Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Středová čára tvoří psychologickou bariéru, bez které řidiči jezdí pomaleji, zjistili Britové. Podle jiných odstranění čar bezpečnost spíše zhoršuje.

Lidé snad odpradávna zkouší různé způsoby, jak zvýšit bezpečnost provozu na silnicích. Města se snaží hlavně o zpomalení dopravy, a tak se objevují zpomalovací prahy na místech, kde to není vhodné, jinde se zase silnice uměle zužuje. Londýn a některá další britská města teď zkouší odstranit středovou dělicí čáru. Když obnoví povrch některé ulice, čáru už prostě nenamalují. Ušetří tím něco za barvu a řidiči pak prý jezdí pomaleji.

Tenhle experiment není nový, poprvé jsme o něm psali před víc než rokem, ale stále pokračuje a očividně je ještě efektivnější. Tehdy bylo největší zpomalení na Seven Sisters Road, konkrétně průměrně o 4 km/h v severním směru a 6,6 km/h v jižním směru. Nyní se hovoří o průměrném zpomalení až o 13 km/h, když v daném místě zmizí středová dělicí čára.

Důvod je stále stejný, řidiči si nejsou tak jistí, když nemají svůj vlastní jízdní pruh, když je od protijedoucích nedělí čára, psychologická bariéra. Tedy očividně radši zpomalí, alespoň bavíme-li se o městských ulicích. Podobně k problematice přistupují v Norfolku, kde údajně odstraňují středové dělicí čáry na vytipovaných silnicích už 15 let.

Vidíme tedy, že jako cesta ke snížení rychlostí projíždějících aut to funguje. Stejně tak retardéry sníží průměrnou rychlost průjezdu ulicí, protože kdokoliv má jen trochu rád své auto, před retardérem výrazně zpomalí. Negativním efektem jsou ale zvýšené exhalace, protože po zpomalení je potřeba zase zrychlit a otázkou je pochopitelně vliv na onu bezpečnost - že vztah mezi rychlostí a bezpečností provozu je iluzorní, snad v zemi sousedící s Německem není třeba opakovat.

Transport for London (TfL, společnost organizující londýnskou hromadnou, ale i individuální dopravu) v tom má jasno - snížení rychlosti o jednu míli (1,6 km/h) prý znamená 5% redukci v počtu nehod. Nakolik je to pravda, se nicméně můžeme dohadovat, protože jiné studie z Londýna ukazují, že počet nehod se zraněním se snížením rychlostního limitu roste.

Nový přístup má ovšem také své odpůrce. „Bez přehánění je pravda, že kyblík s barvou zachraňuje životy. Konkrétně vysoce viditelné značení na krajnicích a na středu silnice, které je vidět i v noci za deště, je velmi nákladově efektivní cestou, jak snížit úmrtnost,” kontruje novému postupu TfL Paul Watters z britského AA.

Možná trochu hraje na city s oním spasitelským kyblíkem, ale má pravdu - vždycky je lepší lépe vidět, kam jedete, a tomu kvalitní vodorovné značení napomáhá. Odstranění značení je poněkud zvláštní praktika, de facto jde o nahánění strachu řidičům jejich znejisťováním, umělým omezováním přísunu informací. Dotaženo ad absurdum jde o totéž jako neopravovat silnice nebo rovnou stavět ze štěrku a kamení, popř. stavět silnice uměle přes horizont a před ním řidiči neříci, jestli pokračuje vpravo a nebo vlevo. Obojí jistě povede ke zpomalení provozu a větší obezřetnosti, ale efektivně dosažené bezpečnosti? Tím si jisti nejsme.

Ostatně rychlost a bezpečnost na silnicích opravdu není jedno a to stejné, jak ukazuje nejedna zkušenost z už zmíněného Německa nebo nově i Austrálie. Stát by měl hledat cesty, jak dopravu učinit do nejrychlejší a přitom co nejbezpečnější, ne ji za každou cenu zpomaloval a oháněl se bezpečností. To pak opravdu může rovnou sáhnout po cestách z kamení...

Zdroj: Auto Express

Marek Bednář