Autoforum

/

Foto: Toyota

Lidé touží po spolehlivosti a tohle auto je spolehlivé, většina potenciálních kupců ho ale v bazarech přehlíží. Nejenže je poněkud neatraktivní, problémem je v případě Mirai hlavně hnací ústrojí, pro které u nás seženete „šťávu“ jen na dvou místech v zemi.

Na čem lidem při koupi auta záleží nejvíc? Když před lety Hyundai uspořádalo průzkum na toto téma, dočkalo se opravdu zajímavých odpovědí. Většina respondentů totiž na první příčku dala cenu, po které následovala spolehlivost. A je prakticky jisté, že pokud by studie byla provedena dnes, výsledky budou stejné. Tak jako by se na třetí příčce ocitl druh paliva, na čtvrté značka, na páté spotřeba a na šesté model. Zajímavé nicméně je, že nikde v žebříčku se neobjevil design. Logicky by přitom měl být na čelních příčkách, neboť pokud se nám něco nelíbí, povětšinou si to nekoupíme ani za situace, kdy nám ostatní aspekty vyhovují.

Když jsem přitom nedávno koukal na rodinnou Kiu Cee'd SW druhé generace, vedle které byl zaparkován starší Renault Mégane Grandtour a obdobná Škoda Octavia Combi, říkal jsem si, že Peter Schreyer odvedl kus práce. V podstatě jen světla a absence pár ostrých linek prozrazují, že jde o vůz, který měl premiéru již v roce 2012. Nejspíš i proto došlo u nástupce pouze na evoluci. O nadčasovosti si ovšem již můžeme nechat pouze zdát, mimo jiné i proto, že již pár let jsou v módě ony ostré křivky.

Ty do vínku dostala Toyota Prius čtvrté generace, ze které nejspíše nemohli skákat nadšením ani její tvůrci. S podobným vzhledem navíc dorazil také vodíkový model Mirai. Shunsaku Kodama, který měl design obou aut na starosti, později uvedl, že během vývoje nebylo záměrem stvořit prakticky jednovaječná dvojčata. Nicméně protože v obou případech byl kladen důraz na co nejnižší aerodynamický odpor, stejně jako na tytéž elementy odkazující na jakousi progresivitu obou modelů, věci dopadly tak, jak dopadly.

Kodama tím do jisté míry udělal hodně pro kupce ojetých aut. Mirai první generace je totiž aktuálně možné pořídit od nějakých 300 tisíc korun, a to přesto, že jde v mnoha případech o čtyřleté vozy, které nemají najeto ani 100 000 km. Jejich původní majitele totiž chtěli být pionýry v používání nové technologie, a proto nebrali ohled na vzhled. Postupně však zjišťovali, že doplnit nádrž je více než složité, načež pro ně vůz přestal být okouzlující. Korunu všemu pak nasadila Toyota s druhou generací.

Design je pochopitelně čistě subjektivní záležitostí, a tak je možné, že vám modely Prius či Mirai nejsou vizuálně proti srsti. V bazarech si nicméně ani tak nebudete moci příliš vyskakovat, neboť Japonci během sedmileté produkce poslali do světa jen zhruba 10 tisíc exemplářů. Většina z nich byla prodána s velkou ztrátou, neboť Toyota třeba ve Státech nabízela jak značné slevy, tak třeba tříleté tankování zdarma. I to pochopitelně vedlo k pádu cen na úroveň, jenž odpovídá také použité, pro většinu lidí neznámé a nedůvěryhodné technologii.

V souvislosti s tím je pochopitelně třeba se ptát na spolehlivost. Kvůli omezené produkci sice Mirai chybí v takřka všech obvyklých statistikách, ucelený obrázek se však dá poskládat i ze zkušeností majitelů. Ti zmiňují prakticky jen jeden nedostatek, a to absenci čerpacích stanic. Třeba v Česku jsou aktuálně pro veřejnost otevřené pouze dvě. Výhled do budoucna je optimističtější, ale ne o mnoho - zmíněný počet má do roku 2025 vzrůst na dvanáct a do roku 2030 na čtyřicet.

Pokud ale máte trvalou adresu v Ostravě či v Praze na Barrandově, mohla by vám vodíková Toyota vyhovovat. Zkontrolujte jen interiér, karoserii a ráfky kvůli nešikovnosti předchozích majitelů či jejich pasažérů. Právě takovými „šrámy“ byl ozdoben kousek, který otestovali kolegové v Německu. Tři roky starý vůz měl najeto jen 22 578 km, a prodejce jej nabízí za 29 780 Eur (cca 700 tisíc korun). I tato relativně příznivá cena z něj dělá jeden z nejdražších exemplářů v Evropě, naprostou většinu ostatních koupíte nesrovnatelně levněji.

Lze už jen dodat, že oproti klasickým elektromobilům má Mirai tu výhodu, že u něj nemůže dojít na poruchu velmi drahých baterií, třebaže s menším paketem musí pracovat též. I kvůli nim platí, že ač jde o 4 850 milimetrů dlouhé auto, zavazadelník pobere jen 361 litrů, přičemž zadní sedadla nelze sklopit.

Zdroj: Auto Bild

Petr Prokopec