Autoforum

/

Foto: Ministerstvo dopravy ČR, CC0 Public Domain

Z návrhu Evropské unie člověk musí mít pocit, že tu více než o bezpečnost jde o další házení klacků pod nohy řidičům a projev odporu proti autům jako takovým. Právě řidiči se nyní dočkali zastání z docela nečekaného místa.

Během září se dostal ven další projev snah EU o snížení snížení počtu smrtelných nehod na silnicích na nulu. To je jistě ušlechtilá vize, k jejímu naplnění by ale byly třeba principiálních změn v celkové organizaci individuální dopravy, které by zasahovaly až do její samotné podstaty. A i tehdy by taková snaha byla utopickou - při současné intenzitě dopravy by se stejně tu a tam něco pokazilo.

I kdybyste se rozkrájeli, nelze rozumně dosáhnout toho, že už nikdo nikdy na silnici nezemře. Dokážeme si představit milion situací, ve kterých se prostě vše semele tak, že fatální nehodě nepůjde zabránit, za všechny případy ten nejabsurdnější - jak chce EU zabánit tomu, aby vám do auta nevlétl meteorit? Podobné to ale bude s následky zemětřesení, záplav, padajícími stromy, nezbednými zvířaty, dětmi... Zabránit tomu všemu je nemožné, ne-mož-né.

Je proto třeba sundat z očí růžové brýle, reflektovat, že nejsme vždy pány svých osudů a následně se bez emocí pokusit situaci zlepšit v rámci možností, které reálně máme. Bohužel, zrovna tohle Brusel neumí a obvykle sahá po až hysterických krocích, které toho ve výsledku více pokazí než vylepší.

Ona snaha redukovat počet mrtvých na nulu patří mezi ně. Jejím středobodem je návrh komise vedené francouzskou političkou Karimou Delli, která má způsobit revoluci ve vydávání a jakémsi obhajování řidičských průkazů. Podle něj by třeba mladí nemohli usednout do aut vážících přes 1 800 kg, stejně jako by nesměli jezdit rychlostí vyšší než 90 km/h. Stejně tak by pro změnu staří lidé museli po dovršení určitého věku pravidelně absolvovat řidičské testy a podrobit se lékařskému a psychologickému přezkumu. Zejména tato část vzbudila velkou vlnu nevole, neboť zachází se staršími lidmi jako s nesvéprávnými lidmi.

S pochopením se nesetkala ani v Německu, které se proti celé revoluci EU postavilo. Jde v prvé řadě o iniciativu německého ministra dopravy Volkera Wissinga, který velmi trefně pojmenoval to, co mají podobné regulace za následek. Podle něj návrh „dělá z lidí pouhé objekty, které musí projít povinnými zkouškami a jejichž každodenní život by se měl řídit podle katalogu různých regulací“. Ve výsledku by tak přijetí návrhu více uškodilo, než aby pomohlo, protože podobná pravidla by „udělala naši společnost jen nelidštější“.

Lépe bychom to neřekli. Přesně takto s lidmi EU zachází i v řadě jiných ohledů - přichází se stále novými pravidly, příkazy a omezeními, kterým se musíte neustále přizpůsobovat a dokázat svou způsobilost pro to či ono. Pro „pachatele dobra” to jistě bude smutná zpráva, někdy je ale třeba nechat odpovědnost za přístup ke konkrétním věcem na jednom každém z nás, protože jsme každý jiný. Někdo nemá na řízení v 60 letech, jiný jej v 80 zvládá na jedničku.

Walterovi Röhrlovi, dvojnásobnému mistrovi světa v rallye, je 76 let, dodnes se podílí na vývoji nových aut, pořád honí časy na okruzích, pořád se prohání dvoustovkou po Autobahnu. A jsme si skoro jistí, že z auta dokáže stále dostat víc než vy. Poslat takového člověka do autoškoly je výsměch - jeho i ostatní bychom měli vést k tomu, aby sami poznali, kdy je správný čas skončit. Však jsou to naši otcové, dědové, pradědové, takoví lidé si zaslouží respekt. Někteří z nich ho jistě zneužijí, jen kvůli tomu ale nebudeme ze všech dělat nesvéprávné lidi - abusus non tollit usum, na tuto zásadu známou už z římského práva poslední dobou nějak zapomínáme.

Návrh tedy Wissing jménem Německa odmítá s tím, že „nechce povinné fyzické testy pro lidi starší 70 let“. Podle něj pak stejně bude reagovat i většina ostatních členských země. Mimo jiné i proto, že řada starších motoristů žije v zahraničí nebo v odlehlých oblastech. Bez auta se tedy zkrátka neobejdou, což kupodivu došlo i německým „zeleným“. Také ti se tedy od kontroverzního návrhu francouzské političky distancují a říkají, že jde o „nesmysl“.

Ve finále tak lze přidat snad už jen výrok majitele autoškoly Michaelem Krebsem. Ten uvedl, že „opakování je matka moudrosti. Neuškodilo by tedy si věci občas zopakovat. Další trénink, a to v jakékoli formě, jen přispívá bezpečnosti.“ S něčím takovým se můžeme jen souhlasit, znovu by ale každý měl dojít k závěru, zda a případně kdy to potřebuje. Naházet všechny do jednoho pytle je typické „eurounijní řešení“, které možná v jednom ohledu pomůže, v několika dalších ale zaručeně uškodí.

Zdroj: Auto Bild

Petr Prokopec