Autoforum

/

Foto: Mercedes-Benz

Je to dost moderní na to, aby mu už nic podstatného nechybělo, současně je ale dost starý na to, aby jej nestíhaly kvalitativní problémy spojené s řadou posledních generací jinak osvědčených modelů. A nestál příliš mnoho peněz. Mercedes třídy E generace W212 je jedním z bazarových ideálů.

Jaký nájezd považujete v případě ojetých aut za hraniční? Pro řadu lidí jde o tradičních 100 tisíc kilometrů, jiní jsou ochotni zajít i o dost dál. Vše záleží na stavu bankovního účtu, zvláště když tu nejde jen o samotné pořízení. Čím větší nájezd má totiž daný vůz na kontě, tím více došlo k opotřebení některých jeho komponentů. Udržet dané auto na silnici, místo aby okupovalo servisy, tak může být finančně daleko náročnější, než je tomu u kousku, jehož nájezd je maximálně pěticiferný.

V tomto ohledu pohled na nabídku Mercedesu třídy E generace W212 z let 2009 až 2016 může brát dech. Zatímco u většiny značek, zvláště pak těch mainstreamových, mají nejlevnější exempláře na kontě povětšinou něco málo přes 200 tisíc kilometrů, v krajních případech pak lehce přes 400 000 km, tam třícípá hvězda kontruje mnohdy i dvojnásobkem. Jde typicky o firemní auta, někdy i vysloužilé taxikářské vozy, jejichž pohon měl na starosti 2,1litrový turbodiesel naladěný na 136 koní. Je to spojení osvědčené časem a najetými kilometry tak jako málokteré jiné.

Vysoké nájezdy jsou v tomto případě pověstnou mincí se dvěma stranami. Bývalým taxikářským vozům se pochopitelně vyhněte, tedy pokud si můžete dovolit utratit víc než 100 tisíc korun. Nicméně i ty jsou jasným potvrzením snah Mercedesu o nápravu reputace. Německá automobilka se totiž v případě generace W211 dočkala oprávněné kritiky směrované k horším kvalitě a trvanlivosti. Nástupce se tak vrátil l tradici definované vysokou výdrží a mimořádnou spolehlivostí, třeba se stal technicky komplikovanější než kdy dřív.

Kazí se toho tedy málo, nač si ale přece jen dát pozor? V prvé řadě si ověřte, že elektronika funguje tak, jak má. Během testovací jízdy se následně zaměřte na podezřelé zvuky jdoucí od podvozku, které mohou signalizovat problémy s brzdami či zavěšením - obojí je přitom u auta, jehož hmotnost startovala na zhruba 1,6 tunách, nepřekvapivé. Z výfuku by se pak neměl linout čoud, jinak jsou tu zjevně problémy s olejem. Na jeho únik přitom nemusí docházet jen u pohonných jednotek, ale i u převodovek či diferenciálů.

Rané dieselové exempláře jsou spojovány se špatným vstřikováním, to však v rámci svolávací akce mělo být zadarmo vyměněno. Celkově byla přitom tato třída E k technikům povolána 23krát, úplně dokonalá tedy po opuštění továrny nebyla. Mercedes ji nicméně postupně vybrousil k působivému lesku. Technika tak plně koresponduje se zárukou na prorezavění, která se natáhla z obvyklých 12 na 30 let. Byť kolegové z Auto Bildu, kteří právě jedno ojeté Éčko protáhli, upozorňují na to, že koroze se může vyskytnout na brzdových hadičkách či zadní nápravě.

Do rukou se jim dostal vcelku neobvyklý benzinový sedan v provedení 200 CGI s přeplňovanou benzinovou jedna-osmičkou o 184 koních, která měla od roku 2010 najeto ještě méně obvyklých 51 315 km. Kolegové tak říkají, že jde prakticky pořád o nové auto, ani dvojnásobný nájezd, který si s W212 střihli v dlouhodobém testu, na autě prakticky není znát. Vyhledávanější verze jistě budou ty naftové, k Éčku se hodí víc, na druhou stranu pak těžko koupíte zánovní auto za 15 900 Eur, tedy asi 400 tisíc Kč.

Pokud budete chtít podobný sedan nebo kombík s naftovým motorem a nájezdem okolo 100 tisíc km, předfaceliftové provedení koupíte koupíte asi za 300 tisíc Kč, líbivější verze po faceliftu v roce 2013 od asi 400 tisíc korun. Auto se dělalo až do roku 2016, takže může jít pořád o jednotky starý vůz. S jeho kreditem a současnými cenami to snadno může být sotva jeté komfortní auto vyšší střední třídy, za které dáte míň než za tuctovou specifikaci nové Octavie.

Fakt, že generace W212 se ve většině anket zaměřených na spolehlivost ojetin do 20 let objevuje na pódiu, ovšem hovoří za vše. Dále tak už lze varovat snad jen před vyššími cenami některých náhradních dílů, které navíc oproti koncernovým (VW, Škoda a spol.) nejsou až tak rozšířené v rámci druhovýroby. Servisní knížka s plně doloženou historií by na každý pád měla být nutností, věrohodně pozměnit historii tohoto auta je vzhledem k jeho trvanlivosti relativně jednoduché a pro nepoctivé bazaristy pochopitelně lákavé.

Zdroje: Auto Bild, TÜV

Petr Prokopec