Autoforum

/

Foto: BMW

Už z titulu svého povolání to nemůže být hloupý nebo neinformovaný člověk, který by se nechal utáhnout na vařené nudli, přesto i on věřil, že s BMW iX1 bude schopen žít. Platilo to ale jen do chvíle, kdy místo denních 50kilometrových cest vyrazil na zhruba jedenáctkrát delší výlet.

Před 14 lety jsem zamířil do Francie, abych mohl poprvé a zatím také naposledy řídit skutečný monopost Formule 1. Společnost mi tehdy dělala druhá generace Volva C70 osazená dvoulitrovým dieselem, který byl natolik úsporný, že na trase dlouhé 1 400 km bylo třeba udělat jen jednu zastávku. A nejinak tomu bylo při návratu, přibližně tři tisíce kilometrů jsem tak s lehkou nohou na plynu zvládl pouze se dvojím tankováním a pochopitelně i plnou nádrží na začátku cesty.

Od té doby se svět v mnohém změnil, diesely už nejsou favorizované a jako pokrok jsou veřejnosti prezentována elektrická auta. Minimálně v případě dálkových cest to ale rozhodně neplatí, neboť už jednosměrná cesta do Francie by s nimi zabrala mnohem delší čas. A co hůře, problémy jsou s nimi spojené i v rámci mnohem kratších vzdáleností. Přesvědčit se o tom na vlastní kůži mohl německý inženýr Phillip P. Peterson, který si před třemi měsíci koupil elektrické BMW iX1.

Až dosud byl tento člověk s vozem spokojen, za tím však stálo specifické používání. Jeho nejdelší cesta totiž měřila jen 50 kilometrů, díky domácímu wallboxu měl pak vždy po ránu „plnou nádrž“. Ovšem s příchodem Vánoc se tento jaderný vědec rozhodl navštívit svou rodinu žijící u Bodensee, tedy Bodamského jezera. To je od Kolína vzdáleno přibližně 540 km, elektrické SUV tak čekala první náročnější zkouška. A dobře opravdu nedopadla.

BMW sice u iX1 udává dojezd 417 až 439 km na jedno nabití, v běžné praxi lze nicméně počítat s citelně menší porcí. Zvláště ve chvíli, kdy venku nepanuje zrovna hezké jarní počasí. Peterson si proto dopředu naplánoval dvě zastávky u dobíjecích stanic, kdy u každé hodlal strávit nějakých 45 minut. Už to by byla oběť ve srovnání s 0 nezbytnými dotankováními nádrže při obdobném přesunu, ve finále to ale lze považovat za ještě malé a hlavně plánované zdržení.

Peterson však stejně jako řada lidí před ním narazil na problémy s nabíjením. Když totiž po 160 kilometrech udělal první zastávku poblíž Darmstadtu, kde si chtěl pouze odskočit, zjistil, že na místě je volný dobíjecí stojan. Okamžitě k němu tedy své BMW připojil, ovšem po 11 minutách obdržel na mobil zprávu, že celý proces byl z neznámých důvodů zastaven. Doplnit tak zvládl jen 17,9 kWh.

I když tedy Němec se svého bydliště vyrážel s plně nabitými bateriemi, jejichž kapacitu navíc ještě doplnil, následně zjistil, že ani nezvládne dojet na původně plánovanou stanici mezi Heilbronnem a Stuttgartem. Neplánovaně se tedy zastavil v Sinsheimu, kde dočerpal 21 kWh, aby si posléze u Wunnesteinu dal oběd. Při té příležitosti bylo BMW znovu připojeno k dobíjecí stanici, jíž nakonec opouštělo s 90 procenty.

Protože ale majitel elektromobilu plánoval v cíli pár kratších cest, nakonec se u dobíjecího stojanu zastavil ještě jednou. Již něco takového lze vnímat pouze negativně, zvláště když se navíc nejednalo o žádnou sáhodlouhou štreku typu Praha-Nice. Jenže skutečné problémy přišly na zpáteční cestě, neboť Peterson pomalu všude narážel buď na obsazené stojany, popř. na ty nefunkční. Na první dobrou tak neklapla žádná z původně naplánovaných zastávek.

Po návratu tak svého rozhodnutí koupit si elektromobil lituje. Překvapeni tím opravdu nejsme, před těmito problémy varujeme již dlouhá léta. Na jedné straně lze souhlasit s tím, že většině lidí po většinu času omezený dojezd stačí, spokojenost s produktem ale nikdy nedefinuje využití obvyklé, ale to extrémní. A snad každý aspoň párkrát do roka vyrazí o trochu dál než na druhou stranu města. Právě v takových chvílích bateriový pohon ukazuje, kde má své limity - a že jsou ve srovnání s dnešními zvyklostmi velmi, velmi nízko.

Zdroj: Focus, Phillip P. Peterson@YouTube

Petr Prokopec