziko. Pojištění totiž neplatí mimo oficiální cesty a když jste ve vodě, nejste na cestě. Utopení motoru tak může dovolenou docela prodražit.

Po souši to nejezdí nic moc, ale brodit to umí bravurně.