Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Volvo posílá pětiválce do penze a do Švédska přichází doba čtyřválcová. Nový diesel v modernizované S60 chce zbořit obavy z nefunkčního downsizingu. Uspívá?

Naše poslední recenze modelu XC70 D4 vzpomínala na odcházející pětiválcové skandinávské jednotky jen v tom nejlepším, nemohla však nezmínit jeho stinné stránky. Ať už je jakýkoliv, neobvyklý charakter a zajímavou zvukovou kulisu mu nikdo neodpáře, stejně tak mu nelze upřít jistou originalitu. Ostatně kdo jiný něco podobného nabízel - vzpomenu si teď jen na Italy. Nyní ale nastala chvíle, kdy začne i Volvo postupně vyklízet pole menším jednotkám a jen málokdo věří, že méně (válců) může do budoucna znamenat více (čehokoli). Vím, hodlá na to ještě navěsit hybridní technologie, ale to v tomto případě není nejžhavějším tématem.

Skepse a snad i bezvýchodnost z moderních trendů je zcela logicky podložena neoslnivými činy technicky zdatnějších značek. Vždyť i takový technický „kabrňák“, jakým je BMW, za redukci počtu pístů a hromadné oturbení rozhodně cenu sympatie nezískal. Od fanoušků sklízí v Mnichově za upuštění od charakterních atmosférických šestiválců jenom kritiku a tříválce na obzoru spolu s kupou elektrických kabelů žádné změny výhledově neslibují. Tradiční zákazníci odcházejí, noví je nahrazují - tak jde čas.

Osobně se přikláním k názoru, že u aut je redukce dobrá až na drobné výjimky u hmotnosti a počtu zbytečných elektronických pomocníků. Stejně tak zastávám názor, že elektromobily nejsou hudbou budoucnosti a že u hybridů je stále ještě co zlepšovat. Za menšími motory spatřuji jen snahy o vyhovění legislativě, což sice na jednu pomůže od pokut výrobcům, a tedy udržení cen produktů na původní hladině, ale rozhodně neprospěje zákazníkovi prakticky v ničem. Obavy z omezené trvanlivosti, horšího zvuku i ovladatelnosti, nezachrání jen snazší dostupností výkonu, a to ne vždy. Nezbývá než se podívat, zda bude s příchodem nové éry Volva na místě truchlení a nošení květin na hrob pětiválců, oslava nového věku, nebo jen prosté svědectví vzniku dalšího odstínu nevýrazné šedi - pádu k mainstreamu pevně chyceného do spárů rozporuplného downsizingu.

Ať už se na to díváte kriticky, nebo ještě stále věříte na zázraky, sympatický působí, že pro „emisně přívětivější“ motory Švédové nezamířili k jiné značce, nýbrž do vlastního vývojového oddělení. Příliv zahraničního kapitálu evidentně na rozdíl od Saabu zafungoval a výsledkem snahy je řada čtyřválců Drive-E. Údajně by neměly být horší než motory konkurentů, ba co víc - měly by je v provozní efektivitě překonat. Bez ohledu na použité palivo mají čtyři válce a dva litry, revoluční technologie i kupu dalších společných součástí. Výrazněji se liší vlastně jen způsobem přeplňování a vložkami válců. Bez výjimky údajně ale neztratila kouzla předchůdců a značka z na nich hodlá do budoucna vystavět celou paletu.

Mnohé slibují v tiskových zprávách i reklamních materiálech (kdo neslibuje?), avšak každého musí zajímat skutečné činy. Z tohoto důvodu nezbývá než otestovat jednoho z prvních nositelů nového pohonného ústrojí, přesvědčit se, jak se pod tíhou bruselského diktátu Volvo proměnilo a co od něj lze čekat v následujících letech. V redakci je už k testu připravený modernizovaný model S60 Drive-E a klepe se (naštěstí ne v pravém slova smyslu), aby prokázal pravdivost svých odvážných tvrzení. Tuší, že nás řeči o rekordních emisích totiž nechávají naprosto chladnými, vlastně chladnějšími než švédská ocel.

V silně konkurenčním prostředí nabouchaného segmentu střední třídy to neměl a nebude mít snadné. Částečně kvůli čínské porodní asistentce, svým dílem se na tom jistě podílejí i vnitřnosti modrého oválu. Mnoho nepřidalo ani tvrzení, že jde o prémiový sportovní sedan, jelikož pravda byla docela jinde a do karet nehrála ani relativně vysoká pořizovací cena. S novým turbodieselem a zbrusu novým automatem rozkryje odpověď na otázku, zda může novou technikou nalákat zákazníky do Skandinávie. Minimálně našinci totiž mají k německým sokům podstatně blíž...

Od ostrosti snadný posun k eleganci

V roce 2000 - tedy po příchodu první generace S60 - bylo jasné, že Volvo už déle nehodlá dělat pojízdné krabice a druhé dějství dorazivší o deset let později daný předpoklad potvrdilo. Co víc, do segmentu střední třídy přineslo velmi působivé oblé tvary, jistou dávkou extravagance a také evidentní touhu po jakési vizuální sportovnosti a odlišnosti. Švédská originalita ani tentokrát nescházela, vůz vypadal úplně jinak než usedlé německé modely konkurence a design mohl být jednoznačně jednou z hlavních devíz.

Nevím, jak se na to dívají ostatní, pro mně však šedesátka vždycky symbolizovala nadčasové módní „čtyřdveřové kupé”. Tento dojem na prvním místě vzbuzovala svažující se střecha v kombinaci s krátkým zadním převisem. Dodnes S60 působí na nejširší publikum trochu jako liftback, třebaže skutečnost odhaluje pouze čtveřici dveří. Po loňském faceliftu se vůz designově trochu umírnil a místo dalšího lovu agresivity z něho čiší snaha o posun směrem k mladším modelům.

Hlavním znamení modernizace se stává nová maska chladiče (je delší a širší) prostá přehnaného dekorování chromem a nově tvarovaná přední kapota, ze které definitivně zmizely lacině působící ostřikovače čelního okna. S60 teď vypadá z některých pohledů trochu jako zmenšený vlajkový sedan S80, což je jednoznačně dobrá zpráva pro všechny ctitele německé umírněnosti. Najdeme v něm také rysy menšího hatchbacku V40 a vůbec všeho, co v poslední době Volvo vymyslelo.

Rozdělené přední světlomety jsou hudbou minulosti, vystřídaly je mnohem elegantnější svítilny skromnějších prostorových nároků. Podobný motiv se na přídi uplatnil ještě na nově střiženém nárazníku s horizontálními pásky LED, které zapadají do decentní chromové křivky. Potěšit by mohla také důmyslnější implementace radaru adaptivního tempomatu do mřížky masky a čidel monitorování mrtvých úhlů, které působily až nemístně.

Připomenutí zaslouží i velké imitace koncovek výfuků zasazené do nárazníku, které v mých očích zadním partiím dokázaly trochu odlehčit. Až pohled zpříma odhalí, jak malé ovály výfukového potrubí skutečně kryjí. K tomuto řešení tvůrci sklouzli údajně kvůli tomu, že se při provozních teplotách potrubí protahuje až o 25 milimetrů, což by s klasickými koncovkami dělalo jen paseku. Také argument. Ve výsledku zůstává es-šedesátka svá a to se vším všudy - s velmi skromnou délkou karoserie a malým vstupním otvorem do zavazadelníku i relativně dlouhým rozvorem. Odehrálo se v interiéru něco zásadnějšího?