Autoforum

/

Foto: Suzuki

Svérázná evoluce diktovaná politickými nařízeními se někdy na trhu postará o bizarní situace. Suzuki Swift třetí generace tak z druhé ruky pořídíte nejen levněji, ale i s vyšším výkonem, než jaký je k dispozici v showroomech. Vážný problém má jen jeden.

Třetí generace Suzuki Swift byla představena v prosinci roku 2016. Japonská automobilka ji posadila na platformu Heartect, se kterou je spojené velké množství odlehčených materiálů. Základní verze tak váží pouhých 840 kilogramů, což je něco neskutečného, a to i přes slušné venkovní rozměry - délka vozu se totiž v závislosti na motorizaci, výbavě a tedy tvaru nárazníku pohybuje od 3 840 do 3 890 milimetrů. Za takovou Škodu Fabia tedy Swift velikostně až tak nezaostává, o vyloženého prcka z ranku Smartů zdaleka nejde.

Japonci přitom v rámci nabídky pamatovali prakticky na každého. Pokud jste tedy tělem i duší spíše aktivista, vyhovovat by vám mohlo mild-hybridní provedení. Pro vyznavače dynamické jízdy je tu pak provedení Sport osazené přeplňovanou jedna-čtyřkou, která produkuje 140 koní. To sice na první pohled nevypadá jako závratný výkon, ovšem i v této verzi lze počítat s méně než tunovou hmotností. Respektive taková byla nabídka do roku 2020, kdy i Suzuki muselo zareagovat na přísnější emisní normy.

Díky nízké hmotnosti by Swift Sport mohli za ničitele životního prostředí považovat jen europoslanci, ne kdokoli soudný. Po jejich zásahu tak v podstatě skutečný ekologický kredit vozu poklesl, neboť hybridizace daného ústrojí vedla k poklesu výkonu na 129 koní a navýšení hmotnosti na 1 095 kg. Pokud tedy pravý pedál dnes zatlačíte do podlahy se stejnou razancí jako před čtyřmi lety, dočkáte se pouze zvýšené spotřeby a zhoršené dynamiky.

Pokud tedy vlastně chcete to nejlepší, co bylo k dispozici, musíte již aktuálně pouze do bazarů. To udělali i naši němečtí kolegové, kteří poblíž Brém našli kousek poprvé zaregistrovaný v září roku 2018. Nesáhli nicméně po verzi Sport, nýbrž po běžnější variantě osazené atmosférickou jedna-dvojkou. S tou je spojeno nejen 90 koní a 120 Nm, ale také převodovka CVT. I navzdory nízké hmotnosti tak vůz není žádným rychlíkem, třebaže je při 6,2litrovém průměru ve skutečném provozu docela úsporný.

Znovu se tak vlastně ukazuje, že vyšší výkon není vždy spojen s vyšší spotřebou. Když totiž Auto Bild podrobil právě verzi Sport dlouhodobému testu, během kterého redaktoři najeli 100 tisíc kilometrů, byl vůz nakonec ohodnocen známkou 1. Jediná výtka přitom po rozmontování Suzuki mířila k počínající korozi. Jinak ovšem bylo chváleno naprosto vše od řemeslného zpracování přes volbu materiálů až po dynamiku a spotřebu. Tu šlo snadno udržet i pod oněmi šesti litry.

Rez je přitom stinnou stránkou i v případě zmíněné jedna-dvojky, u které kolegové dále poukazují na problematický design zadních partií - výfukové zplodiny totiž znečišťují nárazník. V tomto ohledu nelze dobrou známku vystavit ani zadním sedadlům, jakkoli vinu zjevně nesou spíše děti původního majitele než automobilka. Plasty náchylné ke škrábancům naštěstí kolegové nezaznamenali, odletující kamínky však zvenčí poznamenaly nárazník i motorový prostor.

Lze už jen zmínit, že pět let starý vůz s 89 843 najetými kilometry je nabízen za 12 890 Eur (cca 315 tisíc korun), tedy asi o 200 tisíc levněji, než by takový vůz stál dnes. U verzí Sport či 4x4, které se dočkaly zvýšení podvozku o 2,5 centimetru, čekejte vyšší částky, ale také větší pokles hodnoty. To není špatné v momentě, když si v případě Suzuki Swift můžeme bez okolků říci, že lépe už bylo.

Zdroj: Auto Bild

Petr Prokopec