Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ videa) Každému zní lépe jiný vůz, nejlepší projev ale mají ty soutěžní. Tady jsou nejlepší 5- až 16válce, jaké kdy šlo v závodech potkat.

Poslední léta atraktivnímu zvukovému projevu motorů příliš nepřejí. Nejde přitom jen o hlukové limity, potíž je hlavně v pomýleném přístupu k přeplňování, který turba tlačí pod kapotu všech aut, a to i těch, do kterých se nehodí. Sporťákům pak ubírá nejen na ovladatelnosti a efektivitě při vysoké zátěži, bere ji i okouzlující zvukový projev. Doby, kdy třeba v BMW M3 trůnil libozvučný R6 jsou dávno pryč a dnes se můžete kochat leda umělým zvukem z reproduktorů.

Přesto dnes, tehdy i kdykoli dříve platilo, že za těmi nejlépe znějícími motory musíme vyrazit mezi závodní auta. Jejich atraktivní zvukový projev, je-li takový, je navíc o to působivější, že nevznikl se snahou se zalíbit něčím uším. Sportovní stroje musí být hlavně funkční a pokud u toho ještě skvěle zní, bere to dech o to více. Je to jako přirozeně krásná žena - plastický chirurg vytvoří kde co, na dokonalé dílo matky přírody se ale vždy dívá lépe.

Bohužel také v oblasti motorsportu je přirozeně krásnému zvukovému projevu motorů přáno pramálo. Vývoj Formule 1, někdejší neoddiskutovatelné královny motoristických disciplín, se neposouvá zrovna příznivým směrem ani co se zvuku motorů týče Od dvanáctiválců jsme se dostali k desetiválcům, pak k V8 a nyní máme přeplňované V6, na které si leckdo stěžuje kvůli toho, že nejsou dostatečně... zvukově přitažlivé, řekněme.

Objevuje se sice určitá snaha o návrat zpět k atmosférickým motorům, která nabrala na vážnosti zejména se změnou v tom, kdo stojí za pravidly této disciplíny motorsportu, zatím však nic není jisté. Plány Bernieho Ecclestona jsou nicméně vedeny právě snahou o lepší zvukový projev formulí. Nejen o F1 však lze říci, že zvuk závodních aut leckdy není, co býval.

Existují pochopitelně světlé výjimky a některé naleznete mezi následujícími sedmi nejlepšími zvuky. Potkáte se tak s moderním BMW třídy GT3 vedle slavného Porsche 917 nebo V16 v historickém závoďáku BRM. Fanoušky rallye zase jistě potěší božsky znějící pětiválec v Audi Quattro S1. A starý McLaren M8F série Can-Am zní, jako by se ti bohové skutečně, skutečně rozzlobili.

Nepřinášíme žebříček, necháme na každém určení vítěze, i když své favority máme. Všechno to jsou zvuky tak nádherné, až z nich mrazí. S trochou nadsázky - následující videa by se dala použít jako terapie, pokud nemůžete spát po sdělení známého, že zvuk jeho TDI není zas tak strašný. Pokud nicméně vaše malé dítě zrovna usnulo, pusťte si je radši do sluchátek. Jinak doporučujeme kvalitní reproduktory a ovladač hlasitosti otočit doprava.

Audi Quattro S1

Audi Quattro S1 se objevilo v roce 1985 jako soutěžní stroj skupiny B. Přesně podle toho vůz i vypadal a také se po trati pohyboval. Jména jako Walter Röhrl, Stig Blomqvist, Michelle Mouton či Hannu Mikola krotili na erzetách 2,1litrový pětiválec, který v závislosti na nastavení jediného, zato pořádně velkého turbodmychadla posílal na všechna kola 450 až přes 600 koní. A nádherně u toho zněl.

BMW Z4 GT3

Nejnovější stroj z tohoto seznamu závodí ve třídě GT3 třeba proti osmiválcovým McLarenům MP4-12C. I zde najdeme osmiválcový motor, konkrétně 4,4litrovou jednotku, která je dalším vývojovým stupněm motoru S65B44 v M3 GTS E92. Je to motor založený na čtyřlitru S65B40, který pracoval ve „standardní” M3 E92. A ten je zase odvozen z ikonického desetiválce S85B10, pracujícího v M5 E60 - který se tak za svého závodního potomka v Z4 nemusí vůbec stydět, alespoň soudě dle zvukového projevu.

BRM V16

Šestnáctiválcový motor vyvinutý firmou British Racing Motors v 50. letech minuléo století je naopak nejstarším strojem, který na tomto seznamu máme. Vznikl pro Formuli 1 té doby a byly to v podstatě dva spojené vidlicové osmiválce s rozvodovým řetězem a podobnou mechanikou umístěnou uprostřed motoru. Zajímavý na tomto motoru je jeho objem, který činil pouhých 1,5 litru. Ve 12 tisících otáčkách však tento motor dával 600 koní a podle Rolls Royce by zvládl ještě o dva tisíce otáček více. Zněl krásně, bohužel jej však zabila prachbídná spolehlivost.

Ferrari 412 T2

Posledním dvanáctiválcem ve Formuli 1 byl monopost Ferrari 412 T2, který závodil v roce 1995. Ze tří litrů objemu dávala tato V12 690 koní, a to za úžasného jekotu, kterému se vyrovnají snad jen desetiválce, na scénu nastoupivší v roce 1996. Jean Alesi s tímto strojem vyhrál v Kanadě, celkově však nebylo Ferrari 412 T2 schopné bojovat o titul mistra světa. Ten v roce 1995 získal Michael Schumacher, ovšem ještě ne s Ferrari - tehdy jezdil za Benetton. Nic z toho však neubírá na kráse zvuku této rudé formule.

Mazda 787B

Japonský člen sedmi nejlepších je posledním autem s Wankelovým rotačním motorem, který kdy závodil na okruzích světa. Verze 787B existují na světě pouze tři a všechny mají motor R26B, který má čtyři rotory a objem 2,6 litru. Bez přeplňování dosahuje 700 koní a více než 600 Nm, což na placku, vážící asi 830 kg, je vážně spousta výkonu. Přesto však na okruzích rychlostí na své soudobé rivaly Mazda 787B úplně nestačila. Kde je však překonávala, byla spolehlivost a právě ta pomohla k vítězství ve čtyřiadvacetihodinovce v Le Mans v roce 1991, zatím jediného japonského triumfu v tomto závodě. Nejen zvukově to muselo být úžasné klání.

McLaren M8F

McLaren M8F byl tak trochu britským vetřelcem v severoamerické závodní sérii Can-Am, konkrétně v její sezóně roku 1971. Pod kapotou měl ale americký motor, konkrétně to byl vidlicový osmiválec Chevrolet s novým hliníkovým blokem Reynolds, postavený firmou McLaren Engines. Z dnes hůře pochopitelného objemu osmi litrů dával údajně přes 740 koní. A každého, i toho posledního dával svým zvukem jasně najevo.

Porsche 917

Porsche 917 je další ze strojů, za kterým stojí vizionář Ferdinand Piëch. Zrodilo se, aby bylo nejlepší, a toho také dosáhlo - během své pouze pětileté závodní kariéry dominovalo ve vytrvalostních závodech a FIA v roce 1971 změnila pravidla jen proto, aby drtivě rychlým 917 zakázala jezdit. V sérii Can-Am však tomuto Porsche kvetla pšenka - v sezóně roku 1973 vyhrály vozy 917/30 úplně všechny závody do jednoho. Plochý, vzduchem chlazený a uprostřed uložený dvanáctiválec byl v kvalifikaci schopen nabídnout až 1 580 koní. A zněl přitom skutečně nádherně.

Zdroj: Autoblog.nl

Marek Bednář