Autoforum

/

Foto: Audi

Tohle auto nejen že bylo, ale dodnes je smetánkou mezi osobními dieselovými auty. Nakonec nám ukažte, kolik ojetých aut má i po 11 letech nejsilnější motor svého druhu na celém světě?

Pravidelně píšeme o tom, jak jsou auta stále výkonnější, stále rychlejší. Není to blud a platí to napříč třídami, však i nejmenší Mercedes v nabídce dnes může mít dost přes 400 koní a s nadhledem zvládat dynamiku, která byl ještě docela nedávno vyhrazena smetánce supersportů. Je to pravidlo, najdeme z něj ale přinejmenším jednu velkou výjimku.

Týká se naftových motorů. Audi do letoška prodávalo model SQ7 TDI s motorem 4,0 V8 TDI pracujícím s elektrickým turbem. Je to pozoruhodný stroj, projevil se tak i v našem prvním testu a Audi jej do konce jeho dnů titulovalo jako nejvýkonnější osobní auto s dieselovým motorem. Nelhalo, jeho 435 koní na takový titul stačilo a blízko k němu měl i v Porsche Panamera 4S Diesel nebo VW Touareg V8 TDI. V čem je tedy háček? Krom toho, že všechny tyto modely už skončily, také v tom, že ani v době svého prodeje nepředstavovaly absolutní špičku.

Stačí se podívat na nejsilnější motory TDI historie. Poslední 4,0 V8 TDI by se mezi ně směle zařadil, se svými 435 koňmi by ale na první místo zdaleka neměl. Na tom se dodnes hřeje docela jiný extrém - bez velké nadsázky ukrutný, „piëchovský” šestilitrový motor V12 TDI, který dával ještě o 65 koní víc. A jeho točivý moment byl uměle omezen na 1 000 Nm, což je také o dost víc, než kolik nabízel poslední osmiválec.

Dostal se do vskutku pozoruhodného Audi R8 V12 TDI, to ale skončilo ve fázi konceptu a pořídit si jej nemohl nikdo. Jediným produkčním autem, které s tímto obřím autem vzniklo, tak bylo Audi Q7 V12 TDI. Koupit jej bylo možné jen pár let, mezi roky 2008 a 2012, než jej z trhu dostaly přísnější emisní normy a omezený odbyt. Nevíme tedy, kolik přesně bylo těchto úchylných SUV postaveno, jistě ne mnoho. Ale zase jich nebylo tak málo, aby si jej nebylo možné pořídit dnes jako ojeté.

Na 8 či více let staré auto se tyto Q7 neprodávají vyloženě levně, relativně dostupné zboží se z nich ale stalo. Na trhu v Evropě obvykle najdeme několik desítek kousků a pokud dáte na stůl přes 600 tisíc Kč, už si můžete vybírat z perspektivních exemplářů ve vizuálně velmi dobrém stavu. Při současné základní ceně Superbu 1,5 TSI přes 700 tisíc Kč se to jeví jako docela výhodné nabídky, třebaže provozovat takové auto bude přes možná přijatelnou spotřebu paliva jistě dražší.

Jeden pěkný a dostupný - ale ne jediný takový - exemplář najdete na zdrojovém odkazu. Je z roku 2012, tedy samotného konce produkce, a má jasnou historii se dvěma majiteli. Ta sice dokumentuje 195 tisíc ujetých km, ale to na vůz takového ražení a s takovou motorizací ani to není mnoho. Jeho výbava je bohatá a zahrnuje leccos od koženého čalounění a dřevěného obložení přes adaptivní tempomat až po keramické brzdy. A podle fotek to zjevně není vůz, o který by se někdo pečlivě nestaral.

Jeho koupí sice dostanete SUV, ale s motorem, který by utáhl i tank. Má výkon až 368 kW (500 koní) posazený už do 3 750 ot./min a největší točivý moment 1 000 Nm v rozmezí 1 350 až 3 250 ot./m - to stačí na akceleraci na stovku za 5,5 sekundy a nebýt omezovače rychlosti na 250 km/h, kdo ví, kolik by toto dvoutunové monstrum jelo.

I přes - relativně - zajímavou cenu je to pořád docela drahé auto, ale je to také kus historie. Velký kus historie, která se při současných trendech zřejmě už nikdy nezopakuje. Automobilky už upustily i od osmiválcových dieselů a že by někdo ještě někdy přišel s dvanáctiválcovým, snad nelze očekávat ani kdyby cosi jako Brexit spáchal zbytek členů dnešní Evropské unie.

Zdroj: Mobile.de

Petr Miler