Autoforum

/

Foto: Mitsubishi

Závody ve sprintu asi nevyhraje a soutěže krásy nejspíš také ne, uvnitř navíc působí snad až příliš stroze. Statisticky jde ale o jedno z nejspolehlivějších aut bez ohledu na třídu a stáří. A praxe naznačuje, že realita nemusí být jiná.

Před několika týdny Mitsubishi odhalilo druhou generaci modelu ASX. Ta dorazila dlouhých 13 let po premiéře originálu, přičemž fanoušky nemohla více zklamat. Zatímco její předchůdce byl Japonec každým coulem, novinka má se zemí vycházejícího slunce společný pouze znak. Jde totiž o Renault Captur, který se pouze dočkal nového emblému a čelní masky. Za vším ostatním nicméně stojí Francouzi, kteří tak do jisté míry vrátili Japoncům úder - první generace ASX byla totiž po nějakou dobu nabízena i jako Peugeot 4008 a Citroën C4 Aircross.

Na tuto trojici si poměrně dobře pamatuji, zejména kvůli palubní desce, která na první pohled působila poněkud stroze. Jak mi nicméně následně vysvětlil zástupce Mitsubishi, za vším stálo poněkud rozdílné smýšlení Evropanů a Japonců. Zatímco ti první si před deseti lety pod pojmem „kvalita“ představovali řadu cingrlátek, pro ty druhé se stěžejním stala robustnost. ASX tak bylo koncipované jako držák, jehož vnitřní plasty nevržou ani po návratu z terénu či ve chvílích, kdy hladký asfalt zaměníte za dlažební kostky.

Mé zkušenosti ale nechme stranou, koneckonců jsou spojené vždy jen s týdenní zápůjčkou vozu, který si aktuálně jako nový již koupit nemůžete. Místo toho se budeme soustředit na test kolegů z Auto Bildu, kteří usedli za volant exempláře z roku 2016 s cílem ověřit, co je pravdy na statisticky skoro neprůstřelné spolehlivosti tohoto modelu podle statistik TÜV. To by jej mělo činit drahým zbožím, ale nečiní, protože jde o auto pohybující se pod radarem naprosté většiny kupců. I když tedy Němci dostali do rukou vůz, který najel pouze 55 536 kilometrů, momentálně jej lze koupit jen za 13 990 Eur (asi 339 tisíc Kč). Za to dnes nepořídíte ani nejlevnější Fabii.

První kontrola pro auto bůhvíjak dobře nedopadla. Čelní partie totiž zdobí oděrky od odlétnuvších kamínků, zatímco vzadu je možné narazit na počítající korozi. Řada škrábanců je pak navíc spojena s plastovými kryty vpředu i vzadu, zatímco plasty uvnitř vypadají skutčně lacině. Jak ale padlo výše, jde o pouhé zdání. Reálně jsou totiž velmi odolné a jejich jednoduchý design jen usnadňuje péči o ně a úklid celého interiéru.

To je ale v případě výtek vše. I když je možná ještě nutné zmínit, že 1,6litrová atmosférická jednotka má k maximální kultivovanosti opravdu daleko. Dovnitř navíc míří ne zrovna oslňující zvukový projev, jakkoliv se nejedná o dieselový agregát. S vonnějšími oktany je pak spojena 7,1litrová reálná spotřeba, s tou však můžete počítat jen ve chvílích, kdy na plynový pedál nebudete tlačit. Ostatně kvůli 11,5sekundového zrychlení se snaha bičovat ASX na maximum ani nedoporučuje.

Kolegové pak ostatně dodávají, že vůz se v zatáčkách vyznačuje nedotáčivostí a jeho brzdy již mají to nejlepší za sebou. Pokud tedy toužíte po extrémně rychlém nebo naopak nadmíru úsporném SUV, raději se obraťte jinam. ASX místo toho dokáže vyhovět motoristům, kteří se nechtějí seznamovat se servisními techniky jménem. To je podstatné i proto, že ceny některých náhradních dílů nejsou zrovna z nejlevnějšího kraje.

ASX tedy lze doporučit, přičemž spíše než po benzinové jedna-šestce můžete sáhnout po 1,8litrovém turbodieselu. Ten produkuje zajímavějších 150 koní, jenž navíc míří na všechna čtyři kola, k tomu se odvděčí i nízkou spotřebou. Je ale třeba si za něj pochopitelně připlatit.

Zdroje: Auto Bild, TÜV

Petr Prokopec