Autoforum

/

Foto: Renault

Kvůli mizerným prodejům skončil po necelých čtyřech letech, rozumné očekávání, že dnes půjde o levnou ojetinu, se ale nenaplňuje. Někdejší nízké prodeje z něj udělaly poměrně vzácné zboží, a tak nyní v autobazarech stojí ještě víc než dříve.

Před pěti lety dostala reputace jinak respektovaného Nissanu Navara značnou ránu. Řada majitelů japonského pick-upu tehdy hlásila, že vůz se jim doslova rozlomil vejpůl. Šlo přitom o exempláře vyrobené v letech 2004 až 2010, jejichž šasí bylo velmi náchylné ke korozi. Japonská automobilka nicméně nezavelela ke svolávací akci, místo toho jen některá auta od jejich majitelů vykoupila. V případě dalších pak došlo na inspekce v autorizovaných servisech, kde nicméně technici měli veškeré obavy zažehnat. To se jim ale příliš nepovedlo, kauzou tak byla zasažena i třetí generace vyráběná od roku 2014.

Právě na této verzi byly nicméně postavené i partnerské pick-upy, tedy Mercedes-Benz třídy X a Renault Alaskan vyráběné od roku 2017. Skvrna na kráse Nissanu Navara se pak přetiskla i na jejich karoserii, kromě toho ovšem obě značky poněkud přestřelily své odhady zájmu zákazníků. Klientela třícípé hvězdy totiž nehodlala platit nemalé peníze za vůz, který svůj mainstreamový původ dával až přespříliš najevo. Fanoušci francouzské automobilky pak sice dávali ruce nahoru, ovšem peněženky v nich chyběly.

Třída X tak skončila v roce 2020, v případě Renaultu ovšem došlo na odchod modelu Alaskan z některých trhů ještě o pár měsíců dříve. Výchozí Navara určená pro starý kontinent pak navíc z nabídky Nissanu zmizela v závěru loňského roku. Pick-up měřící 5,3 metru tak můžete pořídit už jen v autobazarech, a to bez ohledu na logo na jeho kapotě. My se dnes zaměříme na verzi od Renaultu, kterou vyzkoušeli naši němečtí kolegové. Nejsme si nicméně jisti, zda ve vás tento vůz rozdmýchá zájem.

Exemplář poprvé zaregistrovaný v lednu loňského roku totiž sice najel pouze 12 500 kilometrů, nabízen je ovšem za 39 900 Eur (cca 980 tisíc korun). To opravdu nejsou malé peníze, jde dokonce o vyšší sumu ve srovnání s tou, kterou za vůz jako za nový zaplatil jeho kupec. To je bizarní situace daná do jisté míry i tím, že auta od té doby obecně zdražila, jen to ale na takový posun nestačí. Situace v případě třídy X je navíc velmi podobná, a tak se nezdráháme říci, že pick-upy mají v Evropě jen velmi omezené spektrum zákazníků, ti jsou k jim však velmi loajální a neváhají za ně utrácet velké peníze.

Přes tento stav je ale třeba říci, že Navara třetí generace, a tedy ani Alaskan a třída X, netrpí zkraje zmíněným neduhem jako předchůdce. Aliance Renault-Nissan se zjevně rozhodla na veškerou kritiku odpovědět vyšší kvalitou, aktuálně tak vlastně existuje jen několik oblastí, jenž byste před koupí měli stoprocentně prověřit.

Stěžejní je kontrola hnacího ústrojí, neboť kritika majitelů míří hlavně k chladičům, jenž mohou zevnitř shořet. Kvůli tomu ovšem může chladicí kapalina prosáknout zejména do automatické převodovky, tedy pokud ta byla prvním majitelem zvolena. Se stížnostmi je pak spojena i spojka, která má být až příliš malá pro tak velký vůz. Kromě toho lze ovšem poukázat ještě na potenciálně problematické rozvodové řetězy a hřídele, to je ale dáno špatnou péčí. Pokud byly dodržovány servisní prohlídky, můžete zůstat v klidu.

Obávat se nemusíte ani poškozených kol, osazeny totiž byly pneumatikami s vyššími bočnicemi. Na druhou stranu, karoserie mohla doznat značné újmy, neboť majitelé často vyráželi do terénu. Pokud pak navíc korbu zakrýval i odnímatelný hard top, je třeba zkontrolovat brzdové světlo na něm umístěné. Pokud totiž nesvítí, je dost možné, že výměnu bude potřebovat veškerá kabeláž v zadní části vozu. Že něco takového nebude levnou záležitostí, asi nemusíme dodávat.

To je ale v případě výtek vše, o korozi nemluví ani majitelé Renaultu, ani Nissanu či Mercedesu. Rozlomení vozu vejpůl byste se tedy neměli obávat. Od pohonné jednotky, tedy od 2,3litrového turbodieselu, pak lze čekat čekat působivý zátah. Zvláště pokud jde o dvakrát přeplňované provedení, jehož výkon narostl na 190 koní. Tato varianta ale logicky není až tak úsporná, přičemž kromě motorové nafty budete muset každých 11 tisíc km dolévat 17 litrů AdBlue.

Zmínit lze už jen tolik, že ceny těch nejvíce ojetých kusů z roku 2018 se pohybují okolo půl milionu korun, a to bez ohledu na fakt, zda pod kapotou pracuje oněch 190 či 163 koní (verze s jedním turbem). Čím méně má nicméně Alaskan najeto, tím blíže k milionu Kč šplhá. Když si uvědomíme, že v Česku startoval na 737 900 Kč, skutečně můžeme říci, že první majitelé, kteří se svými Alaskany příliš nejezdili, dnes na své někdejší volbě vydělávají.

Zdroj: Auto Bild

Petr Prokopec