Autoforum

/

Foto: Alpina

O autě dynamicky vystupujícím z řady lze málokdy hovořit jako o levném zboží, zvláště pak, když nabízí i relativně levný provoz. V tomto případě tomu tak ale je. Možná i proto, že jde o auto, o němž spousta lidí ani neví, že se vyrábělo.

Ojetým vozům se věnujeme pravidelně, obvykle ale hlavně v souvislosti s univerzálními modely, které umí posloužit celé rodině. A jakkoli ani dnes dvě řady sedadel a prostorný zavazadelník neopustíme, přesuneme se na přece jen trochu jinou kolej. V bazarech, ale daleko spíše od předchozích majitelů, lze totiž za rozumné peníze pořídit Alpinu D4. Tedy kupé BMW řady 4, které přepracovala společnost Burkarda Bovensiepena. A jako většinou jde o zcela mimořádný automobil.

Ačkoli má pod kapotou dieselový motor, na stovku zvládá zrychlit za 4,6 sekundy a dosahuje nejvyšší rychlosti 278 km/h. To jsou mezi naftovými auty jedny z nejlepších hodnot vůbec, však v celé historii vznikla jen hrstka dieselů, které se s maximálkou dostanou až za hranici 280 km/h. Tohle auto navíc nemá žádný omezovač rychlosti a poslední převodové stupně jsou hodně dlouhé, takže když najdete na německé dálnici patřičně táhlé klesání, ručička tachometru překročí i magickou třístovku.

Za touto dynamikou stojí hlavně upravený motor, kterým je třílitrový šestiválcový turbodiesel z verze 435d. V dílnách Alpiny mu dodali dvě malá turbodmychadla s variabilní geometrií lopatek, stejně jako nový mezichladič. Mimo to došlo i na příchod nerezového výfuku Akrapovič, opomenuta nebyla ani optimalizace řídicí jednotky. Motor N57 tak produkuje 350 koní výkonu a 700 Nm točivého momentu, což je více, než ještě před 16 léty měla vrcholná benzinová M3.

Je nicméně třeba dodat, že i přes působivou dynamiku a nemalý výkon není Alpina D4 takový „divočák“ jako dobová BMW M4. Místo toho jde spíše o rychlé cestovní GT. Zachována tak byla osmistupňová automatická převodovka ZF, která charakteru vozu plně odpovídá. Uzpůsobeno mu pak bylo i naladění tlumičů, stejně jako výbava uvnitř, jenž standardně počítá s dřevěnými dekory, koženým čalouněním, vyhřívanými sedadly a dvouzónovou klimatizací.

Od tohoto základu se ale majitelé obvykle jen odpichovali. Ceny aut z prvních let výroby začínaly na 90 tisících Eur, což je dnes asi 2,2 milionu Kč, typicky ale byly o dalších 10 až 20 tisíc Eur navýšeny příplatkovými prvky. Čalounění jemnější kůží, 20palcové vícepaprskové ráfky či čelní spoiler jsou jen jedněmi z prvků, které najdete snad na většině prodaných exemplářů.

Z těchto cen ale na trhu ojetin moc nezbylo, D4 jsou v jakkoli opotřebenějším vztahu až nečekaně levné. Zatímco benzinové M3 z té doby nekoupíte v rozumném stavu pod milion - a Alpiny B3 na tom nebývají jinak - dieselová kupé v Německu momentálně startují v přepočtu na 463 tisících Kč. Pravda, tak levné jsou jen hodně jeté exempláře, první, velmi zachovalý vůz s přijatelným nájezdem ale stojí jen 662 tisíc korun. A kolem milionu nakoupíte už velmi perspektivní kusy.

To jsou velmi přijatelné ceny za moderní, prestižní, velmi rychlý (kolik aut dnes jede přes 250 km/h? A kolik je jich na naftu?) a přitom komfortní i úsporný vůz. Můžete tedy mít rychlost, která vás nezruinuje, třebaže se servisními náklady to může být složitější. Pokud nemáte po ruce schopného mechanika, skončíte v servisu BMW, kde vám třeba za (nikoli až tak zřídka odcházející) alternátor naúčtují s gustem 40 tisíc Kč.

Problematickým autem ale Alpina D4 není, což nakonec vychází i z jejího využití. Typické rychlé dálniční cesty technice moc neškodí, a tak se při koupi vyplatí krom zmíněného alternátoru zkontrolovat také pružiny a tlumiče, ověřit fungování EGR ventilu a parkovací brzdy. K opici je zkrátka třeba mít i peníze na nějaké ty banány, přesto je to skutečně překvapivě dostupné, třebaže velmi výjimečné auto.

Zdroje dat: TÜV, Mobile.de

Petr Prokopec