Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ video) X6 s osmiválcovým turbem pod kapotou má opravdový charakter, který jí získává respekt. S chladnou hlavou je ale stále neospravedlnitelná.

Předmluva šéfredaktora

Vážení čtenáři,

v prvé řadě mi dovolte poděkovat vám za přízeň, kterou jste nám v letošním roce projevovali. Návštěvnost Autoforum.cz se ve srovnání s rokem 2014 zvýšila více než trojnásobně a automobilový web, o kterém ještě v roce 2011 málokdo věděl, se nyní dokáže svou sledovaností rovnat dlouholeté české jedničce, Auto.cz. A leckdy a v lecčems ji i překonávat.

O něco takového jsme nikdy aktivně neusilovali, nebudu ale říkat, že za to nejsme rádi. Těší nás i rostoucí přízeň fanoušků na Facebooku, kterých už brzy bude 70 tisíc nebo sledovanost našich videí na Youtube, která za uplynulý rok zaznamenala rekordních 17 milionů zhlédnutí. Podobné statistiky je příjemné sledovat, nebudeme se ale tvářit, že všechno je skvělé, protože není.

Jsme si vědomi mnoha limitů. Pramení jednak z rychlejšího než očekávaného růstu zájmu o Autoforum.cz - dostali jsme se do pasti překotného rozmachu, který velmi rychle vyčerpává naše kapacity a nejsme schopni jej „prodat” tak rychle, abychom naše kapacity mohli neprodleně rozšiřovat. V rámci nutně omezených možností nemůžeme volit dokonalá řešení a něco musíme preferovat na úkor něčeho jiného. Proto třeba náš web vypadá tak, jak vypadá. Investujeme náš čas v tuto chvíli raději do obsahu než do formy a věříme, že to oceníte více než lákavý obal - alespoň do chvíle, než za lepších podmínek stvoříme i ten.

Není to ale jediný faktor a ani jediný problém. Ne nadarmo píšu tyto řádky u článku, který je testem - právě těchto materiálů v uplynulém roce ubylo, jakkoli jich u nás nikdy nebylo příliš. Náš limit je v tomto případě spíše lidský - čtyři z mála nás, kteří se o chod Autoforum.cz staráme, přivedli v posledních letech na svět sedm dětí a kdo něco takového zažil, ví, o jak velkou životní změnu se jedná. Nejsme naivní, počítali jsme s ní a snažili jsme se na ní připravit, ne vše se ale vyvinulo tak, jak jsme očekávali. Vyrovnat se se všemi důsledky nelze ze dne na den, ne ve chvíli, kdy nechcete publikovat jen „nějaké testy”, ale opravdu podrobné a kvalitní - to nikoho nenaučíte za pár týdnů a za podobný čas ani nezískáte vhodnou náhradu.

O tomto nedostatku víme a řešíme jej tak, jak situace dovoluje. Mohu vám slíbit, že rok 2016 bude v tomto směru lepší, třebaže ne hned od 1. ledna. I za daných okolností jsme se ale snažili, snažíme a budeme se snažit vám přinášet co nejzajímavější články toho typu, které za těchto podmínek dokážeme připravovat na patřičné úrovni. Těší mě, že o ně máte zájem a budu rád, když nám v tomto hektickém období zachováte přízeň i nadále - věřte, že děláme vše proto, aby Autoforum.cz bylo stále lepší a zmíněné i jiné nedostatky jsme odstranili co nejdříve.

Ještě jednou vám děkuji za to, jak velkou pozornost nám věnujete - je pro nás tou nejlepší motivací, abychom se přes všechny nepříjemné dopady jinak příjemných povinností překlenuli co nejrychleji.

Vše nejlepší do nového roku vám jménem všech, kteří se na chodu tohoto webu podílejí přeje

Pavel Janda
šéfredaktor Autoforum.cz

Úvod testu

BMW X6 je od svého uvedení na trh autem, které nenechá nikoho chladným. Všichni, nebo alespoň všichni ti, se kterými jsem o něm hovořil, na něj mají nějaký názor. Obvykle to není nadšení, co je obsahem osobních postojů vůči prvnímu z SAC, tedy z kupé pro sportovní aktivity. Více než často zaslechnete něco o blondýnách, nesmyslech či snad obludách. Na otázku, zda by takové auto chtěli mít, mi respondenti obvykle odpověděli, že nikdy. Opravdu jsem nepotkal nikoho, kdo by mi řekl, že by to auto vážně chtěl. Jenže odkud se pak berou majitelé všech těch iks-šestek, které vídáme okolo sebe?

Dle mého názoru X6 není tak nepřijatelná, jak by se na první pohled mohlo zdát. Ve skutečnosti by se řada odmítačů za jeho volant ráda posadila a ukázala tak sousedům, že „na to mají”. Vždyť jen málokdo se u nás nechce vytáhnout a dokázat, že on či ona si mohou dovolit jezdit autem, které má z racionálního hlediska na první pohled řadu pochybných vlastností. Je velké, těžké a nepraktické, jenže o to v jeho případě nejde. Primárně je to symbol na úrovni pavího ocasu či jeleního paroží. Pro praktický život jsou k ničemu, naopak překáží, jenže pak přijde doba na lákání opačného pohlaví a bojů s konkurenty a ejhle, v tu chvíli přijdou vhod. My lidé se můžeme tvářit všelijak, jenže náš primátí původ nás neustále nutí k „opičím” tanečkům, při kterých, obrazně řečeno, srovnáváme, kdo má červenější pozadí a tím je větší šéf.

Zmíněnou část těla už reálně k poměřování nepoužíváme, nahrazují ji jiné atributy. V určitém prostředí postačí oděv, jinde pomohou hodinky, titul před a za jménem či velikost bicepsu. Nejuniverzálnějším statusovým symbolem ale zůstává auto. Je mezi námi jen velmi málo jedinců, kteří nevěnují pozornost dopravnímu prostředku, kterým na schůzku, návštěvu či jinou událost dorazili její účastníci. Děláme to podvědomě a je to součástí zaběhnutých hodnotících rituálů. X6 se pro tento účel opravdu hodí, nikoho nenechává chladným. Jsou tu ti, co ho nemají a chtěli by ho, aby ukázali, že na to mají. A protože si ho ve skutečnosti nemohou dovolit, tak ho raději zatracují. Pak tu máme třeba ty, kterým je X6 sice ukradená, ale protože to je na první pohled drahé auto a o majitelích mluví jako o zbohatlících bez vkusu. Jiným zase vadí, že se vedle něj nedá pořádně zaparkovat, i když těm překáží libovolné větší SUV. Na druhé straně jsou obdivovatelé a majitelé.

Já se ale nechci zabývat pohnutkami ani jedněch z nich a ani se nebudu pokoušet přesvědčovat odpůrce, že mají X6 vzít na milost. Pokusím se na ni podívat tak nezaujatě, jak mi to můj postoj k této kategorii aut dovolí. Upřímně řečeno, velké vozy nemám příliš v oblibě, než bojovat s dvoutunovým křižníkem, raději si sednu do něčeho malého. Pravdou ovšem je, že byť testovaná X6 stále není auto mých snů, můj respekt si získala.

Než se ale pustím do samotného testu, chtěl bych se ještě chvíli zastavit jinde. Není to jen samotné auto, co lidi dráždí. Nemalou měrou k tomu přispívá i znak, který vozí na kapotě. Když BMW přišlo s první X5, podle mnoha kritiků si tím podřezalo větev. Mýlili se, BMW se trefilo do černého, X5 bylo a je prodejním trhákem. Zkuste si ale vzpomenout, co se o tehdy o X5 a jeho majitelích říkalo. Její kritika ale postupně vyšla z módy, lidé si na ni zvykli. Naštěstí pro nespokojence přišla X6 a zase bylo na co nadávat. Ovšem pro BMW to zase byl a je úspěch. Na druhou stranu, byla by X6 tak úspěšná, kdyby ji postavil třeba Fiat? Mohlo by to být stejné auto, přesto se domnívám, že bez modrobílého znaku na kapotě by to tak daleko nedotáhlo.