Autoforum

/

Foto: Outlet - Store Windern, publikováno se souhlasem

Automobiloví matadoři už po stržení plachty věděli, že tohle na zákazníky fungovat nebude, výrobce si ale pomyslný kalich hořkosti vypil až do dna. O auto není zájem dodnes, a tak se i nevyužité po prvním majiteli prodává za malé peníze.

Fiat mezi roky 1985 a 1996 vyráběl i u nás dobře známý a obecně úspěšný sedan či spíše liftback střední třídy. Říkal si Croma a nikdo si tehdy nedokázal představit, že by z nabídky jen tak zmizel. Strategické plány italské automobilky jsou ale zřejmě formovány tak, že si představenstvo hodí korunou a podle toho něco udělá nebo neudělá.

Snad jen tak se mohlo stát, že Croma nabídku značky opustila bez jakéhokoli přímého nástupce. Tehdy to bylo překvapivé, s odstupem času si ale můžeme říci, že Croma se v podobné pozici neocitla sama. Nejúspěšnějším moderním autem Fiatu je dodnes Punto, které nástupce též nedostalo. A velmi slušně si po léta vedl model 500, jež 13 let čekal na novou generaci, až dostal takovou, kterou z dřívějších kupců nechce skoro nikdo. Ale zpět ke Cromě.

Ta se nakonec nové generace dočkala, ale až skoro o 10 let po svém prvotním skonu. Fiat, který byl tehdy spolčený s koncernem GM, nevěřil, že by znovu dokázal prorazit ve střední třídě s klasickým sedanem či kombíkem - protože tomu tehdy z nějakého důvodu najednou nevěřil skoro nikdo -, a tak vymyslel křížence, chcete-li crossover. Na platformě Opelu Vectra či Saabu 9-3 vzniklo auto, kterému Italové říkali „komfortní kombík”, upřímněji řečeno to byl spíše slepenec mezi kombíkem, hatchbackem a MPV, kterému v jedné ze svých slabších chvilek dodal design Giugiaro. Bylo to zklamání už při odhalení, nikdo z automobilových rutinérů nevěřil, že tenhle šíp alespoň prolétne okolo terče.

Nemýlili se, to nejhorší pro model Croma, kterému se v patřičných kruzích začalo záhy říkat Coma, ale mělo teprve přijít. Z praktického hlediska tedy tento model fungoval, co do vnitřního prostoru šlo o neobvyklý rodinný vůz s bohatým prosklením. Uvnitř se sedělo výše, ale zase ne tak vysoko jako v MPV. Řadicí páka či volič automatu jsou na středové konzoli, aby bylo v interiéru ještě víc místa. Úrovně Multiply, kdy vpředu mohli vedle sebe sedět tři lidé, Croma ale nedosáhla. Ani celková variabilita vnitřku nebyla taková a mizerné zpracování interiéru, nepřesvědčivé jízdní vlastnosti a vysoká cena Cromě na popularitě též nepřidaly.

V podstatě všechny zákazníky si vůz našel během prvních pár let výroby, kdy ale v Evropě neoslovil více jak 36 tisíc lidí za rok. A v roce 2010, kdy už Croma dýchala z posledního, si získala jen 10 tisíc kupců. Pro srovnání Škoda Superb, která si tou dobou pořád obtížně hledala místo pod sluncem v téže třídě, už oslovovala 50 tisíc lidí ročně. Croma tak s rokem 2011 předčasně zmizela z výroby s jediným úspěchem - diskreditace jména původního modelu.

Vzhledem k tomu, že auto po racionální stránce oslovovalo více než po té emotivní, panovala docela rozšířená představa, že jako ojetina bude bodovat. Tak to někdy bývá, u Cromy to tak ale nebylo a není - stačí se podívat na nabídku ojetin a uvidíte, jak si Cromy vedou. Prodávají se za drobné, za méně než 20 tisíc už si můžete vybírat, za 30 tisíc jít po už lepších kusech. To je fascinující, současně je ale třeba dodat, že naprostá většina nabízených aut je značně „odjetá” a nelákají ani svým stavem.

Pikantní ale je, že ani nejlepší kusy v nabídce nejsou drahé. V Rakousku jsme narazili na jeden opravdu libový, nejlepší verzi JTD Dynamic z roku 2008 stále po 1. majiteli s nájezdem 76 tisíc km. První vlastník byl důchodce, takže auto schytalo pár šrámů, jinak je ale skoro jako nové - 14 let bylo převážně garážováno. Prodávající hovoří o mimořádně zachovalém stavu a zřejmě nepřehání - vše se zdá originální a sotva opotřebené.

Jak jsme zmínili, je to sympatická specifikace se 120koňovým dieselem, manuálem a bohatou výbavou. Ani takový kousek ale nestojí žádné závratné peníze, a to jde o ten nejdražší široko daleko. Přijde na 5 990 Eur, tedy asi 145 tisíc Kč, což opravdu není moc za takto nevyužitý vůz. A je třeba dodat, že to je extrém, i za sumy pod 100 tisíc Kč najdete jen o málo více jeté vozy v jen o málo méně zajímavých specifikacích. V poměru výkonu a ceny tohle auto jako ojetina funguje, o novém Fiatu Coma, pardon Croma to říci nešlo.

Inu, byl to další pokus Fiatu nabídnout něco trochu jiného, který jako nezřídka neoslovil ani původní zákazníky, ani jakékoli jiné, nezachránili ho ani tolerantní Italové. A lidé o nevalně vyhlížející slepenec aut několika typů zjevně nestojí ani s odstupem dekády a půl, bez ohledu na stav a verzi. Pokud byste ale patřili mezi jeho příznivce, tady máte možnost chopit se výhodně kousku, jaký už se nevídá.

Zdroj: Gebrauchtwagen.at

Petr Miler