Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ video) Nová Octavia s menším dieselem nezaujme dynamicky ani řidičsky, absence podobných ambicí ji ale dopřává smysluplnější naladění.

Právě jste se pustili do čtení netrpělivě očekávané recenze nové Octavie, která vám odhalí spoustu dosud utajených zákoutí duše této mladoboleslavské princezny. No, asi ne. Spíše čtete už 387. test tohoto auta, které recenzenti všeho druhu rozebrali horem i dolem. Také my jsme vám už stihli představit verze 1,8 TSI, 1,2 TSI a 2,0 TDI a aby to nebylo variantě 1,6 TDI líto, strávili jsme nějaký čas i s ní. Z celé mozaiky nabídky nové Octavie nám tak mezi testy chybí už jen provedení 1,4 TSI, ale právě tento motor jsme zkusili ve všem možném od A3, přes Leon až po Golf a mohu vám slíbit - jeho testem v Octavii už vás zatěžovat nebudeme, alespoň ne v liftbacku.

Proč tedy další test provedení 1,6 TDI s automatem DSG? Rozhodně ne proto, abychom si „udělali čárku” nebo abychom oportunisticky využili přetrvávajícího zájmu o tuto českou novinku a něco k ní napsali. Taková recenze nemá smysl. Měl jsem s tímto autem původně trochu jiné plány, na které nakonec také dojde, ale protože mě zaujal jeho citelně odlišný charakter ve srovnání s dříve testovanými modely, pár slov o něm ztratit chci.

Jestli se držíte, můžete se pustit, žádná velká jízda to dnes nebude. Alespoň o rychlý test ale snad jednou opravdu půjde, mnohokrát probírané dnes necháme být.

Vivat nezávislé topení

Na adresu vzhledu novodobé Octavie číslo tři už dnes neřeknu ani popel a podobně tomu bude i v případě interiéru a vnitřního prostoru. Tady zkrátka není co nového dodat. Pár výbavových specifik testovaného provedení si ale zmínku zaslouží.

Pochopitelně, těmi největšími byl motor s převodovkou, ale k těm se teprve dostaneme. Testovaný vůz byl nicméně v duchu nejlepších škodováckých tradic vybaven až absurdně vysokou výbavou, která tentokrát šla ještě výše, než bývá zvykem. Navzdory výkonově druhé nejskromnější motorizaci se uvnitř auta objevilo i pár prvků, které ani dříve zkoušená provedení neměla buď vůbec, nebo jimi nedisponovala ve spojení se slabší pohonnou jednotkou. A prvním, který mě zaujal, bylo tovární nezávislé topení.

Jedním z důvodů, proč nemám rád diesely, je dlouhý náběh topení. Já vím, je to dáno jejich vyšší účinností, na kterou se nemá smysl zlobit, překvapuje mě ale, že za všechna ta léta konstruktéři nenašli řešení, jak tuto nepříjemnost eliminovat. Vyhřívané sedačky potěší, hlavu vám ale neohřejí. Přitom by možná stačila jedna topná spirála ve ventilaci a těch prvních deset kilometrů zimní jízdy by vypadalo jinak. Jedno řešení ale existuje a přiznám se - mám s ním minimální zkušenosti. Nemám rád v autě zatěžující harampádí navíc a nezávislé topení pro pár dnů v roce považuji za jedno z nich.

Ale pokud máte diesel a zima je dlouhá, jako byla letos, díváte se na stejnou věc trochu jinak - jde o příjemný prvek, který v tomto provedení fungoval velmi spolehlivě. Separátní dálkový ovladač je skutečně dalekonosný, když i z uzavřeného prostoru vzdáleného stovky metrů od auta celý systém bez potíží nastartuje, a také samotné topení pracuje podle očekávání. I v minusových teplotách mu trvá jen několik minut, aby začalo vyhřívat interiér a pokud mu necháte trochu více času, přijdete do auta „nažhaveného” tak, jako by stálo v garáži.

A nejde jen o komfort, řešení pomáhá i funkčnosti. Nezávislé topení pracuje se stejným okruhem jako to interní, a tak ohřívá i chladící kapalinu. Motor je zbaven hlučných studených startů, navíc jej můžete rychleji poslat akce. Samozřejmě, motor není to jediné, co je třeba v autě zahřívat, ale měl jsem přinejmenším dojem, že zahřátí motoru nezávislým topením prospívá i automatické převodovce, která jinak na zimu též trpí a první kilometry jízdy pracuje velmi neohrabaně. V jednom směru můžete mít oprávněný pocit, že jsem objevil Ameriku, v jiném ale konstatuji - tohle nezávislé topení funguje, jak má.

Za zmínku stojí i fakt, že tohle byla první testovaná slabší Octavie s nastavitelnými módy řízení. V 1,8 TSI se toto řešení zdálo být příjemnou nutností, u 1,2 TSI nechybějící rozmařilostí, ale musím říci, že i ve verzi blízké základu dává smysl. Dovoluje totiž vůz více přizpůsobit buď vašim aktuálním choutkám, ale, a to je asi podstatnější, vašim preferencím vůbec. Já jsem například chtěl tužší řízení, rychlejší plyn, ale komfortnější převodovku. Za normálních okolností sen splnitelný leda u schopného „chpitunera”, takto krátké nastavení režimu Individual. Tuhle výbavu bych doporučil každému do jakéhokoli provedení, teď už jsem si tím jist.

A ještě jedna poznámka - auto bylo vybaveno nejen automatickou převodovkou, ale i „pádly” pro řazení pod volantem. Nic zvláštního, ale tato byla osvětlená (tedy svítila na nich ona + a -), což se může zdát zbytné, ale upozornilo mě to na to, co všechno v Octavii v noci svítí. Někteří výrobci totiž rezignují i na podsvětlení elementárních ovládacích prvků, jejichž aktuální nastavení v noci často obtížně zjišťujete. U Octavie se na interiéru opravdu nešetřilo a svítí všechno, co může - ona pádla jsou toho pěkným symbolem, jakkoli asi málokdo bude tápat, kde jsou a jaké slouží pro přeřazení nahoru a jaké pro přeřazení dolů.