Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Tak zoufalá nebyla situace v Itálii od konce druhé světové. Vyšší ceny pohonných hmot a politika italské vlády navíc neslibují zlepšení.

Vypadá to, že situace na evropských automobilových trzích je vážnější, než se ještě donedávna mohlo zdát. Předešlá zpráva o poklesu prodejů v Itálii obsahovala dost hrozivá čísla a ta předchozí ze Španělska ukázala ještě horší. Navíc nejde o žádný jednorázový výkyv - třeba právě na apeninském poloostrově se za loňský rok prodalo 1 748 143 nových vozů. To znamená nejen propad o 20 % ve srovnání s rokem 2010, ale také nejnižší počet registrací od roku 1964. Pokud zvážíme, že letos se aut v Itálii prodává ještě výrazně méně než loni, bude se celková bilance tohoto roku podobat tragédii antických rozměrů. Na věc se ale dá hledět i jinou optikou než skrze absolutní nebo relativní prodejní čísla.

Další ranou pro italský motorismus je totiž fakt, že řada lidí nerezignovala na každodenní pohyb, ale pouze přesedlala ze dvou stop na jednu, u níž pohon obstarávají oni sami. Tedy na jízdní kola. Za loňský rok jich totiž bylo prodáno přes 1 750 000 kusů, o 10 procent více než v roce 2010 a to znamená jediné - poprvé od konce druhé světové války byl počet prodaných bicyklů vyšší než počet nově registrovaných automobilů. Poválečný ekonomický zázrak, který Itálii stihl v 50. a 60. letech minulého století, ale s největší pravděpodobností opakování nečeká.

Jedním z důvodů, proč ekonomická situace na apeninském poloostrově gradovala, byl totiž Fiat 500. Malý úsporný vůz, který dokázal celou rodinu odvézt ve velkém stylu z bodu A do bodu B. Jeho moderní reinkarnace se ovšem něco podobného jistě nesvede a i když se na trhu jistě najdou jiná levná auta, situace je zkrátka odlišná. Itálie dnes nepotřebuje být „motorizována”, potřebuje spíše najít důvody a prostor, proč si nějaká nová auta kupovat. A ten je vzhledem k současným cenám paliv a absurdním krokům italské vlády velmi malý. Nákup nového automobilu je za takové situace jednou z prvních věcí, které vyškrtnete ze svých priorit.

Jízdních kol se ovšem Italové vzdát nechtějí, kromě volného času je ale začínají v mnohem větším množství používat také ke každodennímu dojíždění do a z práce. Prodej jízdních kol tak asi nebude v Itálii v následujících letech stagnovat a na převažujícím poměru jejich prodejů k odbytu aut se asi hned tak mnoho nezmění. Můžeme přitom jen doufat, že nakaženi cyklistickou horečkou nebudou čeští politici. Pruhy vyhrazené jízdním kolům totiž doposud dopravu ve městech spíše zkomplikovaly, než vyřešily.

Bez ohledu na to je ale zřejmé, že záměr EU zbavit silnice aut se naplňuje ještě dříve, než vůbec mohli v Bruselu doufat. Přesto se o to nesporně zasloužila Unie, třebaže tentokrát ne přímo. Nebo si snad někdo myslí, že by Itálie a další evropské státy trpěly současnými potížemi, kdyby neexistovaly v prostředí věčného přerozdělování a centrálního řízení, ke kterému EU tíhne každým rokem více?

Zdroj: Today.it přes Road.cc

Petr Prokopec