Autoforum

/

Foto: Volvo

Volvo bylo vyhlášené jako výrobce jedněch z největších „držáků” vůbec, které zvládaly obrovské kilometrové nájezdy bez ztráty květinky. A statistiky to potvrzovaly. Dnes je realita o poznání horší a statistiky spolehlivosti to ukazují znovu. Co se stalo?

Volvo bylo dříve známo jako výrobce nejen nadmíru bezpečných, ale také konstrukčně bytelných aut. Za tím stála i snaha skandinávské automobilky o jednoduchost a používání dlouhodobě osvědčených řešení. Neznamená to, že by vyloženě zaostávala za vývojem, nesnažila se ale za každou cenu mít kdejakou elektronickou vychytávku na palubě jako první, Švédové tak zůstávali spíš staromilci a některé moderní prvky ve svých vozech začali nabízet až poté, co byly prověřeny mnohaletým provozem. I proto ostatně svá auta navrhovali tak, aby je jejich majitelé mohli s pomocí pravidelné údržby a oprav provozovat pomalu celá staletí.

V roce 1999 se nicméně Volvo stalo součástí divize Premier Automotive Group, kterou založil Ford, a do které dále patřily Aston Martin, Jaguar a Land Rover. V souladu s tím se modrý ovál rozhodl, že švédskou značku začne na trhu tlačit směrem vzhůru na úroveň Audi, BMW či Mercedesu. Její vozy tak rázem nabraly na luxusu, pod tímto pozlátkem se však často skrývala technika Fordu, která nepatřila mezi nejspolehlivější. Renomé Volva tak doznalo jisté úhony, žádná tragédie to ale nebyla - vozy značky z počátku milénia pořád platí za odolné.

Před šestnácti lety se ale značky ujala čínská automobilka Geely, která do švédské pokladny opakovaně sypala nemalé peníze - třeba jen vývoj platformy SPA vyšel na 11 miliard dolarů, to je dnešním kursem asi 310 miliard korun. Zpočátku to fungovalo, Volvo se díky těmto investicím mohlo lépe etablovat v luxusním segmentu, navíc chtělo svět ohromit řadou prvenství. Důraz pak sice byl kladen na bezpečnost, čímž se značka vracela ke kořenům, ovšem tu měly zajistit také elektronické systémy.

Nové vozy Volva se tak rázem začaly chlubit krásnými kabinami, ze kterých ovšem postupně mizela fyzická tlačítka. A staly se také víc a víc komplikovanými, nikoli jen kvůli většímu množství elektroniky, ale také přesunem od spalovacích motorů k plug-in hybridům a elektromobilům. Ona jednoduchost tak definitivně zmizela a jakkoli nové pojetí vedlo k nárůstu prodejů, tradiční přednosti se začaly vytrácet. Platí to zejména v případě oné odolnosti a dlouhověkosti dané hlavně vysokou spolehlivostí. Místo skoro nekonečné spokojenosti se stížnosti majitelů začaly kupit.

Zatímco tedy ještě v roce 2004 bylo tehdejší Volvo S40 vyhlášeno vůbec nejlepším autem své třídy podle J.D. Power a v roce 2009 se Volvo jako takové pořád pohybovalo v desítce nejuspokojivějších značek podle studie téže společnosti. Mezi roky 2011 a 2012 už mohlo mít radost jen z toho, že se pohybuje okolo průměru v hodnocení spolehlivosti a pak šly věci už jen od pěti k nule.

V roce 2019 se tak Volvo v případě spolehlivosti umístilo na třetí příčce odspodu a věci se dál měnily k horšímu. Pro letošek jsou na tom Švédové ještě hůř, kromě Volkswagenu už nikdo jiný horší není. Na jejich portfolio připadá 296 problémů na 100 aut, přičemž průměr branže činí 204 PP100 a nejlepší Lexus dosáhl na 151 PP100. Čím nižší je přitom dosažené skóre, tím vyšší je spolehlivost aut té které značky.

Volvo je na tom tak špatně, že žádné z jeho aut nezabodovalo ani v dílčích kategoriích, a to ani na druhém či třetím místě. Mnohé modely Hyundai, Kie, Fordu či Chevroletu, tedy mainstreamových výrobců, se ovšem na pódium dostaly. Pokud si tedy Švédové i nadále chtějí za své vozy účtovat vyšší sumy, musí něco změnit. Čím déle však budou přešlapovat na místě, tím více se bude horšit jejich reputace.

Problém je ovšem v tom, že aby se mohli znovu vyšvihnout na výsluní, musí víceméně začít na čistém listu papíru. Ze studie totiž vyplynulo, že nejvíce míří stížnosti zákazníků přesně k těm oblastem, na kterých je moderní Volvo vystavěno. Problémy plug-in hybridů totiž vzrostly o 39 PP100 na 281 PP100, u elektromobilů pak o 14 PP100 na 237 PP100. V případě spalovacích aut naopak klesly o 2 PP100 na 198 PP100.

Vedle toho kritika míří na multimédia, stejně jako na online aktualizace. Studie se od prosince 2024 do listopadu 2025 zúčastnilo 33 268 majitelů maximálně tříletých aut, z nichž hned 40 procent uvedlo, že v posledních 12 měsících byl jejich vůz softwarově „vylepšen“ přes internet. Jenže pouze 27 procent z nich uvedlo, že došlo na zlepšení. Dalších 58 procent pak dodalo, že žádné zlepšení nezaznamenalo. Ve finále tak online modernizace přinesla zhoršené hodnocení o 2,5 PP100.

Pro Švédy je pak asi jen velmi slabou náplastí, že stále větší kritika majitelů míří k celému prémiovému segmentu. V tomto ohledu naopak musí mít ještě neklidnější spánek, neboť mezera mezi prestižními a mainstreamovými značkami se rozšířila o dalších 8 PP100 na 17 PP100. Luxusní vozy navíc ztrácí v sedmi z devíti kategorií, jejich jedinými světlými body jsou pohonná ústrojí a sedadla. Pohony Volva už jsou ale pár let jen z nouze ctnost a sedadla? No posuďte sami...

Zdroj: J.D. Power

Petr Prokopec