Autoforum

/

Foto: Porsche

Nedalo se čekat, že by se u Porsche bralo málo, krom pár výjimek daných veřejnou obchodovatelností firmy bylo ale dosud tajemstvím, jaké poměry ve firmě přesně panují. Teď je to známo, společnost musela kompletně odkrýt karty. A jsou vážně pozoruhodné.

Úspěšné firmy obvykle odměňují své zaměstnance štědře. A je to tak v pořádku, neboť jsou to nakonec právě zaměstnanci, kteří na jejich úspěchu klíčovou měrou podílí. Výjimky se jistě najdou v každém ohledu - některé společnosti berou řadové zaměstnance na hůl, i když by nemusely, někteří zaměstnanci úspěšných firem pak neodvádí zrovna práci, která by společnosti k úspěchu skutečně pomáhala. Tak už to holt někdy chodí, označme to za výjimky potvrzující pravidlo.

V Německu zaměstnance na hůl obvykle neberou, a tak vlastně není divu, že si tam lidé pracujících v automobilových společností dlouho žili jako králové. Už předloni jsme z pohledu dlouholetého zaměstnance popsovali, jak to chodilo u Volkswagenu, na první pohled to bylo až trochu přes čáru. Na druhou stranu, VW Group byla po léta jednou z veleúspěšných firem, která přehazovala desítky miliard vidlemi, tak si i to mohla dovolit. A vlastně to v tu chvíli ani nikoho nezajímalo, akcionáři si v momentě růstu cena akcí a vysokých dividend nebudou stěžovat. Co ale když se úspěch stane minulostí?

Do takové situace se dostal nejen koncern VW, ale také jeho dceřiné Porsche. Dlouhodobě jedna nejziskovějších automobilových po sázce na špatného koně přišla skoro o všechno, a tak logicky šetří. A akcionáři se při pohledu na jednoprocentní marži ptají, kam všechny peníze pořád generované společností mizí. Jeden z nich tak na valné hromadě položil formální dotaz na strukturu honorování zaměstnanců společnosti. A byť té se do odpovědi nechtělo, nakonec musela s pravdou ven, jak informuje Automobilwoche.

Pochopitelně nečekejte osobní údaje za každého ze zaměstnanců, to jsou až na zákonné výjimky delikátní údaje, agregovaná statistická data ale firma vypustit musela. A jsou zajímavá. Vyplývá z nich totiž, že společnost zaměstnává 23 tisíc lidí, z nichž 9 082 dosáhlo v roce 2025 zdanitelného příjmu přesahujícího 100 000 Eur, tedy víc než 2,4 milionu Kč. Znamená to tedy, že skoro polovina lidí ve firmě bere přes 200 tisíc Kč za měsíc, to je i na Německo velmi nadstandardní hodnota, bavíme se pořád o průmyslové společnosti, ve které většina lidí nemá na starosti nijak zvlášť kvalifikovanou činnost.

Potvrzují to i data německého Federálního statistického úřadu, podle nějž bere takové peníze méně než 10 procent všech pracujících v Německu. U Porsche je takových bezmála polovina. Průměr v Porsche pak dosahu téměř dvojnásobku průměrného německého platu (ten činí 54 066 Eur ročně, asi 1,3 milionu Kč včetně všech příplatků, bonusů apod.).

Výš na žebříčku najdeme 201 zaměstnanců Porsche, kteří v roce 2025 dosáhli ročního platu přesahujícího 300 000 Eur (7,25 milionu Kč) a 28 z nich překročilo hranici 500 000 Eur (12,1 milionu Kč). Sedm lidí pak bere přes 1 milion Eur za rok, ale to už nepřekvapí, jde o platy vysoce postavených manažerů, které jsou vzhledem k veřejné obchodovatelnosti části firmy obvykle veřejné tak jako tak.

Např. bývalý generální ředitel Porsche Oliver Blume loni ve svém posledním roce ve funkci dostal 1,90 milionu Eur (46 milionů Kč), plat nového šéfa Michaela Leiterse bude zveřejněn později. Dvěma nejlépe placenými manažery Porsche byli ale loni šéf vývoje Michael Steiner a vedoucí výroby Albrecht Reimold. Odnesli si domů 2,10 resp. 2,05 milionu Eur (okolo 50 milionů Kč), takže brali víc než nejvyšší šéf. Ale nelitujme ho - byl současně v představenstvu (což tato data nereflektují) a vede také celý koncern VW, takže jeho celková odměna bude ještě o řád jinde.

Slušných 266 588 Eur (6,5 milionu Kč) dostal také bývalý finanční ředitel Lutz Meschke, i když byl z firmy loni v únoru odejit, na cestu pak dostal odstupné 10 milionů Eur (242 milionů Kč) za předčasné ukončení kontraktu. Jochen Breckner, který převzal jeho pozici do konce roku, si pak vydělal 1,10 milionu Eur (26,7 milionu Kč), stejné peníze dostal i nový obchodní šéf Matthias Becker.

Odměny pro nejvyšší vedení, jakkoli jsou jistě nominálně vysoké, ale nejsou tím, co tu vybočuje, šéfové BMW nebo Mercedesu loni v podobných pozicích brali násobně víc, i když výsledky těchto společností také nejsou žádná sláva. Fascinující je tu průměrná výše odměn a hlavně množství lidí, kteří berou takové peníze za práci v docela obyčejných pozicích. Jestli to berete jako znak dobré firmy, která si cení svých zaměstnanců za všech okolností, nebo nesmyslné rozhazování v době, kdy si podobnou velkorysost nemůže dovolit, posuďte sami.

Zdroj: Automobilwoche

Petr Miler