Autoforum

/

Foto: Bugatti

Na jednu stranu musíme kvitovat, že majitel s autem vůbec jezdí, podobné stroje jsou obvykle předurčeny k tomu, aby jen okupovaly místa v klimatizovaných garážích. Ale co s ním dělá zrovna u obchodu s levnými potravinami?

Titul nejdražší nové auto světa patří logicky vozu, který se hned po opuštění továrny výrobce dočká historicky nejtučnější cenovky. Nejde tedy o absolutně nejdražší automobil, tento titul obvykle patří některému z historických strojů, jejichž ceny v aukcích se pohybují až v miliardách Kč. Aktuálně tento primát připadá velevzácnému historickému Mercedesu, za který měly být vydány více jak 3 miliardy Kč.

Na prvenství mezi novým vozy stačí citelně méně, jakkoli o malé peníze též nejde. Dnes tato svérázná pocta patří vzácnému Rolls-Roycu, ještě před ním se jím ale honosilo Bugatti zvané La Voiture Noire, tedy prostě Černé auto, které se rok před koronavirem představilo v Ženevě. Jeho cena se v závislosti na vývoji kurzu a lokálních daní pohybuje kolem 400 milionů Kč, a svého času tak bezpečně překonalo předchozího šampiona s cenou asi o 100 milionů nižší.

Dnes už si jej hýčká jeho majitel, stále ale není jasné, kdo to je. Jisté se zdá být jen tolik, že musí jít o někoho extrémně zámožného, což naznačuje i fakt, že se vůz čas od času podaří nafotiti v provozu na běžných švýcarských registračních značkách. Však kdo si může dovolit takové auto nejen pořídit, ale také snášet pokles jeho hodnoty daný najížděním jakkoli většího množství kilometrů? Zní to jako řečnická otázka, ale možná má i odpověď: Ten, kdo šetří nákupy v Lidlu.

Zní to absurdně a nepochopitelně, ale znovu ve Švýcarsku se La Voiture Noire podařilo nafotit právě u levného obchodu (nejen) s potravinami. Nejde o nehotový předobraz tohoto auta či jeho repliku, je to skutečně „to auto”, které nejenže úchvatně vypadá, ale je schopné se na 400 km/h dříve, než si stačíte v údivu vyslovit jeho cenu v korunách. Člověk by jej čekal před luxusní restaurací, ale možná je to tak, jak v reakci na fotku říkají lidé na Instagramu: „Tak takhle ušetříte na podobné auto!” vtipkují někteří.

Dá se na to dívat lecjak, obecně vzato jsme rádi, že auto v provozu vůbec vidíme - předpokládalo se, že majitel vůz zavře v soukromé sbírce kdesi v pouštních dunách. A pokud ho někdy spatříme, pak za pár let v aukci s dvojnásobnou cenovkou a nepatrným nájezdem. A najednou vidíme vůz na nákupu v Lidlu. To jsou paradoxy...

Zdroj: motorforms@Instagram

Petr Miler