Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ videa) Zázraky od malého TSI nečekejte, lépe se ale Octavia se základním motorem v žádné z předchozích generací nechovala.

Přiznejte se, kolik už jste četli testů nové Octavie? Právě vaši odpověď hádat nebudu, předpokládám ale, že těch, kteří by si koncem února znenadání uvědomili, že škodovka nedávno vyrukovala s novou generací svého nejdůležitějšího modelu a tuto recenzi četli jako úplně první, se mezi vámi najde minimum. Přemýšlel jsem tedy nad tím, co vás stále motivuje číst o tomto autě další další články, co od jeho testu v tuto dobu očekáváte, co od nás dosud nezaznělo nebo co vám neprozradí projížďka se skutečným autem u dealera. Snažil jsem se takové mezery hledat, auto jsme s kolegy podrobili velmi náročným zkouškám a pořídili i videa a další materiály v nadstandardním rozsahu. Přesto mám pocit, že Ameriku se nám objevit nepodařilo.

Nechci tedy shodit svůj vlastní text hned v druhém odstavci, to klíčové o autě jako takovém ale zaznělo už v předchozím testu verzí 2,0 TDI a 1,8 TSI z letošního ledna. Měli jsme tehdy možnost docela podrobně vyzkoušet dvě provedení, která postihují možnosti Octavie s oběma typy používaných zadních náprav, což je prvek, který nejpodstatněji ze všech proměnných ovlivňuje její chování. Byl jsem samozřejmě zvědavý, jak moc velký vliv na něj bude mít motor, předem ale mohu říci, že jednotka z úplného konce nabídky celkový projev vozu dramaticky nemění a chování 1,2 TSI se od verze 2,0 TDI liší spíše v detailech, které lze navíc z nemalé části odhadnout.

Jsem rád, když mohu v úvodu testu nastolit zápletku, kterou další text postupně rozluští, mám ale obavu, že tady žádná není. Pokud očekáváte, že takřka základní provedení Octavie je šmejd, mohu vám rovnou povědět, že není. A stejně tak mohu s klidným svědomím konstatovat, že ani o „machina ex deo”, ať jednou otočíme latinskou frázi, se v tomto případě nejedná. Budu se tak na následujících řádcích soustřeďovat spíše na detaily, které mi kdysi v Portugalsku unikly, postřehy spojené s už trochu dlouhodobým užíváním (několik tisíc ujetých kilometrů tak lze s trochou nadsázky označovat), specifika verze 1,2 TSI a pochopitelně i na projev auta v často svérázném prostředí českých silnic. Doufám, že to úplná nuda nebude.

Rapid? Octavia? Nebo snad Superb?

Přál jsem si, abychom k prvnímu testu na českých silnicích dostali nějaké úplně jiné provedení, než ta dříve zkoušená, předem jsme ale volili pouze motor. Z vybraného „téesíčka” se později vyklubal padlý anděl s přistřihnutými křídly na konci zadních dveří, tedy znovu bílé provedení ve vysoké výbavě, navíc na velmi podobných kolech. A tak dodat k jeho vzhledu prostě nemám co. Mohu jen zopakovat, že design auta, ač nikterak zvlášť nápaditý a oslnivý, působí sympaticky, vyváženě, jinak velký liftback opticky zmenšuje a vyčítat bych mu mohl znovu jen dříve zmíněné detaily.

O co se ale nepostaralo auto samo, to zvládlo jeho české publikum, pro které byla „zvláštní škodovka” obvykle slušným magnetem. Nejsem žádný šmírák, shodou okolností jsem byl ale svědkem několika diskuzích kolemjdoucích či okolostojících, které se vesměs vedly v jednom a tom samém duchu - co to je vlastně za model? Škoda zkrátka v rámci hledání jednotné „korporátní identity” poněkud pozapomněla na identitu jednotlivých typů a učinila je příliš zaměnitelné. Sám jsem si coby člověk sledující automobilové novinky den co den zvykl jednotlivé modely jasně rozlišovat, ale mnozí, třeba i majitelé druhé generace Octavie, tedy lidé mající povědomí o nabídce škodovky, byli přesvědčeni, že vidí pouze Rapid. Málokdy si byli zcela jisti, ale až přečtení nápisu Octavia na zádi je vyvedlo z omylu - kdyby tam nebyl, snad by se byli ochotni i sázet, že to přece nemůže být „nová oktávka”.

Sám musím uznat, že oba modely jsou si hlavně zezadu mimořádně podobné a jsem docela zvědavý, kdo se všechno „chytí na špek” majiteli Rapidu, který si u dealera koupí jiné označení modelu. Korunu všemu ale nasadil pán, majitel Audi Q7, který si se svou rodinou začal vůz prohlížet před jedním pražským dealerstvím Porsche. Zkoumají novou Octavii, říkal jsem si sedíc uvnitř, po chvíli mě ale hlava rodiny překvapila, když se se svými ratolestmi postavila před vůz a a hrdě řekla: „Děti, tak tohle je Superb.” Neměl jsem to srdce, abych přikyvujícím „malým audistům” sebral ideály o tom, jaký je jejich táta automobilový expert a prozradil jim skutečnost, na každý pád to lze přičíst škodovce k dobru - Octavie konečně dokáže dělat dojem auta o třídu vyššího, třebaže asi jen na dezorientované majitele německých prémiovek.

Vrátím-li se k poněkud vážnějšímu tónu, pak musím říci, že „česká praxe” teprve ukázala, jak moc je nová Octavie velkým autem. Už jsem dříve zmínil, že vůz jsme testovali společně s novým Golfem, a tak jsem měl trochu rozhozená kompaktní měřítka, ale místo na parkování, které se mi pro Octavii zdálo být vhodné, bylo ve skutečnosti často nedostačující. Zaparkovat s vozem do podélně stojící řady už chce trochu více měřit - těch 9 centimetrů, o které je Octavie mezigeneračně delší, nevypadá jako nějaké drama, oproti Golfu je ale vůz delší o plných 44 centimetrů. To už je pěkný kus světa a nakonec ani těch „devět čísel” není málo - jeden přebývající centimetr přece musí být první...