Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ video) Stroje malých automobilek jsou lákavé už pro svou exkluzivitu a spoustu věcí, které vám velké firmy nedodají. Jenže jsou tu i jiné aspekty.

Existuje jich spousta, vlastně až překvapivě mnoho s ohledem na to, jak složitý úkol před nimi stojí. Řeč je o malých automobilkách, které se nezřídka pouštějí do konstrukce jedněch z nejrychlejších aut světa. Snad každý bude znát Koenigsegg nebo Pagani, to jsou ale spíše výjimečně příběhy úspěšných firem, které se z ničeho dokázaly mezi výrobci supersportů skutečně prosadit. Mnohem více je takových, které tohle štěstí neměly - Marussia nebo někdejší Bugatti jsou ty nejsmutnější příklady, i takový Spyker, Noble nebo Panoz ale po slibných začátcích spíše začaly přešlapovat na místě.

Ať tak či onak, větší či menší množství aut světu daly a prakticky bez výjimky měly čím zaujmout. Ostatně, to vždy byl či je smysl jejich existence - nezaložíte si vlastní automobilku, abyste vyrobili další Ferrari, založíte si ji proto, abyste vyrobili, co nikdo jiný nedělá. Navíc je tu faktor exkluzivity, neboť třeba i výše zmíněné úspěšné firmy vyrobily za celou dobu své existence sotva stovky aut. Ferrari jich brzy bude dělat 10 tisíc za rok.

Jejich stroje se tak nezřídka stávají auty snů, které nadšenci - když už ne na plakátu v pokoji či kanceláři - opatrují alespoň ve svých myslích. Pro Roba Ferrettiho, člověka provozující půjčovnu výjimečných aut a nadšence v jedné osobě, to byl Saleen S7, výjimečný to sporťák malé americké automobilky. Její osud se zdál být v jednu chvíli zpečetěn, nyní se možná vrací na scénu s Photoshopem při ruce, to ale teď neřešme. Vyrobila několik desítek Superaut s velkým S, které nabízely opravdu ohromující výkony a právě zmíněný S7 byl Ferrettiho snem.

Na přiloženém videu se označuje dokonce za obřího fandu tohoto vozu. A není těžké to pochopit - obdivoval jeho vzhled i výkony, které v nejextrémnějším provedení definovaly hodnoty jako 1 014 koní, karbonová karoserie, zrychlení z 0 na 322 km/h za 27 sekund nebo maximální rychlost 399 km/h. O tom sní kde kdo, Ferretti si ho ale koupil. Nevíme, kolik ho stál (dnes se ceny S7 šplhají až k 18 milionům Kč za kus), ale opravdu ho má a podělil se o to, jaké je s takovým autem žít.

Že to bude v lecčem specifická zkušenost, muselo být jasné předem. Už na poměry exkluzivních aut obyčejné stroje mají ten problém, že servisní síť je obtížně dostupná věc. Nakonec, v ČR si stačí pořídit Porsche v Jihlavě, abyste to do nejbližšího servisu měli 100 km a to je Porsche, které dělá statisíce aut ročně, v podstatě masovka. S Ferrari už jste u jednoho servisu v zemi a už u značek jako je Aston Martin se bavíme o nule. Cokoli jako Pagani pak znamená ještě horší situaci a se Saleenem v USA to není o moc lepší.

To by ale samo o sobě nebyla takový problém, pokud by šlo o pravidelný servis. Nakonec Ferretti popisuje, jak se autem skvěle jezdilo, jenže to bylo tak všechno, co si na něm šlo užívat. O Saleenu S7 cynicky říká, že je lepší o něm snít než ho skutečně vlastnit.

S autem totiž byly pořád nějaké problémy. Tu ze záhadného důvodu ztrácel při jízdě olej z diferenciálu, tu startoval, jen pokud jste drželi pedál plynu na podlaze, jindy z něj vytékaly další provozní kapaliny, přehříval se v městském provozu... Video níže, resp. jeho nejdůležitější část, je uvedena Robovými slovy: „Pojďme se podívat, jak to vypadá, když se pokazí. Obyčejně je neustále něco porouchaného, ale pojďme se podívat.”

Video dokumentuje jeden konkrétní případ, kdy Ferretti někam jel a po natankování na benzince auto prostě nechtělo nastartovat. Startér se točil a točil, ale to bylo všechno. Nedaleký servis vyslal dva mechaniky, kteří se víc než hodinu spolu s Robem vrtali v čem mohli a zkoušeli různé postupy, aby auto nastartovali.

Nebyl to zrovna příjemný moment, jako ostatně pokaždé, když vám auto zcela vypoví službu. Příčinou tady nakonec byl stávkující imobilizér, protože když v pojistkové skříni v motorovém prostoru imobilizér obešli, motor naskočil. Než se ale dobrali k tomu, v čem přesně vězí příčina, stálo to spoustu času a nervů, jak můžete vidět sami.

Nebyl to jediný Robův problém s tímhle supersportem, jak jsme naznačili výše, ovšem jako epizoda ze života s malosériovým autem je to poměrně výmluvný kousek. Neříkáme tím samozřejmě, že by si člověk měl kupovat jen Fabie, protože se jich vyrobil sedmimístný počet a opravit je umí kde kdo. Co chceme říci, je, že zajímavá a neobvyklá auta mají odvrácenou stranu mince, která na první pohled není vidět. A život s nimiu může být strastiplnější, než se na první pohled zdá.

Ona malosériovost či exkluzivita, chcete-li, totiž odráží nejen obtížnou dostupnost servisních míst či podobné věci, ale i specificky vývoj. Třeba Mercedes resp. koncern Daimler používá při vývoji svých klíčových aut klidně i přes tisíc prototypů, které při vývoji najedou desítky milionů kilometrů. A i když ani tím nevychytají všechny chyby, s autem povětšinou problémy nejsou než jsou.

Automobilky jako Pagani využívají spíše jedno vývojové auto, na kterém postupně testují spoustu komponentů. I to řeší mnohé, ale pravděpodobnost potíží s takovým autem je prostě vyšší. A když si k tomu připočteme, že vyřešit nějaký problém tady neznamená zavolat nejbližšímu prodejci VW, ať si vůz odtáhne a přistaví vám jiný...

Ferretti i o těchto aspektech otevřeně promluvil, což nebývá zvykem - když si někdo koupí něco jako Saleen, bývá příliš hrdý na to, aby před světem nemluvil jen o přednostech. Ony odvrácené strany mince je potřeba mít na paměti, když si nějaké auto, byť pro zábavu, člověk kupuje. A nemusí nutně jít o cosi jako Saleen, auto pro pár vyvolených. I u nás ostatně existují malí výrobci a ve zbytku Evropy se jich najde ješté víc...

...ale není to vždy peříčko

Saleen S7 je sice už 10 let starý, ale dodnes to je auto snů

Zdroj: superspeedersRob@YouTube

Marek Bednář