Autoforum

/

Foto: Ford

Jako nové auto se krčilo ve stínu slávy svých předchůdců i povedenějších konkurentů, svůj díl viny ale nesly i příliš sebevědomé ceny. Dnes poslední evoluci Mondea koupíte docela levně, přitom u aut vyrobených po roce 2019 se pomalu není čeho bát.

S Fordem Mondeo mám spojenou značnou část života, vůbec první exemplář si můj otec koupil ještě v době, kdy jsem zdaleka neměl řidičák. Jakmile mu skončila leasingová smlouva, auto šlo do světa a místo něj dorazilo novější provedení, přičemž na stejný postup došlo hned několikrát. A jelikož u toho skoro vždy byla jiná pohonná jednotka, mohl jsem nejprve mimo vozovky a následně také na nich zkoušet, jak moc povedené jsou diesely či jak s vozem zvládá zacvičit 2,5litrový atmosférický šestiválec.

V testech jsem následně pokračoval během novinářské kariéry, kdy mi do rukou konečně padlo i dieselové ST. To se pro mě stalo rodinným ideálem, hlavně kombík spojoval obří zavazadelník se slušnou dynamikou a nízkou spotřebou. Automobilka navíc v daný moment ještě byla proslulá svými podvozky, stejně jako řízením. I proto jsem si říkal, že jakmile se dočkám potomstva, budu pokračovat v rodinné tradici a své ratolesti usadím právě na zadní lavici Mondea.

Ford se nicméně po roce 2007 začal odvracet od receptu, dle kterého liftback a kombík do té doby vařil. Značka totiž zatoužila po vyšších prodejích, a tak začala řidičskou atraktivitu nahrazovat luxusem. Jenže plasty nalakovanými stříbrnou barvou, jenž zaskakovaly za chromové dekory, se málokdo nechal obalamutit. Řadě kupců pak začal scházet šestiválec, a to přesto, že pětiválec z Fordu Focus ST byl ještě slušnou náhradou. Zájem a pak i prodeje začaly záhy razantně klesat.

Automobilka se tak rozhodla, že je zapotřebí zredukovat náklady a v roce 2012 vytáhla v Americe do boje s modelem Fusion, který se stal vůbec poslední evropskou generací Mondea. O úspěch se však již nejednalo ani v nejmenším, vedení Fordu totiž zjevně zapomnělo na to, že choutky zákazníků nejsou po celém světě stejné. Vůz tak již nezvládal oslnit ani dynamikou, ani komfortem. Značka navíc zpočátku k cenové politice přistoupila se značným sebevědomím.

Jak se nicméně říká, všechno zlé je pro něco dobré. Mondeo si tedy sice již jako nové koupit nemůžete, v bazarech na vás ovšem čeká poměrně hodně exemplářů. Za ty vyrobené továrnou ve Valencii, kde se montážní linky rozjely v říjnu 2014, vám dnes stačí jen 150 tisíc korun. Musíte nicméně počítat s nájezdy přesahujícími 200 000 km. Pokud chcete maximálně poloviční porci, stačí si připlatit jen něco okolo 40 tisíc korun.

Ony vysoké nájezdy lze ovšem vnímat i jako pozitivum, dokazuje totiž, že s Fordem Mondeo můžete být parťáci minimálně na pár desítek let, když už ne na celý život. V takové chvíli je ale dobré sahat po vozech vyrobených po roce 2019, tedy poslední evoluce tohoto vozu - produkce vyrobená do té doby může být stižena některým z obvyklých problémů. Autům z prvních let výroby se mohou bez varování vypnout světlomety, stejně jako u nich dochází při přehřátí pohonné jednotky na prasknutí olejové vany.

Až do dubna 2018 pak měl Ford potíže s kompresorem klimatizace, do roku 2019 hrozila také instalace špatné startovací baterie. A ve finále je třeba zmínit také riziko poškození přítlačného kotouče spojky u kusů osazených benzinovým litrovým či 1,5litrovým motorem. Ve všech případech jde ale vždy o malé množství vozů, neboť pouze tři procenta všech majitelů si při loňském průzkumu stěžovali na to, že je za uplynulá dvě léta potkal nějaký problém.

I když tedy Mondeo s kódovým označením CD391 již nezaujme ani nadšence, ani jeho tradiční zákazníky, po kvalitativní stránce mu nelze až tak moc vytknout. Otázkou pak je, jak vám bude vyhovovat zavazadelník, který pobere 525 až 1 630 litrů. To na poměry 4,9metrového vozu vlastně není mnoho, Ford se totiž spíše než na náklad zaměřil na pohodlí zadních pasažérů. I když však má Mondeo větší rozvor než VW Passat, německý vůz je na tom v daném ohledu lépe.

Právě touha po větším vnitřním prostoru dohnala původního majitele 1,5litrového benzinového kombíku, který proklepli naši němečtí kolegové. Jimi vyhlédnutý exemplář byl poprvé zaregistrován v roce 2017 a v mezičase najel 73 tisíc kilometrů. Na žádný z výše zmíněných problémů nicméně nedošlo, vzhled kazí snad jen škrábanec na karoserii na straně řidiče. I to je ovšem důvod, proč je majitel nabízející vůz za 383 tisíc korun ochoten přikročit i ke slevě. Tak jako tak je to vzhledem k nájezdu a použitelnosti vozu slušné množství muziky za přijatelné peníze.

Zdroj: Auto Bild, TÜV

Petr Prokopec