Autoforum

/

Foto: Volkswagen

Představa, že auto vyhlášené svou spolehlivostí a odolností nelze koupit levně, je zcela neopodstatněná. Stačí sáhnout po nevyhledávaných starších vozech, která se statisticky velmi osvědčila.

Zájem o ojetá na rozdíl od těch nových intenzivně roste, a tak se vám snažíme přinášet co nejširší informace o spolehlivosti rozličných starších aut. Neboť u ojetiny to nezbytně bude hlavně spolehlivost, která rozhodne o tom, zda svou koupi budete vnímat jako dobrou. Často se při těchto bazarových toulkách opíráme o statistiky TÜV Reportu 2021 a dnešek nebude výjimkou, v jednom ale bude specifický.

Nepůjde jen o spolehlivost jako takovou, smyslem bylo tentokrát vybrat ty opravdu nejlevnější vozy, které přitom vydrží co nejvíce. Zabrousit jsme tak museli mezi deseti- a jedenáctileté automobily, což ale nakonec nejsou zase tak stará aut. A vyřadili jsme z nich prémiové stroje, sporťáky jako Porsche 911 a další vozy, které i v tomto staří stojí statisíce a miliony. Vybrali jsme pak tři absolutní hvězdy této kategorie, které se přitom prodávají i za nízké desetitisíce korun.

Jak je to vůbec možné? Chce to kombinaci více faktorů. Jednak jistě musí jít o povedený vůz, bez toho by to nešlo. Také je pro ně ale typické soukromé využití často staršími lidmi či rodinnými typy, kdy toho auta tolik nenajedou a lidé si je nekupují na to, aby na silnici komukoli cokoli dokazovali. A do třetice musí jít o auta, o která většina lidí nestojí pro jejich styl. Lidé obvykle chtějí auto hezké, stylové, sexy, něco takového, dnešní favorité ale v těchto disciplínách absolutně nemají co říci.

To pochopitelně snižuje poptávku, což tlačí cenu dolů bez ohledu na faktické kvality. Kdo ale stojí hlavně o ně, ten může udělat velmi dobrý obchod. Jde o tři auta, která zmíníme jedno po druhém i s jeho typickými slabinami - třebaže jde o relativní držáky, pochopitelně mají svá slabá místa, na která je při výběru třeba se zaměřit.

1. Ford Fusion (2002 až 2012)

Jsme ti poslední, kteří by si z toho jakkoli utahovali, Fusion ale proslul jako auto pro důchodce. A starší lidé jej jako nové skutečně rádi kupovali nejen proto, že bylo levné, ale i proto, že nejde o úplně klasický hatchback - jakožto do vyššího auta se do něj snáze nastupuje. Jakýsi „cool factor” by v jeho případě byl na stupnici od 1 do 10 byl asi -7, ale na to přece auto nejezdí.

Jde o velmi praktický stroj, který zvládá pobrat až 337 litrů, respektive až 1 175 nákladu při sklopených zadních sedadlech. A nemusí být vyloženě pomalý - pod kapotu si našla cestu i 101koňová atmosférická jedna-šestka, s níž se auto rozjede na stovku za přijatelných 11,1 sekundy. Jde o zcela bezproblémový motor, který při správné údržbě vydrží více než naprostá většina zbylých části auta.

Nedostatky nicméně existují. Objevují se na řízení, obecně problematická je převodovka Durashift a vstřikovací systém u dieselových motorů rozhodně není věčný. Potíže bývají se špatně uchycenými sedadly, občas odchází přední i zadní světla. Na druhou stranu by neměl hrozit únik oleje, chvála je spojena s brzdami a výfuk nejspíše také nebude nutné měnit. Suma sumárum se tak Fusion jeví jako velmi dobrá volba, zvláště při své ceně.

Výroba Fordu Fusion odstartovala již v roce 2002, a tak ceny startují již na nějakých 15 tisících Kč. Na auta, která se vejdou do hodnocení TÜV, je třeba aspoň 40 tisíc Kč, i to je ale vzhledem k tomu, co Fusion nabízí, velmi přátelská cifra.

2. Honda Jazz II (2007 až 2013)

Ani Honda Jazz není zrovna „trendy” auto, charakterově se jedná o podobný vůz, jakým je Fusion. Oslovuje ale i mladší rodiny, které bývají překvapené množstvím vnitřního prostoru vzhledem k jeho velikosti. Od vyššího, čtyřmetrového japonského hatchbacku by na první pohled málokdo očekával prostor srovnatelný s limuzínou střední či vyšší střední třídy, Jazz ho ale skutečně nabízí.

Po stránce spolehlivosti jde o jedno z vůbec nejodolnějších aut - pokud si vyberete přiměřeně jetý exemplář s dobrou údržbou, který za sebou nemá těžkou nehodu, skoro nemůžete sáhnout vedle. Výtky směřují jen k automatické převodovce, přepínání dálkových světel a zadním světlům jako takovým. Zkontrolovat stojí za to i brzdový systém.

Tím jsme ale prakticky u konce, zásadní technické celky obvykle netrpí žádnými velkými neduhy. O to překvapivější může být cena - Jazzy druhé generace lze koupit od asi 50 tisíc korun, na už velmi slušné exempláře s nájezdem okolo 100 tisíc km pořád stačí přibližně 80 tisíc.

Foto: Honda

3. VW Golf Plus (2004 až 2014)

Ani Golf Plus není žádná stylovka, ale varovali jsme vás. Důraz u tohoto auta byl jasně kladen na praktičnost, a tak třeba zavazadelník u Golfu Plus dokáže pobrat 505 litrů - výrazně více než v základním hatchbacku. A nemusí jít ani o úplně pomalé auto, vůz nabízel pod kapotou i jedna-čtyřku TSI, jejíž výkon se po faceliftu v roce 2008 vyhoupnul až na 160 koní.

Dnes jsme tu ale kvůli spolehlivosti, která je u Golf Plus prvotřídní. Mezi deseti- a jedenáctiletými vozy mu patří pátá pozice, a tak jsou na tom lépe jen ikony jako Porsche 911 či Audi TT, to jsou však mnohem dražší vozy, navíc s výrazně nižším nájezdem a bohatšími majiteli, kteří nemají problém tyto vozy draze servisovat i po mnoha letech. Golf Plus je obyčejné auto, přesto majitele mnoho problémů netrápí.

Pár slabých míst se přesto najde - od osmého roku stáří hrozí průsaky oleje, v případě nejstarších exemplářů se začíná objevovat koroze. Co se motorů týče, pak jako lehce problematickou můžeme brát snad jen zmiňovanou jedna-čtyřku, u níž může docházet na rachtání rozvodového řetězu, známý to problém tehdejších TSI. V případě dvoulitrových turbodieselů vyrobených před rokem 2005 se pak objevovaly prasklinky v hlavě válců, toť ale z větších slabin vše.

Slabou stránkou pak rozhodně není ani cena, nejlevnější pojízdné Golfy Plus stojí okolo 40 tisíc Kč. To ale už asi držáky nebudou, na perspektivní typy z pozdějších let výroby to chce aspoň 80 až 90 tisíc, muziky za takovou cenu ale dostanete hromadu.

Foto: Volkswagen

Zdroj: TÜV

Petr Prokopec