Autoforum

/

Foto: Nissan

Jeho třetí a dost možná navždy poslední generace dojela hlavně na skandál předchůdce, který se doslova lámal. Sama o sobě ale moc chyb nemá a koupit se dá dnes opravdu výhodně.

Nissan Navara rozhodně býval úspěšným vozem, jinak by japonská automobilka postupně neodklepla hned tři jeho generace. Ta zatím poslední přišla na svět v roce 2014 a zpočátku bodovala, dokonce i na mnoha nových trzích. Nebylo tak vlastně překvapivé, když na stejných základech dorazily se dvouletým zpožděním také Renault Alaskan a Mercedes-Benz třídy X. Jenže ani jedna z těchto verzí u zákazníků neuspěla, třícípá hvězda tak vyrukovala s oznámením konce již v roce 2020. Francouzské provedení pak zmizelo spolu s japonským originálem z evropských trhů o rok později kvůli uzavření španělské továrny.

Jedním z důvodů tak rychlého konce je skandál, o kterém se hlasitě mluvilo v roce 2017. Tehdy řada majitelů požadovala po Nissanu, aby přistoupil ke svolávací akci, neboť jejich auta se vlivem rychlé koroze lámala vejpůl. Japonci něco takového odmítali, a jakkoliv se problém týkal předchozí generace s interním označením D40, reputace pick-upu již byla zatížena velmi temnou skvrnou. Když s k tomu přihodíte stále větší příval nových SUV, která jsou hlavně pro život ve městech vhodnější, nemůžete se divit

Stejně jako její příbuzní tedy Navara v Evropě skončila bez nástupce a je asi jen otázkou času, kdy jí bude vystaven definitivní umíráček. Ostatně Američané mohou od předloňského roku sahat po nové generaci Nissanu Frontier (další pick-up značky), která jim vyhovuje daleko více. Kromě toho, že je delší, také spoléhá na objemnější motor, a sice 3,8litrový šestiválec, jenž skrze devítistupňový automat posílá 314 koní buď pouze na zadní, nebo na obě nápravy. To jsme však odbočili, proto zpátky do Evropy.

Na starém kontinentu ovšem zůstává jediná volba, a to ojeté vozy. V bazarech pochopitelně již narazíte i na onu třetí generaci, která již zůstává vcelku i po několika zimách. Nicméně i tak je třeba zejména podvozek, podběhy a vše okolo korby řádně prověřit - pokud majitel často mířil do terénu, ovšem po návratu již zanedbával očistu, pak lze s korozí počítat i v tomto případě. V tu chvíli prověřte i pneumatiky, jestli nejsou pořezané od ostrých kamenů, jinak riskujete defekt.

Někteří majitelé si stěžují také na chladicí okruh převodovky. Radiátory totiž mohou zevnitř vyhořet, v důsledku čehož se chladicí kapalina dostává dovnitř zejména automatických skříní. Kritika míří také na spojku, která je považována za příliš malou na tak velké vozidlo. Za případnými problémy s rozvodovým řemenem však znovu stojí majitelé a zanedbaná údržba, nikoli automobilka. To platí také o případných odřeninách na karoserii a kolech.

Spíše než rodinným vozem je pak Navara užitkovým. Obávat se tedy nemusíte až tak malůvek na dveřních panelech či čalounění, ale spíše škrábanců na korbě či olejových skvrn. Tomu ale odpovídá nabídka, ve které „pracanty“ lze pořídit od nějakých 300 tisíc korun. Auta v bezproblémovém stavu a nájezdem v řádu desítek tisíc km ale pořád koupíte za půl milionu korun. Obojí lze vzhledem k charakteru vozu i jeho původní ceně označit za relativní láci.

Naši kolegové z Německa proklepli dva roky starý exemplář, který má najeto pouhých 5 860 km. Jeho majitel navíc uvádí, že s ním nikdy nebyl v terénu, stejně jako vůz nepoužil k tahání přívěsu. A dokonce s ním ani nevyjel za špatného počasí. Pohon všech kol spárovaný se sedmistupňovým automatem a 2,3litrovým turbodieselem produkujícím 190 koní se tak v jeho případě zdál být zcela zbytečným.

Kromě „plné polní“ v rámci techniky lze počítat rovněž s bohatou výbavou zahrnující třeba elektrické ovládání sedadel, navigaci či sadu kamer monitorujících okolí celého vozu. Špičkový stav pak s ohledem na nízký nájezd a jen minimální zátěž nepřekvapí. Stinnou stránkou je ale trochu vyšší cena, byť 39 250 Eur (cca 946 tisíc korun) je za takový exemplář odpovídající sumou.

Zdroj: Auto Bild, TÜV

Petr Prokopec