Autoforum

/

Foto: Jenoptik, tiskové materiály

Na některých místech až 90 procent pevných měření rychlosti nebude možné dál používat po úpravě pravidel zavedených italskou vládou. Z Itálie se tak stává o něco svobodnější země, v případě stacionárních radarů bylo načase.

Ježdění po Itálii je asi nejméně stresující zkušeností v zemích západní Evropy, tedy pokud si spíše než na frázích jako „ordnung muss sein” zakládáte spíše na citátech typu „la liberta e come l'aria”. Italové jsou chaotičtější, emotivnější lidé, a tak podle toho vypadá i tamní provoz, nelámou si ale hlavu s každým omezením. Pokud je tedy třeba na dálnici snížena rychlost na 100 km/h, neudělá v podstatě nikdo nic, snížení na 60 km/h donutí jet většinu lidí cirka stovkou. A není v tom ani trocha nadsázky - takový Němec na první dovolené v Itálii musí zažívat kulturní šok, neboť s přísným dodržováním rychlostních limitů ho Italové vytroubí, spoustu omezení nerespektuje z Italů doslova nikdo.

O to víc může překvapit, že Itálie je rájem stacionárních radarů. Ani průjezd Prahou nemá šanci vyrovnat se průjezdem Itálií, kde se nachází neskutečných 11 tisíc pevných měření rychlosti. Itálie šampionem „stacionárů” a nevyrovná se jí v tomto ohledu žádná země Evropy - plných 10 procent evropských rychlostních radarů najdeme právě u italských cest. Můžeme se ptát, kolik jich funguje a jak moc jsou Italové „hrr” do vymáhání pokut, nějaký ten nepříjemný dopis ale po návštěvě Itálie přistál ve schránce už kdejakému Čechovi.

Po letošních prázdninách strávených na Apeninském poloostrově to tak ale být nemusí. Situace se totiž před pár dny dramaticky změnila.

Přece jen svobodomyslnější současná italská vláda totiž na konci května zveřejnila novou „kamerovou vyhlášku”, která pravidla pro provoz pevných radarů zásadně mění a vynutilo si vypnutí většiny z oněch 11 tisíc měřicích míst. Provozovatelé těchto zařízení se novým pravidlům jistě časem přizpůsobí víc, i tak ale nová pravidla znemožní zejména mnohá účelová měření postavená jen kolem snahy vybrat maximum peněz od projíždějících řidičů.

Kolegové z německého Rosenheimu, odkud je to do Itálie tradičně blízko, spolu s tamním ADACem vysvětlují, co se změnilo:

• Pevné radary mohou být instalovány pouze v městských oblastech, kde je povolená rychlost 50 km/h,
• Mimo města musí být tyto pasti avizovány minimálně 1 km předem příslušnou značkou, ve městech pak 200 m předem,
• Rychlostní radary nesmí následovat ve sledu kratším než 3 km od sebe,
• Radary mohou být instalovány pouze v místech, kde prokazatelně existuje zvýšené riziko nehod.

Dejte si to všechno dohromady a zjistíte, že to spoustu radarů zcela znemožňuje provozovat technicky, dalším pak bere smysl kvůli jejich „nerentabilitě”. Už fakt, že takové radary mohou být pouze ve městech, je velmi omezující, značení s předstihem (dnes vám Italové měření oznámí klidně v momentě, kdy už jste stejně změřeni) pak dovoluje snížit rychlost prakticky všem pozorným řidičům. Omezení kumulace radarů ničí tradiční záludné pasti a nutnost spojení s nebezpečností místa... Jsou to velmi rozumná pravidla, která udělají z těchto radarů to, čím mají být - prostředky k zabránění nehodám účinným snížením rychlosti aut tam, kde na tom záleží. Bezuzdnému rýžování prakticky zcela zamezují.

Místní samosprávy, které z toho měly slušné příjmy, pochopitelně nejsou šťastné. Třeba i v nám (nejen teritoriálně, vzpomeňme Karla Havlíčka Borovského) blízkém Bolzanu znamenají nová pravidla vypnutí 14 ze 16 rychlostních radarů, jak uvádí Südtirol News. Končí tedy bezmála 90 procent z dosud aktivních zařízení a některá další místa jsou na tom podobně.

Jak už padlo, samosprávy jistě najdou cestu, jak i s novými pravidly „hospodařit” lépe, minimálně toto léto se ale bude i českým řidičům v Itálii dýchat o trochu volněji.

Zdroje: Rosenheim24, Südtirol News, ADAC

Petr Miler